Evropská unie (EU): přehled, instituce, euro a práva občanů
Evropská unie: přehled institucí, fungování, euro a práva občanů. Jasné vysvětlení smluv, volného pohybu, občanských práv a dopadu EU na každodenní život.
Evropská unie (zkratka EU) je konfederace 27 členských zemí v Evropě, která byla založena Maastrichtskou smlouvou v letech 1992-1993. EU vznikla z Evropského hospodářského společenství (EHS), které bylo založeno Římskými smlouvami v roce 1957. Vytvořila společný hospodářský prostor s celoevropskými zákony, který občanům zemí EU umožňuje pohybovat se a obchodovat v jiných zemích EU téměř stejně jako ve své vlastní zemi. Devatenáct z těchto zemí má také stejný typ peněz: euro.
Lisabonská smlouva je nejnovější smlouvou, která určuje, jak bude Unie fungovat. Každý členský stát svým podpisem vyjádřil souhlas s tím, co je v ní uvedeno. Nejdůležitější je, že říká, které práce ("pravomoci") má Unie vykonávat pro členy a které mají vykonávat sami. Členové rozhodují o tom, jak má Unie jednat, tím, že hlasují pro návrhy nebo proti nim.
Cílem EU je sbližovat členské státy v oblasti dodržování lidských práv a demokracie. K tomu slouží společný styl cestovního pasu, společná pravidla spravedlivého vzájemného obchodu, společné dohody o vymáhání práva a další dohody. Většina členů má společnou měnu (euro) a většina z nich umožňuje lidem cestovat z jedné země do druhé, aniž by museli předkládat cestovní pas.
Galerie obrázků
10 Obrázky
Instituce EU a jejich role
- Evropská komise – navrhuje právní předpisy, dohlíží na uplatňování unijního práva a spravuje rozpočet. Komise je nezávislý orgán, který zastupuje zájem Unie jako celku.
- Evropský parlament – přímo volený orgán, který spolu s Radou EU schvaluje zákony a rozpočet. Zastupuje občany Unii.
- Rada Evropské unie (Rada ministrů) – zastupuje členské státy; ministři z jednotlivých vlád jednájí o návrzích zákonů ve svých odborných oblastech.
- Evropská rada – tvořená hlavami států nebo vlád; určuje obecný politický směr a priority Unie, nevyužívá zákonodárnou iniciativu, ale stanovuje strategii.
- Soudní dvůr Evropské unie (CJEU) – dbá na jednotné uplatňování práva EU a rozhoduje spory mezi institucemi, členskými státy a jednotlivci v otázkách unijního práva.
- Evropská centrální banka (ECB) – řídí měnovou politiku zemí eurozóny a dohlíží na finanční stabilitu v rámci eurozóny.
- Evropský účetní dvůr – kontroluje hospodaření s prostředky rozpočtu EU.
- Dále fungují poradní orgány jako Ekonomický a sociální výbor nebo Výbor regionů, a také Evropská služba pro vnější činnost (EEAS), Evropská investiční banka aj.
Jak Unie rozhoduje
Hlavní legislativní postup je tzv. řádný legislativní postup (dříve spolurozhodování), kde návrh Komise posuzuje a schvaluje Evropský parlament a Rada EU. Hlasování v Radě probíhá často podle principu kvalifikované většiny (QMV), což znamená kombinaci počtu států a počtu obyvatel, u některých citlivých oblastí (daňová politika, zahraniční politika, obrana) však stále platí zásada jednomyslnosti. Lisabonská smlouva dále zakotvila zásadu subsidiarity – Unie zasahuje jen tehdy, pokud cíl nemůže být lépe dosažen na úrovni členských států.
Euro a hospodářská politika
Euro používají státy eurozóny (aktuálně 19 členských států). Správu měnové politiky pro euro provádí ECB se sídlem v Frankfurtu. Přijetí eura vyžaduje splnění konvergenčních kritérií (stabilita cen, zdravé veřejné finance, stabilní směnné kurzy a konvergence úrokových sazeb). Výhody eura zahrnují snížení transakčních nákladů, lepší srovnatelnost cen a posílení vnitřního trhu; nevýhodou může být ztráta samostatné měnové politiky pro jednotlivé státy.
Schengen a volný pohyb
Schengenská oblast umožňuje volný pohyb osob bez pravidelných hraničních kontrol mezi většinou členských států EU a několika nečlenskými státy. Ne všichni členové EU jsou v Schengenu a naopak – některé nečlenské státy (např. Norsko, Island) jsou jeho součástí.
Práva občanů EU
- Volný pohyb: právo žít, pracovat, studovat a podnikat v kterékoliv zemi EU.
- Politická práva: voliči občané EU mohou volit a být voleni v evropských volbách a v místních volbách státu, kde žijí.
- Právní ochrana a nezávislost: přístup k právním prostředkům, možnost podat stížnost Komisi, obrátit se na Ombudsmana nebo žalovat před Soudním dvorem EU v otázkách unijního práva.
- Konzulární ochrana: občan EU má právo na konzulární ochranu v třetí zemi, kde jeho vlastní stát nemá zastoupení, prostřednictvím zastupitelského úřadu jiného členského státu.
- Sociální práva: koordinace systémů sociálního zabezpečení při práci v jiném členském státě, přístup k léčbě, státní podpora při stěhování apod.
- Účast veřejnosti: možnost podat petici Evropskému parlamentu, využít Evropskou občanskou iniciativu k navržení legislativy a přistupovat k informacím EU.
- Listina základních práv EU – právní dokument chránící lidská práva a základní svobody, který je závazný od Lisabonské smlouvy.
