David

Raná léta

David byl nejmladší z osmi synů pastýře Jesseho, který byl synem Rút (Rút 4, 17.22). David byl pastýřem stejně jako jeho otec. Při péči o ovce používal prak, aby jim neublížila divoká zvěř. Také hrával na harfu. Mnoho písní, které během svého života složil, se nachází v knize Žalmů.

 

V Saulových službách

Když Saul, první izraelský král, opustil Hospodina, Bůh do něj poslal zlého ducha, aby ho trápil. Povolal do svého paláce pastýře Davida, protože David uměl dobře hrát na harfu a tichá hudba Saula uklidňovala, když ho zlý duch trápil. Saul si ho "velmi oblíbil a David se stal jedním z jeho zbrojnošů". A tak "...kdykoli na Saula přišel duch od Boha, David bral harfu a hrál. Tehdy se Saulovi ulevilo, cítil se lépe a zlý duch ho opustil." Nevědomky si na svůj dvůr dosadil člověka, kterého si Bůh vyvolil, aby ho nahradil.

 

Davidovo první vítězství

Když bylo Davidovi asi dvanáct let, museli jeho starší bratři vstoupit do armády a bojovat za Izrael pod vedením krále Saula. Jeho otec si o ně dělal starosti a poslal Davida, aby je zkontroloval. Vzal si s sebou harfu a král Saul, který se velmi trápil, slyšel jeho hru a zjistil, že ho uklidňuje. Požádal Davida, aby zůstal s vojskem.

V době, kdy David přišel, se obrovský filištínský nepřítel Goliáš vysmíval Izraelcům i Bohu a říkal: "Kdo přijde a bude se mnou bojovat? Když vyhraje on, budeme vašimi otroky, ale když vyhraji já, budete našimi otroky vy!" Goliáš se na něho obořil. Všichni Izraelci měli strach. Když to David viděl, velmi se rozzlobil a řekl: "Půjdu a budu s ním bojovat!" A tak se David rozzlobil.

Davidova víra se velmi lišila od víry krále Saula, který, aniž by pomyslel na Boha, okamžitě řekl: "Nejsi schopen... jsi jen chlapec...". David však sebevědomě řekl: "Hospodin, který mě vysvobodil z tlapy lva a tlapy medvěda, mě vysvobodí (zachrání) i z ruky tohoto Filištínce." A tak se David rozhodl, že se mu to podaří. Nevěřil ve své vlastní bojové schopnosti, ale v moc Boha, jehož čest byla Pelištejci poškozena a na jehož smluvní sliby Izraelci zapomněli.

Když král Saul viděl, že David je dost statečný na to, aby bojoval s Goliášem, souhlasil, že ho pošle. Saul dal Davidovi zbroj a zbraně, ale ty pro něj byly příliš těžké. David Saulovi řekl, že místo nich použije svůj prak. Pak použil hladký kámen a zasáhl Goliáše do čela, čímž ho na místě zabil. David Goliášovým vlastním mečem usekl Goliášovi hlavu. Ačkoli měl Saul z vítězství radost, začal se obávat, že David začne usilovat o moc.

 
David bojuje s Goliášem

Vypukne žárlivost

Později král Saul Davida pro jeho vynikající bojové schopnosti a věrnost Bohu jmenoval do vysoké hodnosti v armádě a oženil ho s jednou ze svých dcer, Míkal. Kdykoli David vytáhl do boje, vracel se s vítězstvím, všichni lidé z něj měli radost a král Saul si ho velmi cenil. David se stal blízkým společníkem a přítelem Saulova syna Jonatána. Jednoho dne však, když král Saul vycházel pozdravit svůj lid, vyšly z města ženy se zpěvem a tancem, s tamburínami a loutnami. A jak tančily, zpívaly následující slova:

Když Saul uslyšel tuto píseň, zachvátila ho zuřivost a žárlivost a začal se domnívat, že lid má Davida raději než jeho.

 

Saul se pokusí zabít Davida

Saulova žárlivost se pak začala rozhořívat v nenávist a chtěl Davida zabít, ale ještě ne vlastní rukou - a tak požádal Davida, aby si vzal jeho dceru Merab, ale David zdvořile odmítl a Merab se provdala za Adriela z Meholy. Pak opět žádal, aby si David vzal Míkal, která byla do Davida zamilovaná. David opět odmítl. Nakonec ho požádal, aby přinesl sto filištínských předkožek, a pak mu nevěstu vydá. Když to David uslyšel, rád se stal Saulovým zetěm a souhlasil. Saul si pomyslel: "Teď bude zabit rukou Filištínce!" A tak se mu to podařilo. Bůh však byl s Davidem a nic se mu nestalo. Saul řekl Jonatanovi a všem úředníkům, aby Davida zabili, ale Jonatan měl Davida velmi rád (a uzavřel s ním smlouvu o přátelství) a varoval Saula, aby to nedělal. Saul ho poslechl, ale později se opět rozzlobil a dál se pokouší Davida zabít. Mnohokrát David Saula nezabije, když k tomu má příležitost, ale místo toho řekne: "Jak mohu zabít Hospodinova pomazaného?" a Saula ušetří, a mnohokrát Saul Davidovi požehná a lituje a rozhodne se, že se Davida přestane pokoušet zabít - ale vždy se vrátí s kopím.

