Arktida

Život rostlin

V některých částech Arktidy je země během krátkého léta pokryta pestrobarevnými květy. Tyto malé rostlinky mají velmi krátké stonky. Musí se držet při zemi, protože země je teplejší než kousavé větry, které vanou nad ní. Dokonce i na některých skalách rostou rostliny. Tyto skalní rostliny se nazývají lišejníky. Lišejníky rostou na holých skalách. Žlutý sobí mech je ve skutečnosti lišejník. Roste pomalu, ale často dorůstá výšky přes 15 cm. Je houbovitý a plný vody. Tato rostlina je letní potravou sobů.

Stromy jsou v tundře vzácné. Pouze v chráněných údolích nebo na březích řek rostou malé stromy. Řeky přitékají do Arktidy z teplejšího jihu. Místa podél jejich břehů jsou o něco teplejší než zbytek tundry a stromy tam mohou růst. Jinak zde roste jen několik trsů řídkých keřů. Jediným ovocem, které v Arktidě roste, jsou bobule.

Každé léto tají led a sníh, což umožňuje zvířatům najít potravu a rostlinám vykvést. Vlhkost ze sněhu zůstává na povrchu země. Kořeny rostlin ji mohou využívat pro svůj růst. Přesto je na mnoha místech půda pro růst rostlin příliš chudá. Na méně než polovině tundry rostou rostliny.

Živočichové

Medvěd lední je největší suchozemské zvíře živící se masem na světě. Lední medvědi jsou dobře přizpůsobeni lovu tuleňů na ledě. Jsou vynikajícími plavci a nevadí jim ani ta nejchladnější voda. Pokud zachytí pach tuleně, vyčkávají u dýchacích otvorů. Dokážou se také probořit ledem na tenkých místech. Někdy se mohou připlížit ke spícímu tuleni. Mají velmi silný čich, který využívají k vyhledávání kořisti na ledě. Lední medvědi získávají většinu potravy, když je led. Musí se najíst a uložit tuk dříve, než led zmizí: tuleně na otevřené vodě chytat nemohou. Po páření se samice na zbytek zimy zahrabou do sněhového brlohu na souši. Tam se jim rodí mláďata, obvykle dvojčata. Medvědi se obvykle živí rybami, ptačími vejci, mořskými řasami a mrtvými velrybami, ale raději si dají k jídlu tuleně nebo mrože.

Lišky polární se často vydávají za medvědy na led, aby snědly zbytky jejich potravy. Liška se živí také králíky, lumíky a hraboši. Lumíci a hraboši jsou arktické krysy a myši. Lumíci mají velmi krátké ocasy. V létě žijí pod zemí. Protože v zimě vrchní část půdy zamrzá, nemohou se tehdy zahrabat pod zem, a tak žijí v chladných měsících pod sněhem. Živí se rostlinami a kořínky. V roce s dostatkem potravy se v tundře potulují miliony lumíků. Sovy a lišky mají více potravy, než mohou sníst. V letech, kdy je lumíků hodně, budou mít více mláďat. Tundra však nemá dostatek potravy pro miliony lumíků. Ti se prohánějí tundrou a hledají potravu, přičemž je sežerou predátoři nebo zemřou hlady. Někteří se snaží přeplavat jezera nebo řeky a utopí se. Těch několik málo, kteří zůstanou, má i nadále rodiny.

V Arktidě žijí také karibu a jejich příbuzní sobi. Karibu se dnes vyskytuje hlavně v Severní Americe a je větší než sob. Velká stáda se živí trávou a lišejníky. S příchodem podzimu se přesouvají na jih do zimovišť. Svými ostrými kopyty prohrabávají sníh, aby našli potravu. Jejich dutá srst kolem nich vytváří vzduchový polštář, který jim pomáhá udržet si teplo. Na jaře se vracejí na sever na letní pastviny, kde se jim rodí mláďata. Asi hodinu po narození jsou mláďata schopna následovat stádo směrem k Severnímu ledovému oceánu. Většina sobů na světě žije v Evropě a Asii. Někteří z těchto sobů nejsou divocí. Byli ochočeni pastevci, kteří je chrání před vlky a každé jaro a podzim vedou jejich migraci. V Arktidě žije také pižmoň, který vypadá jako huňatý buvol.

