V judaismu je Bůh znám pod mnoha jmény a titulaturami, které odrážejí různé aspekty jeho podstaty a vztahu k lidstvu. Nejdůležitějším a nejposvátnějším jménem je tzv. Tetragrammaton – čtyři hebrejská písmena יהוה (běžně transliterovaná jako YHWH nebo JHWH). Toto „čtyřpísmenné“ jméno je v židovské tradici považováno za tak posvátné, že se nesmí běžně vyslovovat; při veřejném čtení Tóry nebo v liturgii se místo něj čte Adonaj, zatímco v běžné konverzaci mnoho věřících používá neutrální označení Hašem („To jméno“).

Význam a původ tetragrammatonu

Tetragrammaton reprezentuje Boží jméno zaznamenané v biblickém hebrejském textu. Původní výslovnost není známa; rané židovské tradice zakázaly jeho běžné vyslovování a tak se ztratil i původní vokalizační systém. Moderní biblická a jazykovědná věda rekonstruuje pravděpodobné znění jako Jahve (angl. Yahweh). V průběhu středověku a později došlo k drobné latinizaci a ke vzniku tvaru Jehovah, který vznikl kombinací souhlásek tetragrammatonu s vokály slova Adonaj používanými v masoretské tradici jako pomůcka pro čtení.

Další běžná jména a jejich význam

  • Elohim – množné zakončení, často překládáno jako „Bůh“; v hebrejštině může vyjadřovat vznešenost či majestát.
  • El – krátké slovo pro „Boha“, užívané také v jménech (např. Izrael, Gabri-el).
  • Šaddaj (El Šaddaj) – běžně překládáno jako „Bůh Všemohoucí“ nebo „Ten, kdo je dostatečný/chrání“.
  • Céva-ot (Tzevaot) – „Hospodin zástupů“ nebo „Pán vojsk“, často užívané v biblické liturgii jako titul zdůrazňující Boží moc.
  • Eljon – „Nejvyšší“, titul zdůrazňující nadřazenost Boha nad vším.
  • Ehyeh-Ašer-Ehyeh – „Já jsem, který jsem“ (אהיה אשר אהיה), slova, která Bůh použil při zjevení Mojžíšovi u hořícího keře; někdy se zkracují na Ehyeh.

Praktické použití jmen v židovském životě

V židovské praxi platí pravidla ohledně používání, vyslovování a zapisování božích jmen. Existuje tradice sedmi „posvátných jmen“, která by neměla být mazána ani zneuctěna, pokud jsou napsána (mezi ně se obvykle řadí יהוה, אלהים, אל, שדי, צבאות, עליון, ואהיה). Proto se ve světských textech nebo v poznámkách často používají zástupné tvary (v hebrejštině např. psaní ה׳ nebo používání výrazu השם) a v jazycích s latinkou se setkáte s náhradami jako „G‑d“ či „G-d“.

Při čtení Tóry a v modlitbě je zvykem číst místo tetragrammatonu Adonaj; mimo tyto formy se často užívá Hašem. Náležitosti se liší mezi komunitami – ortodoxní a konzervativní praktiky bývají opatrnější v psaní a zacházení s božskými jmény než některé liberální proudy.

Výslovnost, přepis a historický vývoj

Masoreti (středověcí hebraisté) přidali k biblickému textu samohlásky jako pomocné čtení; u tetragrammatonu však často vložili samohlásky z náhradních slov (např. Adonaj nebo Elokim) jako připomínku, aby se jméno nevyslovilo. Kombinace konsonantů יהוה se samohláskami z Adonaj dala vzniknout formě, která v evropském prostředí vedla k zkomolení Jehovah. Dnešní akademické bádání preferuje rekonstrukci Jahve.

Co je dobré vědět

  • V židovské tradici se s božími jmény zachází s mimořádným respektem; pravidla se liší podle komunity a kontextu (liturgie, studium, běžná řeč, psaný text).
  • Ne všechna jména, která se v hebrejské Bibli objevují, mají stejnou právní ochranu; tradičně je rozlišováno několik „nezrušitelných“ jmen (viz výše).
  • Pokud píšete nebo publikujete texty, v nichž se objevují boží jména, je u nábožensky vnímavého publika obvyklé být ohleduplný (např. používat zkratky nebo označení jako Hašem).

Přehled jmen a jejich nuance je rozsáhlý a mnohovrstevnatý: každé z těchto jmen vypovídá o jiném aspektu Boha a o vztahu mezi Bohem a světem, a proto se jejich užívání v modlitbách, textu a v každodenním jazyce liší podle tradice a kontextu. Židé tetrafagrammaton zapisují v posvátných svitcích, jako je Tóra, ale v běžné komunikaci dávají přednost náhradním titulům a obezřetným zápisům; Židé obecně respektují tato pravidla jako součást náboženské úcty.