Saul — první král Izraele (1047–1007 př. n. l.): život, vláda a pád
Saul — první král Izraele (1047–1007 př. n. l.): život, vláda a pád. Historicko-náboženský portrét, spory s Bohem, Davidova rivalita a tragický konec.
Saul (/sɔːl/;, což znamená "žádal o, modlil se za"; latinsky: Saul; arabsky: طالوت, Ṭālūt nebo شاؤل, Ša'ūl) je postava popsaná v knihách Samuelových, 1. knize kronik a v Koránu. Podle biblického vyprávění byl prvním králem sjednoceného izraelského kmene a vládl přibližně v letech 1047 př. n. l. až 1007 př. n. l. Tradičně je Saul zobrazován jako příslušník kmene Benjamín, z města Gibeá (Giv'a), vysoký a fyzicky impozantní muž, kterého vybral prorok Samuel a pomazal ho za krále na žádost izraelského lidu.
Podle biblického textu Izraelité žádali krále, aby měli vůdce "jako ostatní národy" (1 Samuelova 8). Samuel varoval před nebezpečím království, přesto Bůh dovolil lidu, aby byla jejich prosba vyslyšena. Saul byl vyvolen jako první král; jeho nárokování trůnu provázely počáteční vojenské úspěchy a konsolidace moci proti sousedním nepřátelům, zejména Filištínům.
Vztah k Bohu a Samuelovo odmítnutí
V raných kapitolách knihy Samuelovy je Saul vykreslen jako král, který miluje Boha a usiluje o poslušnost, avšak postupně dochází k několika rozhodnutím, která vedou k jeho pádu z Božího přízně. Nejvýznamnějším momentem je přikázaná zkáza Amalechitů (1 Samuel 15): Saul se nepostupuje přísně podle příkazu – zachová živého amalechitského krále Agaga a ponechá nejlepší kořist – a prorok Samuel ho za to odmítne. Jak uvádí text, Samuel prorokuje, že Hospodin mu království "odtrhl" (1 Samuel 15,28–29), což v tradici znamenalo ztrátu božského oprávnění k vládě. Tato epizoda je často chápána jako rozhodující bod Saulova pádu.
Duševní stav a kontakt s prorokem
Bibli popisuje, že po Samuelově odmítnutí "odchází od Saula Hospodinův duch" a místo něj k němu přichází "zlý duch". Text uvádí, že Saul přijal mladého pastýře Davida, syna Jišajova, aby mu hrál na harfu a uklidnil ho, když nad ním zmíněný zlý duch spočine. Tato scéna je v tradičním čtení počátkem blízkého, ale postupně se zhoršujícího vztahu mezi Saulem a Davidem. Saul nejdříve Davida obdivuje, ale postupně začne žárlit; obává se, že David je tím "jedním z tvých sousedů", o němž Samuel mluvil, a nakonec se ho snaží několikrát zabít. Jeho vztah s vlastním synem Jonatánem je komplikovaný: Jonatán se s Davidem spřátelí a mezi nimi vznikne pevné přátelské pouto, které Saulova podezíravost dále zatěžuje.
Episode s médiem a prorocké varování
Jedním z nejsilněji dramatizovaných motivů je Saulovo rozhodnutí obrátit se k médiumu v Endóru (1 Samuel 28), kde – podle textu – požádá o kontakt se zjevením Samuela. Výsledek tohoto setkání (ve vyprávění se zjevuje Samuelova postava, která Saulovi sděluje jeho blízký konec) je v pozdějších výkladech často chápán jako poslední potvrzení božího odstoupení od Saula a jako tragická tečka jeho vlády.
Smrt na Golboe a různé verze událostí
Saulova smrt se podle biblických knih stala v bitvě proti Filištínům (bitva na hoře Gilboa). Texty podávají poněkud rozličné verze událostí: v 1 Samuelově a v paralelním líčení v 1. knize Paralipomenon je řečeno, že Saul byl těžce raněn a požádal svého zbrojnoše, aby ho zabil; když ten odmítl, Saul spadl na vlastní meč a zemřel. V 2. Samuelově knize se objevuje zpráva, že Amalečec přijal ubohou výši odměny a řekl Davidovi, že Saula zabil tím, že ho nalezl ještě dýchající a opřeného o kopí – David však nechal Amalečana popraveného za to, že se chlubil zabitím pomazaného krále. V bitvě padli také tři Saulovi synové, včetně Jonatána (Samuel 31,1-4%20{{{2}}};&version=KJV; 1 Samuel 31,1-4 {{{2}}}).
