Divočina je přírodní prostředí na Zemi, které nebylo příliš narušeno člověkem.
"Nejvíce nedotčené, nenarušené přírodní oblasti, které na naší planetě zbyly - poslední skutečně divoká místa, která lidé neovládají a nezastavěli silnicemi, produktovody nebo jinou průmyslovou infrastrukturou."
Oblasti divočiny se nacházejí v rezervacích, na panstvích, farmách, v chráněných oblastech, na rančích, v národních lesích, národních parcích a dokonce i v městských oblastech podél řek, v soutěskách nebo na jiných nezastavěných místech. Tyto oblasti jsou důležité pro přežití druhů, biologickou rozmanitost, ekologii, ochranu přírody, samotu a rekreaci.
Divočina je hluboce ceněna z kulturních, duchovních, morálních a estetických důvodů. Někteří spisovatelé přírody se domnívají, že oblasti divočiny jsou životně důležité pro lidského ducha a tvořivost.
Mohou také zachovávat historické genetické znaky a poskytovat životní prostředí divokým rostlinám a živočichům, které lze v zoologických zahradách, zahradách nebo laboratořích jen obtížně obnovit.
Z tohoto pohledu je to právě divokost místa, která z něj dělá divočinu. Samotná přítomnost nebo činnost lidí nediskvalifikuje oblast jako "divočinu". Mnoho ekosystémů, které jsou nebo byly obydleny nebo ovlivněny činností lidí, lze stále považovat za "divoké". Tento způsob pohledu na divočinu zahrnuje oblasti, v nichž přírodní procesy probíhají bez zásahů člověka.
Nadace WILD uvádí, že oblasti divočiny mají dva rozměry: musí být biologicky nedotčené a právně chráněné. Světový svaz ochrany přírody (IUCN) klasifikuje divočinu ve dvou stupních: Ia (přísné přírodní rezervace) a Ib (oblasti divočiny).
Pravděpodobně žádné místo na Zemi není zcela nedotčené lidstvem, ať už v důsledku dřívějšího osídlení původními obyvateli, nebo v důsledku globálních procesů, jako je změna klimatu. Na divočinu mají vliv i činnosti na okraji konkrétních oblastí divočiny, jako je likvidace požárů a přerušení migrace zvířat.
Zejména v bohatších, průmyslově vyspělých zemích má i specifický právní význam: jako území, kde je zástavba zakázána zákonem. Divočinu má vyhlášenou mnoho národů, včetně Austrálie, Kanady, Nového Zélandu, Jihoafrické republiky a Spojených států.
V současné době se plánuje mnoho nových parků a různé parlamenty a zákonodárné sbory je schvalují na naléhání obětavých jednotlivců po celém světě, kteří věří, že "nakonec obětaví, inspirovaní lidé zmocnění účinnou legislativou zajistí, že duch a služby divočiny budou vzkvétat a prostupovat naší společností a zachovají svět, který s hrdostí předáme těm, kteří přijdou po nás".
