Altruismus

Evoluční psychologie

Při studiu chování zvířat se altruismus projevuje u sociálních zvířat, kdy se jedinec dobrovolně obětuje pro lepší přežití skupiny. Existuje několik teorií o tom, jak toto chování vzniklo v rámci evoluce přírodním výběrem.

• Příbuzenský výběr je teorie, podle níž jsou zvířata a lidé altruističtější vůči příslušníkům svého druhu než vůči druhům, které jsou jim vzdálenější. To bylo potvrzeno v mnoha studiích. Viz také: Eusocialita: Teorie sociální evoluce.
• Vnitřní zájmy. Lidé budou pravděpodobně trpět, pokud bude trpět jejich rodina, přátelé nebo spojenci. Pomoc vlastní rodině a přátelům proto může být nakonec prospěšná i pro ně samotné. Jde o spolupráci. K extrémnímu sebeobětování pro skupinu může dojít, pokud něco hrozí smrtí celé skupiny.
• Vzájemný altruismus. Člověk s větší pravděpodobností pomůže druhému, pokud existuje šance, že mu druhý člověk pomůže na oplátku, ať už okamžitě, nebo časem. Jedná se o reciprocitu. Mnoho lidí spolupracuje tehdy a jen tehdy, když druzí spolupracují na oplátku. Důležitou se přitom může stát pověst. Osoba s dobrou pověstí reciprocity má větší šanci získat pomoc i od osob, se kterými předtím neměla žádnou přímou interakci.
• Princip handicapu. Skutky altruismu se často využívají k tomu, aby člověk ukázal ostatním, jaké má schopnosti a k jakým zdrojům má přístup. To může ostatním signalizovat, že by altruista mohl být cenný jako sexuální partner. Ženy považují altruistické muže za atraktivní partnery. U zvířat bylo výzkumem zjištěno, že dobří lovci mají větší úspěch při hledání partnerů k reprodukci. U lidí lidé, kteří vědí, že jejich činy budou viditelné, někdy dokonce marnotratně darují peníze, o nichž vědí, že je příjemce nepotřebuje, protože to pomáhá jejich pověsti.

Tyto teorie se snaží vysvětlit, jak evoluce formovala psychologické mechanismy, jako jsou emoce, které podporují altruistické chování.

V živočišné říši projevují včelí dělnice altruismus, když útočí na jiná zvířata, která ohrožují úl. Včela bodne a vstříkne jed. Jakmile to udělá, včela zemře, ale dělá to dobrovolně, aby bránila úl.

V náboženství

Většina světových náboženství, ne-li všechna, prosazuje nesobeckost jako velmi důležitou morální hodnotu. Je součástí ústředních filozofií buddhismu, křesťanství, hinduismu, islámu, džinismu, judaismu, sikhismu a mnoha dalších náboženství.

Buddhismus učí lásce a soucitu ke všem formám života (ahimsa). Láska je přáním, aby všechny bytosti byly šťastné, a soucit je přáním, aby všechny bytosti byly zbaveny utrpení. Považuje všechny živé bytosti za rovnocenné. Na rozdíl od většiny ostatních náboženství buddhisté věří, že důsledky našich činů neplynou z trestů na základě morálních soudů, ale ze zákona karmy (kammy). Karma je přirozený zákon příčiny a následku. Podle tohoto zákona zažíváme následky toho, co způsobíme: způsobíte-li utrpení, pak jako přirozený následek zažijete utrpení; způsobíte-li štěstí, pak jako přirozený následek zažijete štěstí. Většina druhů karmy s dobrými či špatnými následky udrží člověka v kole samsáry, jiné ho vysvobodí do nirvány.

V súfismu je īthār (nesobeckost) definován jako upřednostňování druhých před sebou samým. Pro súfisty to znamená oddanost druhým a úplné zapomenutí na starost o sebe. Učí obětovat se pro vyšší dobro. Islám považuje ty, kdo praktikují īthār, za osoby dodržující nejvyšší stupeň ctnosti. Při īthār je pozornost zaměřena na vše, co existuje, kromě sebe sama.

Buddhističtí mniši vybírající almužnu.

Související stránky

• Charita (praxe)
• Empatie
• Inkluzivní fitness
• Filantropie
• Misantropie
• Teodicea neprivilegovanosti
• Sobeckost