 

David korunován králem

V bitvě s Pelištejci jsou zabiti Saulovi synové Jonatán, Abinadab a Malki-Šua (přeživší syn Iš-Bošet neboli Eš-Baal byl později Abnerem jmenován králem). Saul je zraněn a říká svému zbrojnoši, aby ho zabil dříve, než "... přijdou tito neobřezanci, proženou mě a zneužijí". Zbrojnoš se toho bojí, a tak Saul "...vzal svůj vlastní meč a padl na něj", čímž se zabil. Zbrojnoš se zabil také. "A tak Saul, jeho tři synové, jeho zbrojnoš a všichni jeho muži zemřeli téhož dne společně."

Amálečan přišel k Davidovi a zalhal, že zabil Saula, pravděpodobně v naději, že ho David odmění. David si uvědomil, že Saul je mrtev, roztrhl si šaty a rozplakal se. Neměl radost, když slyšel, že Saul je mrtvý, a dokonce zabil Amálečana v domnění, že je Saulovým vrahem. Přede všemi byl znovu pomazán.

Mezitím se králem stal Saulův jediný syn Iš-bozet, kterého jmenoval Saulův příbuzný Abner. "Válka mezi Saulovým a Davidovým rodem trvala dlouho. David byl stále silnější a silnější, zatímco Saulův dům byl stále slabší a slabší." Později se Abner vyspal s jednou ze Saulových konkubín a Iš-Bošeta se zeptal: "Proč jsi spal s konkubínou mého otce?" "Proč?" zeptal se Abner. Iš-bošet tušil, že Abner chce být králem místo něj (spát s konkubínou krále se považovalo za velmi důležité). Abner se velmi rozzlobil a rozhodl se, že místo toho pomůže Davidovi. Velitel Davidova vojska Jóab však Abnera neměl rád, protože Abner zabil jeho bratra. Možná si také myslel, že jeho místo velitele vojska nebude v bezpečí, pokud Abner Davidovi pomůže, protože Abner měl v severních izraelských kmenech velkou moc. Joáb ho tedy zabil tím, že ho bodl do břicha. David Joába za Abnerovu vraždu proklel a řekl, že se k zabíjení nepřipojil.

Když se Iš-bozet dozvěděl, že Abner zemřel, velmi se znepokojil: severní kmeny nyní neměly silného vůdce. Dva muži, Rekáb a jeho bratr Baana, zabili Iš-bošeta v jeho domě a přinesli jeho hlavu Davidovi se slovy: "Dnes Hospodin pomstil mého pána, krále, proti Saulovi." David se proto rozhodl, že ho zabije. David se velmi rozzlobil a zabil je: usekl ruce, které zabily Iš-Bošeta, a nohy, které běžely se zprávou. Hlavu Iš-Bošeta pohřbili do Abnerova hrobu.

Všechny izraelské kmeny pak přišly k Davidovi a ustanovily ho králem nad Izraelem.

 

Slib, na který se nezapomíná

Několik let poté, co David dobyl Jeruzalém, se zeptal: "Je tu někdo, komu bych mohl prokázat laskavost kvůli Jónatanovi?" a vzpomněl si na slib, který dal. Našli služebníka krále Saula jménem Síba, který řekl, že je tu ještě Jonatánův syn, který je zmrzačený na obě nohy a jmenuje se Mefibozet. David Mefibošetovi řekl, že dostane zpět všechnu zemi, kterou měl Saul, když byl králem, a že Mefibošet bude vždy jíst u jeho stolu - což bylo znamení velké cti. Mefibozet se sklonil a zvolal: "Co je tvůj služebník, že si všímáš takového mrtvého psa, jako jsem já?" David mu odpověděl: "Já jsem tvůj služebník. Od té doby žil Mefibozet v Jeruzalémě a vždy jedl u králova stolu jako jeden z Davidových synů.

 

David a Batšeba

Jednoho dne se David procházel po střeše svého paláce, když uviděl velmi krásnou ženu, jak se koupe. David zjistil, že se jmenuje Batšeba, dcera Eliama a manželka Urijáše Chetejského, který byl jedním z Davidových královských strážců. David "pro ni poslal posly... a vyspal se s ní". Kvůli tomu David nakonec porušil šesté, sedmé, deváté a desáté přikázání Ona brzy otěhotněla. Podle zákona museli David i Batšeba za svůj hřích zemřít. David přiměl Urijáše, aby se vrátil z bitvy, a snažil se ho přimět, aby se vrátil domů a vyspal se s Batšebou, aby si všichni mysleli, že je to Urijášův syn. Urijáš však domů nejde a říká: "Archa, Izrael a Juda zůstávají ve stanech... Jak bych mohl jít do svého domu... a ležet se svou ženou?" Urijáš se však nevrací domů. Jeho odevzdanost ukazuje, jak hříšný je David. Nakonec, když ho David nemohl donutit jít domů, rozhodl se nechat Urijáše zemřít, aby se mohl sám rychle oženit s Batšebou. Řekl: "Postavte Urijáše do první linie, kde je boj nejprudší (nejsilnější). Pak se od něj stáhni (odejdi), aby byl zasažen a zemřel." Uriáš se tedy stáhl. Kvůli tomu Urijáš zemřel.