Po boji Filištínci získali Saulovo tělo a těla jeho synů, usekli jim hlavy a vystavili je na hradbách Bét-šanu; Saulova zbroj byla umístěna v chrámu boha Aštarota v Askalónu (Aštarot). Nocí obyvatelé Jabeš-Gileádu vyloupili město, těla sbalili, spálili a pohřbili je, aby splnili pohřební obřady (Samuel 31,8-13, 1. Paralipomenon 10,12%20{{{2}};&version=KJV; 1. Samuelova 31,8-13, 1. Paralipomenon 10,12 {{{2}}). Později David nechá vyzvednout kosti Saula a Jonatána a pohřbí je v hrobce svého otce v Zela (viz Samuelova 21,12-14%20{{{2}};&version=KJV; 2. Samuelova 21,12-14 {{{2}}).)
1. kniha Paralipomenon shrnuje teologické vyznění událostí: Saul podle ní zemřel kvůli své nevěrnosti vůči Hospodinu – nedodržel Boží příkazy a dovolil si vyhledat radu u média. V literatuře jsou proto zdůrazňovány dvě roviny příběhu: historicko-politická (vzestup a pád monarchy) a náboženská (poslušnost či neposlušnost vůči Božímu slovu).
Rodinné a politické souvislosti
Saul měl několik synů a dcer; nejznámější je Jonatán, jehož přátelství s Davidem je jedním z emotivních center příběhu. Saulova dynastie se po jeho smrti nezachovala: po Davidově nástupu k moci se zrodilo nové královské rodinné centrum, které pokračovalo v jeruzalémském království.
Historické a interpretační poznámky
Historická rekonstrukce Saulovy vlády je předmětem odborných diskuzí. Někteří historikové a archeologové považují postavu Saula za historicky pravděpodobnou jako představitele rané fáze centralizace izraelské společnosti, jiní vidí části vyprávění jako pozdější literární zpracování s teologickými cíli. Datují se různé chronologie a i údaje o délce vlády se liší podle starších i novějších bibliohistorických modelů.
Kulturní a náboženská paměť
Saul zůstává v židovské, křesťanské i islámské tradici významnou postavou: v židovské a křesťanské tradici je jeho příběh často čten jako varování před neposlušností Bohu a před nebezpečím pýchy; v islámské tradici je obdobná postava zmiňována v Koránu jako Talut, vůdce povolaný vést svůj lid v boji proti Silám zla. Jeho příběh byl též inspirací pro mnohé umělecké vyobrazení, literární zpracování i exegeze.
Závěrem
Saulův život a vláda představují v biblickém rámci dramatický přechod od teokracie řízené soudci a proroky k instituci dědičného království. Jeho kapitola je zároveň vyprávěním o vzestupu, ale i o tragickém pádu člověka, který zpočátku splnil vůli lidu a Boha, ale svými rozhodnutími ztratil boží přízeň a nakonec padl v boji.
David a Saul (1885) od Julia Kronberga.
Saulovi potomci
Po smrti krále Saula byl za izraelského krále prohlášen jeho jediný přeživší syn; Iš-bošetovi bylo v té době 40 let a vládl dva roky (2 Samuelova 2,10). Po smrti krále Saula se však od vlády Saulova rodu oddělil kmen Juda, který za svého krále prohlásil Davida (2 Sam 2,4), a následovala válka (2 Sam 2,12). Davidova frakce nakonec zvítězila nad Iš-bozetovou (2 Samuelova 3,1), ale válka skončila až poté, co se k Davidovi přidal Abner (2 Samuelova 3,6). Před Saulovou smrtí byl David ženatý se Saulovou dcerou Míkal, Išbozetovou sestrou, dokud se Saul s Davidem nepohádali a Saul ji nedal jinému muži (Samuel%2025:44&verse=HE&src=! 1 Samuelova 25:44 HE). Později, po skončení války s Išbozetem, Davidovy mírové podmínky vyžadovaly, aby mu byla Míkal vrácena, a Išbozet jim vyhověl (2 Samuelova 3,14). Po Abnérově smrti se Iškrobeš zřejmě vzdal naděje na udržení moci (2 Sam 4,1), Iškrobeš byl zavražděn dvěma svými vojenskými veliteli, Rechabem a Baanou (2 Sam 4,5), kteří za to od Davida očekávali odměnu. David však odmítl udělit jakoukoli odměnu za velezradu; oba vrahy nechal oběsit s useknutýma rukama a nohama. Izbozetova hlava byla pohřbena v Abnerově hrobě v Hebronu. (2 Samuelova 4:12)Míkal byla bezdětná.