V létě navštěvuje Arktidu mnoho ptáků, většinou vodních, jako jsou husy, kachny, labutě, břehule a rybáci arktičtí. Přilétají sem na léto, vychovávají mláďata a na zimu se vracejí na jih. Sova sněžní a ptakopysk zůstávají po celý rok. Barva sovice sněžní odpovídá barvě sněhu. Letní opeření sněžného ptáka se při ochlazení mění na bílé.

Nejmenšími živočichy Arktidy jsou mouchy a komáři. V létě uštknou člověka i zvířata silná hejna. Sobi se snaží před komáry uniknout útěkem na výše položené pastviny, ale jediná skutečná pomoc přichází se sněhem a mrazem, kdy roje na další sezónu vymřou.

Lidský život

Jedním z překvapení Arktidy je, že v ní žije mnoho lidí. Někteří lidé tam žijí už tisíce let. Eskymáci a Laponci žili v Arktidě dávno před elektrickými ohřívači, sněžnými skútry a moderními domy.

Laponci

V extrémně severní části Evropy se nachází místo zvané Laponsko. Nejedná se o zemi, ale o části čtyř zemí. Lidé, kteří tam žili, se cizinci nazývají Laponci. Sami sebe nazývají Sámové. Laponci v těchto čtyřech zemích žili dlouho předtím, než vznikly země Northway, Švédsko, Finsko a Rusko. Existovalo několik druhů Laponců. Někteří žili u oceánu a živili se převážně rybami. Jiná skupina žila podél teplejších řek. Tito lidé se živili zemědělstvím, lovem a rybolovem.

Nejznámějšími Laponci však byli kočovníci, kteří chovali soby. Laponci přežili ve své drsné domovině díky domestikaci sobů. Laponci dokázali od sobů získat vše, co potřebovali. Jedli hlavně maso, mléko a sýr. Jejich oděvy se vyráběly ze sobích kůží a vlny. Z jeleních kůží se vyráběly i jejich stany. Jsou známí díky krásně zdobeným vlněným oděvům, které vyráběli.

Laponci chránili stáda a stěhovali se s nimi z letních na zimní pastviny. K tahání saní se zásobami používali vycvičené soby. V zimě se stáda přesouvala jižně od hranice stromů. Laponci bydleli poblíž v domech z klád nebo drnů. Laponci si dávali velký pozor, aby neplýtvali ničím, co získali od sobů. Sobům brali mléko na pití nebo na výrobu sýra. Maso se bralo na jídlo. Krev se zmrazila na kousky a používala se na polévku a placky. Z kostí a paroží se vyřezávaly nože a přezky. Šlachy se používaly jako šicí nit. Vyčištěné žaludky se používaly na mléko nebo sýr. Z mrtvého soba se používala každá část.

Zimní oděv se vyráběl z vrstev jelení kůže. Vnitřní vrstva se nosila kožešinou směrem dovnitř kůže. Druhá vrstva se nosila kožešinou směrem ven. Boty byly také z kožešiny, podšité trávou, která byla nasbírána během krátkého léta. Každý večer se tráva vyndala a usušila u ohně, aby byla druhý den opět připravena k použití. Laponci tak mohli být v teple a pohodlí i v tom nejchladnějším počasí.

Dnes se za stády vydává už jen několik Laponců. Těchto několik málo lidí používá při své dávné migraci moderní nástroje. K pasení sobů používají sněžné skútry a k zabíjení vlků, kteří je pronásledují, pušky. K vyhledávání a přesunu sobů se používají dokonce i vrtulníky a vysílačky. Většina Laponců dnes žije na malých farmách v jednom ze čtyř laponských národů. Pro své potřeby pěstují plodiny a chovají zvířata, včetně několika sobů. Důležitým zdrojem příjmů Laponců je prodej sobího masa.

