Nicejské vyznání víry

První nicejský koncil (325)

První konstantinopolský koncil (381)

Věříme v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele všeho viditelného i neviditelného.

Věříme v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země a všeho viditelného i neviditelného.

A v jednom Pánu Ježíši Kristu, Synu Božím, zplozeném z Otce [jednorozeném, to znamená z podstaty Otce, Boha z Boha], Světle ze Světla, Bohu z Boha, zrozeném, ne stvořeném, jsoucím jedné podstaty s Otcem;

A v jednom Pánu Ježíši Kristu, jednorozeném Synu Božím, zrozeném z Otce přede všemi světy (æony), Světle ze Světla, samém Bohu ze samého Boha, zrozeném, ne stvořeném, jsoucím jedné podstaty s Otcem;

skrze něhož bylo stvořeno všechno [na nebi i na zemi];

skrze něhož bylo všechno stvořeno;

který pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil, vtělil se a stal se člověkem;

který pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe, vtělil se skrze Ducha svatého z Panny Marie a stal se člověkem;

trpěl a třetího dne vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa;

byl za nás ukřižován pod Pontským Pilátem, trpěl, byl pohřben a třetího dne vstal z mrtvých podle Písma, vstoupil na nebesa a sedí po Otcově pravici;

odtud přijde soudit živé i mrtvé.

odtud se vrátí se slávou, aby soudil živé i mrtvé;

jehož království nebude mít konce.

A v Duchu svatém.

A v Duchu svatém, Pánu a dárci života, který vychází z Otce, který je spolu s Otcem a Synem uctíván a oslavován a který mluvil skrze proroky. V jedné svaté katolické a apoštolské církvi; uznáváme jeden křest na odpuštění hříchů; očekáváme vzkříšení mrtvých a život budoucího světa. Amen.

[Ti však, kdo říkají: 'Byl čas, kdy nebyl' a 'Nebyl dříve, než byl stvořen' a 'Byl stvořen z ničeho' nebo 'Je z jiné látky' nebo 'podstaty' nebo 'Boží Syn je stvořený' nebo 'proměnlivý' nebo 'proměnlivý' - ti jsou svatou katolickou a apoštolskou církví odsouzeni.]

První nicejský koncil (325)

První konstantinopolský koncil (381)

Πιστεύομεν εἰς ἕνα Θεὸν Πατέρα παντοκράτορα, πάντων ὁρατῶν τε και ἀοράτων ποιητήν.

Πιστεύομεν εἰς ἕνα Θεὸν Πατέρα παντοκράτορα, ποιητὴν οὐρανοῦ καὶ γῆς, ὁρατῶν τε πάντων και ἀοράτων.

Πιστεύομεν εἰς ἕνα κύριον Ἰησοῦν Χριστόν, τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ, γεννηθέντα ἐκ τοῦ πατρὸς μονογενῆ, τουτέστιν ἐκ τῆς ουσίας τοῦ πατρός, θεὸν εκ θεοῦ ἀληθινου, γεννηθέντα, οὐ ποιηθέντα, ὁμοούσιον τῳ πατρί.

Και εἰς ἕνα κύριον Ἰησοῦν Χριστόν, τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ τὸν μονογενῆ, τὸν ἐκ τοῦ πατρὸς γεννηθέντα πρὸ πάντων τῶν αἰώνων, φῶς ἐκ φωτός, θεὸν ἀληθινὸν ἐκ θεοῦ ἀληθινοῦ, γεννηθέντα οὐ ποιηθέντα, ὁμοούσιον τῷ πατρί-

δι' οὗ τὰ πάντα ἐγένετο, τά τε ἐν τῳ ούρανῳ καὶ τὰ ἐπὶ τῆς γῆς

δι' οὗ τὰ πάντα ἐγένετο-

τὸν δι' ἡμᾶς τοὺς ἀνθρώπους καὶ διὰ τὴν ἡμετέραν σωτηρίαν κατελθόντα καὶ σαρκωθέντα και ενανθρωπήσαντα,

τὸν δι' ἡμᾶς τοὺς ἀνθρώπους καὶ διὰ τὴν ἡμετέραν σωτηρίαν κατελθόντα ἐκ τῶν οὐρανῶν καὶ σαρκωθέντα ἐκ πνεύματος ἁγίου καὶ Μαρίας τῆς παρθένου καὶ ἐνανθρωπήσαντα,

παθόντα, καὶ ἀναστάντα τῇ τριτῇ ἡμέρᾳ, καὶ ἀνελθόντα εἰς τοὺς οὐρανούς,

σταυρωθέντα τε ὑπὲρ ἡμῶν ἐπὶ Ποντίου Πιλάτου, καὶ παθόντα καὶ ταφέντα, καὶ ἀναστάντα τῇ τρίτῃ ἡμέρα κατὰ τὰς γραφάς, καὶ ἀνελθόντα εἰς τοὺς οὐρανοὺς, καὶ καθεζόμενον ἐκ δεξιῶν τοῦ πατρός.

καὶ ἐρχόμενον κρῖναι ζῶντας καὶ νεκρούς.

καὶ πάλιν ἐρχόμενον μετὰ δόξης κρῖναι ζῶντας καὶ νεκρούς-

οὗ τῆς βασιλείας οὐκ ἔσται τέλος.

Καὶ εἰς τὸ Ἅγιον Πνεῦμα.

Καὶ εἰς τὸ Πνεῦμα τὸ Ἅγιον, τὸ κύριον, (καὶ) τὸ ζωοποιόν, τὸ ἐκ τοῦ πατρὸς ἐκπορευόμενον, τὸ σὺν πατρὶ καὶ υἱῷ συμπροσκυνούμενον καὶ συνδοξαζόμενον, τὸ λαλῆσαν διὰ τῶν προφητῶν. εἰς μίαν, ἁγίαν, καθολικὴν καὶ ἀποστολικὴν ἐκκλησίαν- ὁμολογοῦμεν ἓν βάπτισμα εἰς ἄφεσιν ἁμαρτιῶν- προσδοκοῦμεν ἀνάστασιν νεκρῶν, καὶ ζωὴν τοῦ μέλλοντος αἰῶνος. Ἀμήν.

Τοὺς δὲ λέγοντας, ὁτι ἦν ποτε ὅτε οὐκ ἦν, καὶ πρὶν γεννηθῆναι οὐκ ἦν, καὶ ὅτι ἐξ ἑτέρας ὑποστάσεως ἢ οὐσίας φάσκοντας εἶναι, [ἢ κτιστόν,] τρεπτὸν ἢ ἀλλοιωτὸν τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ, [τούτους] ἀναθεματίζει ἡ καθολικὴ [καὶ ἀποστολικὴ] ἐκκλησία.