Mnohonožky jsou skupina článkonožců zařazená do třídy Diplopoda. Patří mezi členovce s výrazně článkovaným tělem, které může mít od několika desítek až po více než sto článků. Jejich tělo je obvykle zploštělé nebo válcovité a většina druhů je přizpůsobena životu v půdním, lesním nebo humózním prostředí. Mnohonožky se liší od jiných skupin článkonožců mimo jiné způsobem, jakým je tvořen jejich segment – mnoho segmentů vzniklo spojením dvou původních článků, což vedlo k tzv. diplosegmentům, které nese dvě páry nohou.
Základní znaky a anatomie
Základní morfologické znaky mnohonožek zahrnují početné páry nohou, pevnou kutikulu a specializované končetiny u prvních segmentů. Jejich tělo je článkované a většina segmentů nese dvě páry nohou, s výjimkou prvních několika segmentů, které mohou mít páry nohou redukované nebo přeměněné na jiné útvary. Mnohonožky mají ústní ústrojí přizpůsobené sběru a drcení potravy, oči v podobě jednoduchých ocelí jsou u mnoha skupin redukované nebo chybí, a povrch těla může být hladký, zbarvený nebo pokrytý štětinami či výrůstky.
- diplosegmenty – většina segmentů nese dvě páry nohou;
- pevná kutikula nebo štětiny jako ochrana;
- ústní části uzpůsobené k pojídání rozkládající se organické hmoty;
- schopnost svinutí těla u některých skupin (např. glomeridy).
Potrava a ekologická role
Většina mnohonožek je detrivorní a živí se rozkládající se rostlinnou hmotou, jako je opadlé listí, odumřelé dřevo a humus. Tím hrají důležitou roli v oběhu živin a rozkladu organické hmoty: pomáhají rozvolnit a mineralizovat organickou hmotu, zlepšují strukturu půdy a přispívají k tvorbě humusu. Mnohonožky se většinou zdržují v dutinách pod kameny, v listovém opadu či v půdě a většina z nich je aktivní v noci nebo za vlhka.
Počet popsaných druhů se pohybuje v řádu tisíců; dosud bylo popsáno přibližně 12 000 druhů, přičemž skutečný počet druhů na Zemi může být mnohem vyšší. V terénu mohou mnohonožky tvořit významnou složku půdní biomasy.
Obrana a chemické látky
Mnohonožky využívají mechanické i chemické obranné strategie. Charakteristickým mechanismem je svinutí těla do ochranné spirály nebo kuličky, které chrání měkčí břišní stranu pod pevnou krycí vrstvou. Některé druhy vylučují z kožních žlázek nepříjemné nebo dráždivé látky, které odpuzují predátory; u některých zástupců byly popsány i toxické látky, včetně látek schopných způsobit podráždění pokožky či alergickou reakci u lidí. Tyto sekrety jsou u řady skupin dobře známým prostředkem odrazení predátorů.
U některých druhů chybí pevná kutikula a jejich ochranu zajišťují husté štětiny, které brání drobným predátorům a parazitům v přístupu k tělu. Obrana zahrnuje i chování: únik do trhlin, skrývání se ve vlhkých mikrohabitatech a noční aktivitu.
Rozmnožování a životní cyklus
Mnohonožky se rozmnožují pohlavně; samci často přenášejí spermie speciálními přeměněnými nohami zvanými gonopody. Samice kladou vejce do půdy nebo do rozkládající se dřevní hmoty; u některých druhů byla pozorována péče o vajíčka či mladé potomstvo. Mladé mnohonožky procházejí postupným růstem s několika svlékáními, přičemž během vývoje přibývá segmentů (proces zvaný anamorfóza). Délka života se liší podle druhu — někteří jedinci žijí jen jeden rok, jiní několik let.
Systematika a rozšíření
Třída Diplopoda obsahuje řadu řádů a domácích i tropických čeledí. Mezi rozpoznávané řády patří například Julida, Polydesmida, Spirobolida či Glomerida (tzv. rolovací mnohonožky). Některé skupiny jsou schopné se svinout do téměř dokonalé kuličky, jiné jsou protáhlé a rychleji se pohybují. Mnohonožky osídlují téměř všechna suchozemská prostředí od tropických pralesů po mírné lesy; většina druhů však vyžaduje dostatek vlhkosti.
Obecně nejsou mnohonožky považovány za významné škůdce, avšak při hromadném výskytu mohou v ojedinělých případech poškodit saplingy ve sklenících nebo napadat hromady rostlinného materiálu. V literatuře se lze setkat i s regionálními zprávami o výskytech, které způsobují drobné škody na stavebních prvcích či doškových střechách, například v některých částech Indie.
Rozdíly oproti stonožkám
Mnohonožky jsou často mylně zaměňovány se stonožkami; přesto jde o samostatné skupiny. Zatímco stonožky (třída Chilopoda) jsou obvykle dravé, mají na každém segmentu pouze jeden pár nohou a jsou rychlejší, mnohonožky mívají dvě páry nohou na segment, jsou většinou pomalejší a převážně se živí rozkládající se rostlinnou hmotou. Podrobné porovnání znaku najdete u termínů věnovaných stonožkám a dalším myriapodům.
Paleontologie a vývoj
Fosilní nálezy mnohonožek ukazují na dávné působení těchto organismů v soušních ekosystémech. Jedním z významných fosilních záznamů je Pneumodesmus newmani, druh často spojovaný s raným osídlením souše a datovaný do prvohorního období před stovkami milionů let; tento nález ilustruje význam mnohonožek při studiu vývoje suchozemských společenstev.
Pro další orientaci a studium jsou v textu použity interní odkazy na základní témata a termíny: článkované, obranné mechanismy, jemnější orgány, predátoři, štětiny, a další obecné odkazy na témata a pojmy uvedené v textu. Pro podrobné údaje, klíče k určování druhů a mapy rozšíření doporučujeme odbornou literaturu a specializované databáze.
Shrnutí hlavních oblastí významu mnohonožek:
- rozklad organické hmoty a oběh živin v půdních ekosystémech;
- součást potravních sítí jako potrava pro řadu půdních predátorů;
- indikátory stavu vlhkosti a kvality půdy;
- v ojedinělých případech drobná škodlivost v zemědělství a sklenících.
Pro rychlou orientaci v textu jsou použity explicitní odkazy na klíčové pojmy: členovci, článkované, druhů, Zemi, detrivoři, rozkládající se, listí, alergické reakce, škůdce, skleníky, Indii, obranné mechanismy, jemnější orgány, predátoři, štětiny, stonožek.