Eskymáci

Eskymáci jsou také arktičtí lidé. Někdy jedli syrové maso. Eskymáci byli také kočovníci, ale neměli žádná zvířata kromě psů, které používali k tahání saní a k pomoci při lovu. Byli to lovci a sběrači a živili se vším, co našli nebo zabili. Stejně jako Laponci si však dávali velký pozor, aby zužitkovali každou část zabitého zvířete. Eskymáci žili v létě ve stanech a v zimě v drnových domech nebo iglú. Z kostí, paroží a dřeva, které měli, vyráběli Eskymáci velmi důmyslné věci. Stavěli různé druhy lodí.

Eskymáci neměli vládu ani zákony, protože se brzy naučili pomáhat si navzájem, aby přežili. Vždy se dělili o jídlo a obvykle se pohybovali v malých skupinách, které hledaly potravu. Někdy se sešli ve velké skupině, když lovili velká zvířata, například velryby. Muži se věnovali lovu a stavbě obydlí, ženy vařily, šily oblečení a staraly se o děti.

Kresba eskymácké rodiny


Domov Laponců

Arktida dnes

V arktické oblasti se nachází mnoho minerálů, které jsou pro lidi důležité. V různých částech této chladné země se těží železo, olovo, uhlí, měď, zlato a cín. Velké množství ropy bylo v Arktidě objeveno v Rusku, na Aljašce a v Kanadě. V Arktidě žijí a pracují lidé, kteří tyto cenné nerosty těží a prodávají.

Například ropa na Aljašce je pro Spojené státy velmi důležitá. Hlavním zdrojem je ropné pole Prudhoe Bay na severním pobřeží Aljašky. Bylo objeveno v roce 1968. Rychle se začalo plánovat vybudování ropovodu, který by ropu dopravil do přístavu bez ledu, aby mohla být přepravována na jih. Ropné společnosti vynaložily v polovině 70. let minulého století miliardy dolarů na výstavbu Transaljašského ropovodu. Kvůli věčně zmrzlé půdě musel být v severní části vybudován nad zemí. Teplá ropa v potrubí mohla roztavit věčně zmrzlou půdu a způsobit její propadnutí. Tím by se potrubí porušilo a došlo by k úniku ropy. Ropovod byl dokončen v roce 1977. Přivádí ropu do námořního přístavu Valdez na jižním pobřeží Aljašky. Odtud je ropa převážena obrovskými tankery do rafinerií na západním pobřeží Spojených států. Pokud žijete na západě Ameriky, může být v nádrži vašeho rodinného auta aljašský benzín.

Rusko má v Arktidě více území než kterýkoli jiný stát. Ruská Arktida v Asii a oblast jižně od ní se nazývají Sibiř. Je to tak pusté a drsné místo, že se po mnoho let používalo jako trestanecká kolonie. Staří ruští vládci i novodobí komunističtí Sověti sem posílali žít zločince a lidi, kteří nesouhlasili s vládou. Mnoho lidí tam však bylo posíláno také za účelem těžby nerostných surovin, kácení stromů z lesů a výstavby měst.

Rusko má přímo v Laponsku, za polárním kruhem, obrovské přístavní město. Murmansk je největší město na sever od polárního kruhu. Přístav je udržován bez ledu díky teplým vodám Golfského proudu, který přichází kolem Norska a Švédska z jižního Atlantiku. Obrovské ledoborce se snaží udržet cestu volnou, aby se lodě mohly dostat do přístavu. Přístav dodává ryby, minerály a dřevo do Ruska a zbytku světa.

Arktida je také nejkratší cestou (trasa Velkého kruhu) pro letecké společnosti, které létají mezi některými městy na různých kontinentech. Například let z Londýna do Tokia je o 1 400 mil kratší, pokud se letí přes vrchol světa namísto staré trasy na jih přes Evropu a Asii. Polární trasa ze San Franciska do Norska je o několik hodin kratší než stejný let přes Spojené státy a Tichý oceán.

Člověk tedy využívá Arktidu různými způsoby, přestože je to pro život náročné místo.