Pro lidi viz Migrace lidí; pro data viz Migrace dat.
Migrace je pravidelný cyklus stěhování živočichů. Například karibu v Arktidě se v zimě vydávají na jih a v létě se vracejí, když je tepleji. Migruje i mnoho ptáků, například husy a čápi.
Migrace je cestování na velké vzdálenosti při hledání nového prostředí. Podnětem k migraci může být místní klima, místní dostupnost potravy nebo roční období. Aby byl přesun považován za skutečnou migraci, a ne pouze za místní rozptyl, měl by být každoroční nebo sezónní událostí.
Mnoho ptáků odlétá na zimu do teplých krajin, stejně jako některý hmyz, například saranče stěhovavé. Mladí lososi atlantští opouštějí řeku, ve které se narodili, když dosáhnou velikosti několika centimetrů.
Mnoho mořských druhů se denně stěhuje. Plankton se přes den dostává nahoru, kde je světlo, a v noci dolů, kde se hůře hledá. Mnoho druhů, které se jimi živí, je následuje nahoru a dolů.
Migrace je evoluční síla. Je totiž hlavním zdrojem přírodního výběru. Úspěšnost migrujících živočichů na cestě je obvykle nutná k tomu, aby se mohli rozmnožovat.
V mnoha částech světa je podnebí výrazně sezónní. Aby přežily, musí se mnohé druhy rozmnožovat na jednom místě a později se živit na jiném místě. Nejjednodušším příkladem jsou afričtí býložravci, kteří sledují růst trávy ve východní Africe. V této oblasti jsou sezónní srážky, a proto je zde sezónní i růst trávy. Jejich predátoři je následují.
Proč zvířata migrují
Hlavní důvody migrace jsou:
- Potrava: hledání bohatých zdrojů potravy v jiných oblastech (např. ptáci odlétají za hmyzem a rostlinami, savci za čerstvou trávou).
- Rozmnožování: některé druhy migrují na speciální místa vhodná pro snášení vajec nebo výchovu mláďat (např. mnozí ptáci nebo ryby).
- Klimatické podmínky: únik před nepříznivým počasím, mrazem či suchy.
- Bezpečí: přesun do oblastí s menším rizikem predace v období hnízdění či růstu mláďat.
Druhy migrací
- Sezónní (latitudinální): pravidelné každoroční přesuny na velké vzdálenosti, typické pro mnoho ptáků (např. husy) a savců (např. karibové).
- Den–noc (dielní): každodenní vertikální přesuny v oceánech – tzv. denní vertikální migrace planktonu a druhů, které je následují.
- Altitudinální: stěhování do vyšších nebo nižších poloh v závislosti na ročním období (např. horské druhy, které sestupují v zimě).
- Anadromní a katadromní: u ryb: anadromní (narodí se ve sladké vodě, žijí v moři a vracejí se do sladkých vod k tření – např. lososi) a katadromní (žijí ve sladké vodě, rozmnožují se v moři – např. úhoři).
- Irruptivní a nomádní: nepravidelné, často v reakci na náhlé vyčerpání potravy nebo extrémní klimatické podmínky.
Jak se zvířata orientují
Zvířata používají různé mechanismy orientace:
- sluneční a hvězdné kompasové systémy,
- magnetorecepce – schopnost vnímat zemské magnetické pole,
- zrakové orientační body a krajinné rysy,
- pachové stopy (u některých ptáků a savců),
- větrné proudy a mořské proudy (u hmyzu a ptáků),
- sociální učení a skupinové vedení – mladí jedinci se často učí trasám od zkušených.
Význam migrace a její evoluční dopad
Migrace mění rozptyl genů, ovlivňuje přežití druhů a je silným faktorem přírodního výběru. Jen jedinci, kteří úspěšně zvládnou cestu a najdou vhodné podmínky pro rozmnožování, předají své geny dalším generacím. Hromadné přesuny také formují společenstva – např. predátoři sledují stěhovavé stáda býložravců.
Hrozby a ochrana
Migrace čelí řadě lidských hrozeb:
- ztráta a fragmentace vhodných stanovišť (včetně klíčových zastávek – stopover míst),
- změna klimatu, která mění načasování a dostupnost potravy,
- světelné znečištění a překážky (budovy, větrné elektrárny),
- nadměrný lov a bycatch (neúmyslné chytání při rybolovu),
- znečištění a degradace migračních cest (řeky, pobřeží, koridory mezi biotopy).
Ochrana migrujících druhů proto často vyžaduje mezinárodní spolupráci, ochranu klíčových stanovišť a monitorování populací.
Příklady z přírody
- Karibu a jiní severní savci: dlouhé tahu mezi pastevními oblastmi a zimovišti.
- Husy, čápi a další ptáci: pravidelné přesuny mezi hnízdišti a zimovišti.
- Saranče stěhovavé: hromadné přesuny hmyzu hledajícího potravu, které mohou mít velký dopad na zemědělství.
- Lososi atlantští: anadromní migrace z řeky do moře a zpět k tření.
- Arktická rysa a arktické rybky: příklady altitudinálních či sezónních přesunů v chladných oblastech.
- Většinou mořského planktonu: denní vertikální migrace, která pohání potravní řetězce v oceánech (plankton).
- Velké africké presuny býložravců ve východní Africe: sledování sezónního růstu trávy a srážek.
Jak vědci studují migraci
Mezi běžné metody patří:
- označování a kroužkování,
- radiotelemetrie a satelitní vysílačky (GPS),
- geolokátory a akcelerometry,
- analýza stabilních izotopů nebo genetických značek k určení původu jedinců,
- amatérské sítě a občanská věda – pozorování ptáků, čítání migrujících druhů.
Migrace je komplexní a fascinující chování, které propojuje ekosystémy na velkých vzdálenostech a hraje klíčovou roli v ekologii a evoluci mnoha druhů. Její ochrana je důležitá pro zachování biodiverzity a zdraví přírody.
