Krevety jsou malí dekapodní korýši se štíhlým tělem, typickými tenkými nohami a výrazným článkovaným zadečkem. Systematicky se vyskytují zejména ve třech skupinách: Caridea, Procarididea a Dendrobranchiata. Existují tisíce druhů — od drobných planktonických forem až po větší druhy obývající mořské mělčiny i sladkovodní toky — a obvykle lze nalézt druh přizpůsobený téměř jakémukoli konkrétnímu stanovišti. Neformálně bývá „krevetou“ nazván každý malý korýš, který má podobný vzhled.
Druhy, rozšíření a habitat
Dospělé krevety jsou často bentičtí — žijí v blízkosti dna — a mnohé druhy tvoří hejna. Najdeme je v mořích i ve sladkých vodách; některé žijí na korálových útesech, v estuárech nebo bahnitých dnových společenstvech, jiné se ukrývají mezi rostlinami či v dutinách kamenů. Některé druhy jsou planktonické v larválním stádiu a do dospělosti se stěhují na dno.
Stavba těla a funkce
Krevety mají typickou dekapodní stavbu: tělo se dělí na hlavohrud (cephalothorax) krytý karapacem a článkovaný zadeček (abdomen) se svalnatou ocasní částí, kterou rychle „vypráskají“ a tím se dokážou rychle posunout dozadu. Mezi důležité struktury patří:
- antény a antenuly pro smyslové vjemy,
- málo nebo více vyvinuté klepeta (u některých druhů první pár končetin),
- ploutvovitě uspořádané pleopody (břišní končetiny) sloužící k plavání a nošení vajíček,
- žábry uložené pod karapacem, které zajišťují dýchání ve vodě.
Potrava a ekologie
Krevety mají různorodou výživu: některé druhy filtrují mikroskopické organismy, jiné se živí řasami, detritem, drobnými bezobratlými nebo jsou aktivními lovci. Jsou důležitou potravou pro mnoho větších živočichů — od ryb až po velryby — a tím hrají významnou roli v potravním řetězci. V znečištěných oblastech bývají některé druhy tolerantní k toxinům a kontaminantům, což může vést k jejich kumulaci v tělech a následnému přenosu na jejich predátory i na člověka při konzumaci.
Rozmnožování a vývoj
Reprodukční strategie se liší mezi skupinami. U mnoha karideálních druhů samice po oplození nosí vajíčka přichycená na pleopodech až do vylíhnutí, zatímco čeleď Dendrobranchiata (zahrnující některé komerčně chované „garnáty“) obvykle uvolňuje vajíčka volně do vody. Larvální vývoj zahrnuje několik stádií (planktonické larvy jako nauplius, zoea, mysis apod.), během nichž se organismy vyvíjejí a nakonec sestupují na dno jako juvenilní jedinci.
Význam pro člověka
Krevety jsou významné jak ekologicky, tak ekonomicky. Mnohé druhy jsou intenzivně chovány v akvakultuře a tvoří důležitou složku rybolovu a stravy ve světovém měřítku. Kulturně a kulinářsky se kritéria často řídí velikostí a zvyky — v obchodech a restauracích se rozlišování názvů může lišit podle regionu.
Rozdíl mezi krevetami a garnáty
V běžném jazyce se pojmy „kreveta“ a „garnát“ často používají zaměnitelně; výběr pojmu v restauraci nebo obchodě bývá často založený jen na velikosti zvířete (větší kusy bývají nazývány garnáty). Z biologického hlediska se však skupiny liší systémově i morfologicky:
- Žábry a systémатика: skupina Dendrobranchiata je biologicky odlišná od Caridea a má charakteristické větvené (dendritické) typy žaber; karideální krevety mají jiný typ žaber. Tyto rozdíly v anatomii žaber a v dalších znacích slouží taxonomům k oddělení skupin.
- Rozmnožování: u mnoha karideálních „krevet“ samice nosí vajíčka přichycená k pleopodům, zatímco u mnoha dendrobranchiátních „garnátů“ se vajíčka často uvolňují do volné vody.
- Terminologie v kuchyni: gastronomické a tržní názvy nejsou vždy shodné s vědeckou klasifikací — proto se při znalostech taxonomie dá jasněji stanovit, zda jde o krevetu (Caridea) nebo „garnáta“ (často Dendrobranchiata/penaeidní druhy), ale běžný uživatel to podle vzhledu a velikosti nerozpozná.
Krevety mají tedy velkou biologickou rozmanitost i praktický význam. Při dalším zájmu lze rozebrat konkrétní skupiny (např. rod Macrobrachium, komerční rody v akvakultuře), jejich chov, ekologické dopady rybolovu nebo podrobnější anatomii žaber a končetin.