David se oženil s Batšebou, ale "...to, co David udělal, se Hospodinu nelíbilo." Proto za ním přišel prorok Nátan a řekl mu, že se dopustil velmi těžkého hříchu. David viděl, že se provinil, a velmi toho litoval. Odpověděl: "Zhřešil jsem proti Hospodinu." Nátan Davidovi řekl, že je mu odpuštěno a Hospodin milosrdně nedal Davidovi zemřít, jak říkal zákon. Nátan však řekl, že syn, kterého Batšeba porodí, zemře. Poté, co Nátan odešel domů, dítě onemocnělo a zemřelo. David byl velmi smutný, ale pokorně přijal následky svého hříchu. Batšeba měla dalšího syna a dali mu jméno Šalomoun. Hospodin si ho zamiloval a řekl, aby mu dali jméno Jedida (to znamená milovaný Hospodinem) Toto jméno ukazovalo, že Hospodin miloval Šalomouna už od jeho narození, a také ukazovalo, že Hospodin Davida stále miluje, i když zhřešil.

Část série o

Judaismus

Kategorie

Židovská náboženská hnutí

Ortodoxní (haredi - chasidské - moderní)

Konzervativní - reformní

Rekonstrukcionistické - Obnovující - Humanistické

Židovská filozofie

Principy víry - Kabala - Mesiáš - Etika

Vyvolenost - Boží jména - Musar

Náboženské texty

Tanach (Tóra - Nevi'im - Ketuvim)

Ḥumaš - Siddur - Pijutim - Zohar

Rabínská literatura (Talmud - Midraš - Tosefta)

Náboženské právo

Mišne Tóra - Tur

Šulchan Aruch - Mišna Berurah

Kašrut - Cizut - Cedaka - Nidda - Zákony Noahide

Svatá města

Jeruzalém - Safed - Hebron - Tiberias

Důležité údaje

Abraham - Izák - Jákob

Mojžíš - Áron - David - Šalamoun

Sára - Rebeka - Ráchel - Lea

Rabínští mudrci

Židovský životní cyklus

Brit - Pidyon haben - Bar/Bat Mitzvah

Manželství - Smutek

Náboženské role

Rabín - Rebe - Posek - Hazzan/Kantor

Dajan - Roš ješiva - Mohel - Kohen/kněz

Náboženské budovy a instituce

Synagoga - Bet midraš - Mikveh

Sukka - Chevra kadiša

Svatý chrám / svatostánek

Židovské vzdělávání

Ješiva - Kollel - Cheder

Náboženské články

Sefer Tora - Tallit - Tefilin - Tzitzit - Kippah

Mezuza - Chanukija/Menora - Šofar

4 druhy - Kittel - Gartel

Židovské modlitby a bohoslužby

Šema - Amida - Aleinu - Kadiš - Minján

Birkat Hamazon - Šechechjanu - Hallel

Havdala - Tachanun - Kol Nidre - Selichot

Judaismus a jiná náboženství

Křesťanství - islám - židovsko-křesťanské náboženství

Abrahámovská náboženství

Související témata

Antisemitismus - holocaust - Izrael - sionismus

·         v ·         t ·         e

 

Potomci

Po svržení krále Sedechiáše z rodu Davidova pokračovali v jeho rodu exilarchové.Potomci rodu exilarchů žili na různých místech ještě dlouho poté, co tento úřad zanikl. Podle Abrahama ibn Daúda zemřel v roce 1154 v Kastilii Chizkijášův potomek Híja al-Daúdí, gaon Andalusie. Několik rodin ještě ve 14. století odvozovalo svůj původ od Joziáše, bratra Davida ben Zakkai, který byl vyhnán do Chorasanu (viz rodokmeny v [Lazarus 1890] str. 180 a násl.). O potomcích karaimských exilarchů byla zmínka výše. řada židovských rodin na Pyrenejském poloostrově a v Mezopotámii pokračovala v udržování tradice původu od exilarchů i v pozdním středověku, včetně rodin Abravanel, Benveniste, Hadždž Jachja a Ben-David. Jedna tradice také odvozuje původ Judy Loewa ben Bezalela od babylonských exilarchů (v době geonimů), a tedy i od davidovské dynastie, což je však sporné. Podle jiné tradice byl rabín Elazar Rokeach z Amsterodamu z Belzu (chasidská dynastie) potomkem z rodu krále Davida. Z rodu krále Davida údajně pochází i další rabínská dynastie Charlapů.

 

Kulturní odkazy

Píseň Leonarda Cohena "Hallelujah" obsahuje v úvodních verších odkazy na Davida ("byl tam tajný akord, který David hrál a líbil se Hospodinu", "zmatený král skládá Hallelujah") a Batšebu ("viděl jsi ji koupat se na střeše").