V první polovině Davidovy vlády v Jeruzalémě postihl Izrael tříletý hladomor. Domnívali se, že k této pohromě došlo kvůli "Saulovi a jeho krvavému domu, protože vyvraždil Gibeonce". Gibeónci nebyli Izraelci, ale zbytek Amorejců, které Saul pronásledoval z nitra Izraele. David se Gibeónců zeptal, jakou satisfakci požadují, a dostal odpověď, že nic jiného než smrt sedmi Saulových synů jim nevynahradí křivdu, kterou jim Saul způsobil (2 Samuelova 21,1-6).
David jim proto vydal dva syny Saulovy konkubíny Rizpy (Armoniho a Mefibošeta(2 Samuelova 21,8) a pět synů Saulovy nejstarší dcery Merab, které porodila Adrielovi. Ty Gibeonští usmrtili a jejich těla vyvěsili u svatyně v Gibeji. (2 Sam 21,8-9) Rizpa se poté usadila na skále v Gibeji a pět měsíců hlídala zavěšená těla svých dětí, aby je nesežrala zvěř a draví ptáci (2 Sam 21,10), až je nakonec David sňal a pohřbil (2 Sam 21,13) v rodinném hrobě v Zele spolu s kostmi Saula a Jonatana. (2 Samuelova 21,14).
Jediným mužským potomkem Saula, který přežil, byl Mefibozet, Jónatanův chromý syn (2 Samuelova 4,4), kterému bylo v době smrti jeho otce a děda pět let. Časem se dostal pod Davidovu ochranu (2 Samuelova 9,7-13). Mefibozet měl mladého syna Micheáše (2 Samuelova 9,12), který měl čtyři syny a potomky jmenované až do devátého pokolení (1 Letopisů 8,35-38).
- ↑ G. Darshan, "The Reinterment of Saul and Jonathan's Bones (II Sam 21, 12-14) in Light of Ancient Greek Hero-Cult Stories", ZAW, 125,4 (2013), 640-645.
- ↑ 1 Paralipomenon 10:13-14
- ↑ "www.Bibler.org - Dictionary - Rizpah". Retrieved 2012-10-29.
Otázky a odpovědi
Otázka: Kdo je Saul?
Odpověď: Saul je král v knihách Samuelových, 1. knize kronik a v Koránu. Byl prvním králem starověkého Izraele a vládl od roku 1047 př. n. l. do roku 1007 př. n. l.
Otázka: Co Saul udělá, že ho Bůh přestane poslouchat?
Odpověď: Saul miluje Boha a poslouchá ho, dokud ho nepřestane poslouchat a nestane se chamtivým, čímž ztratí veškerý Boží zájem o něj.
Otázka: Jaké varování dává Samuel Saulovi?
Odpověď: Přichází prorok Samuel a varuje ho, že Bůh už s ním není. Když se Saul obrací k odchodu, popadne Samuelovo roucho a to se roztrhne. Samuel říká (1Samuel15,28~29): "Hospodin ti dnes odňal izraelské království a dal je jednomu z tvých sousedů - někomu, kdo je lepší než ty. Ten, který je slávou Izraele, nelže a nemění své názory, neboť není člověk, aby měnil své názory." A tak je to. Pak Hospodinův duch od Saula odchází.
Otázka: Jak se David dostává do Saulovy služby?
Odpověď: Saul bere do svých služeb pastýře Davida, nejmladšího syna Jesseho, aby mu hrál na harfu, aby se uklidnil, když na něm spočine zlý duch.
Otázka: Jak se do tohoto příběhu zapojí Jonatán?
Odpověď: Jónatana pojí s Davidem přátelství, kvůli němuž se na Jónatana vyvalí i jeho hněv, když začne na Davida žárlit a začne Davida podezírat jako "jednoho ze svých sousedů", o němž se Samuel zmínil dříve.
Otázka: Jak Saul zemřel?
Odpověď: Později v bitvě proti Filištínům Saul umírá pádem na vlastní meč, protože nechce, aby ho "neobřezaní" Filištínci zneužívali. 1Samuel a 2Samuel uvádějí protichůdná svědectví o tom, jak přesně se to stalo, ale podle 1Samuela a paralelní zprávy v 1Kron 10, když poražení Izraelité prchají, Saul žádá zbrojnoše, aby ho zabil, ale odmítá a padá na vlastní meč. Ve 2Samuelově knize Amalekijec Davidovi říká, že našel Saula, jak se po bitvě opírá o kopí, a provedl převrat.David Amalekijece usmrtil a obvinil ho, že zabil pomazaného krále.
Vyhledávání