Křesťanské vyznání

Slovo denominace se používá pro velkou skupinu křesťanů na celém světě, kteří používají stejný název, stejný druh organizace a mají stejnou (nebo velmi podobnou) víru. Křesťanství se dělí na deset hlavních skupin. Všechny tyto skupiny se v různých dobách oddělily od raného křesťanství založeného Ježíšovými následovníky. K rozštěpení došlo zpravidla proto, že se nemohly shodnout na určitých názorech nebo praktikách. Tyto skupiny se pak rozdělily na menší skupiny. Každá skupina, která má svůj samostatný název, je "denominací". Slovo "denominace" znamená "mající jméno".

Celosvětové křesťanství se dělí na deset hlavních skupin církví:

• Římskokatolická církev
• Východní pravoslaví
• Východní pravoslavní (miafyzité)
• Východní církev (nestoriánská)
• Anglikánský
• Luteránské
• Reformovaný
• Anabaptisté
• Evangelický
• Netrinitární

Každý z těchto deseti oddílů má důležitá pododdělení. Existují i další (menší) skupiny, které zde nejsou zmíněny.

Evangelikální a netrinitářské větve křesťanství jsou mnohem více rozdělené než ostatní. Každá samostatná evangelická církev se často nazývá "denominace". Zatímco římskokatolická církev vzhlíží k jedinému pozemskému vůdci, papeži, a má podobnou víru přímo po celém světě, několik protestantských denominací nevzhlíží k jedinému vůdci a někdy mají víru, která se od sebe velmi liší.

Mnoho křesťanských denominací se považuje za součást celosvětové církve, která zahrnuje i jiné denominace. Některé denominace, například římskokatolická a pravoslavná církev a některé protestantské církve, věří, že jsou jedinou pravou křesťanskou církví.

Některé denominace mají víru, se kterou by téměř všechny ostatní denominace velmi silně nesouhlasily. Tyto názory jsou ostatními církvemi označovány za "kacířství".

V rané církvi existovala některá hnutí považovaná za hereze, která dnes neexistují a nejsou obecně označována jako denominace. Příkladem mohou být gnostici (kteří věřili v ezoterický dualismus), ebionité (kteří uctívali Kristovy pokrevní příbuzné) a ariáni. Největší rozdělení v dnešním křesťanství však existuje mezi východním pravoslavím, římským katolicismem a různými denominacemi vzniklými během protestantské reformace a po ní. Také v protestantismu a pravoslaví existují různé stupně jednoty a rozdělení.

Ke srovnávání mezi jednotlivými denominacemi je třeba přistupovat opatrně. Některé církve jsou například součástí větší církevní organizace nebo diecéze, zatímco v jiných skupinách je každý sbor samostatnou organizací. Tuto problematiku dále komplikuje existence skupin sborů se společným dědictvím, které jsou oficiálně bez vyznání a nemají žádný centralizovaný orgán nebo evidenci, ale které jsou jako denominace označovány neadherenty. Studium takových sborů z hlediska denominace je proto složitější záležitostí.

Problematická jsou také číselná srovnání. Některé skupiny počítají členy na základě dospělých věřících a pokřtěných dětí věřících, zatímco jiné počítají pouze dospělé pokřtěné věřící. Jiné mohou počítat členství na základě těch dospělých věřících, kteří se formálně připojili ke sboru. Kromě toho mohou existovat politické motivy zastánců nebo odpůrců určité skupiny, kteří chtějí propagandou nebo přímým podvodem počet členů nafouknout nebo naopak snížit.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to křesťanské vyznání?

Otázka: Na kolik hlavních skupin se křesťanství dělí?

Otázka: Proč došlo v křesťanství k rozštěpení?

Otázka: Jak se v křesťanství nazývají menší skupiny?

Otázka: Co znamená slovo "denominace"?

Otázka: Kdo založil rané křesťanství?

Otázka: Co mají denominace v křesťanství společného?

Hledání podle dopisu