Rozšíření a přístupové procesy
EU postupně rostla z původních 6 států až na současných 27 po vystoupení Spojeného království v roce 2020 (Brexit). Kandidátské země procházejí složitým accession procesem, který vyžaduje splnění politických, ekonomických a právních kritérií (tzv. Kodaňská kritéria) a souhlas všech stávajících členů.
Rozpočet a hlavní politiky
Rozpočet EU je financován příspěvky členských států, clem z třetích zemí a dalšími vlastními zdroji (část DPH, cla, příjmy z obchodních operací). Hlavní oblasti výdajů zahrnují společnou zemědělskou politiku (CAP), regionální politiku (kohezní fondy), výzkum a inovace (programy jako Horizon), bezpečnost, migraci a vnější činnost (pomoc a rozvoj).
Co to znamená pro běžného člověka
Pro obyvatele členských států EU to znamená snadnější cestování, širší možnosti zaměstnání a studia v zahraničí, ochranu svobod a práv na evropské úrovni a přístup k širšímu trhu zboží a služeb. Současně jsou tu pravidla a instituce, které usilují o to, aby tato práva byla skutečně zajištěna a aby členské státy spolupracovaly v otázkách, kde je to přínosné pro všechny.
Historie
Po druhé světové válce chtěly evropské země žít společně v míru a vzájemně si pomáhat v ekonomice. Místo vzájemného boje o uhlí a ocel vytvořily v roce 1952 první členské země (západní) Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko jedno Evropské společenství uhlí a oceli.
V roce 1957 podepsaly členské země v italském Římě další smlouvu a vytvořily Evropské hospodářské společenství. Nyní se jednalo o společenství pro uhlí, ocel a obchod. Později se název změnil na Evropské společenství.
V roce 1993 se na základě Maastrichtské smlouvy přejmenovala na Evropskou unii. Nyní členské země spolupracují nejen v oblasti politiky a hospodářství (uhlí, ocel a obchod), ale také v oblasti peněz, spravedlnosti (zákony) a zahraničních věcí. Schengenskou dohodou si 22 členských zemí EU navzájem otevřelo hranice, takže lidé nyní mohou cestovat z jedné země do druhé bez cestovního pasu nebo občanského průkazu. Nyní již 16 členských zemí nahradilo své národní měny eurem. V roce 2004 se stalo členy EU 10 nových zemí, v roce 2007 další dvě a v roce 2013 jedna. Dnes má EU celkem 27 členských zemí.
Volný pohyb
Občan Evropské unie může žít a pracovat v kterémkoli z 27 členských států, aniž by potřeboval pracovní povolení nebo vízum. Například Francouz se může přestěhovat do Řecka, aby tam pracoval nebo jen žil, a nepotřebuje k tomu povolení řeckého úřadu.
Stejně tak lze výrobky vyrobené v jedné členské zemi prodávat v kterékoli jiné členské zemi bez zvláštních povolení nebo dodatečných daní. Z tohoto důvodu se členové dohodli na pravidlech bezpečnosti výrobků - chtějí mít jistotu, že výrobek vyrobený v jiné zemi bude stejně bezpečný, jako kdyby byl vyroben v jejich zemi.
Hlavní instituce
Orgány Evropské unie
|
- Zákonodárný sbor (dolní komora) - |
- Udává podněty a směr - |
Rada Evropské unie - Zákonodárný sbor (horní komora) - |
| |||
|
| ||||||
|
|
|
|
|
|
|
| |||
|
| Soudní dvůr Evropské unie - Soudnictví - |
Evropský účetní dvůr - Finanční auditor - |
Evropská centrální banka - Výkonný orgán pro měnovou politiku (centrální banka) - |
| ||
|
|
|
| ||||
|
|
|
Rada Evropské unie
Hlavní rozhodovací skupinou je Rada Evropské unie. Scházejí se v ní ministři členských zemí (ministři zahraničních věcí, zemědělství, spravedlnosti atd.) a projednávají otázky, které jsou pro ně důležité.
Před Lisabonskou smlouvou (sepsanou v roce 2007 a provedenou v roce 2008) se každý členský stát střídá ve funkci předsedy Rady po dobu šesti měsíců. Například od ledna 2007 do července 2007 předsedalo Radě Německo. Šest měsíců předtím předsedalo Finsko. Nyní předsedá summitům Rady předseda Evropské unie. Předseda Rady je organizátorem a manažerem a je volen do funkce na dobu dvou a půl roku. Nemá pravomoc rozhodovat o Evropské unii tak, jako to za tuto zemi dělá prezident Spojených států.
Členské země s velkým počtem obyvatel (Německo, Francie, Velká Británie atd.) mají více hlasů než země s malým počtem obyvatel (Lucembursko, Malta atd.), ale rozhodnutí nemůže být přijato, pokud proti němu hlasuje dostatečný počet zemí.
Dvakrát ročně se scházejí předsedové vlád (premiéři) a/nebo hlavy států (prezidenti), aby jednali o hlavních otázkách a přijímali rozhodnutí v různých oblastech. Toto setkání je odlišné a není tak formální. Je známé jako zasedání Evropské rady.
Poznámka: To není totéž co Rada Evropy, která není součástí Evropské unie.
Evropská komise
Evropská komise řídí každodenní chod EU a píše zákony jako vláda. Zákony napsané Komisí projednává a mění Evropský parlament a Rada Evropské unie.
Komise má jednoho předsedu a 27 komisařů, které vybírá Evropská rada. Předsedu Komise jmenuje Evropská rada se souhlasem Evropského parlamentu.
Komise funguje jako kabinetní vláda. Každý členský stát má jednoho komisaře, který je však povinen zastupovat zájmy EU jako celku, nikoli svého domovského státu.
Evropský parlament
Viz také: Rozpočet Evropské unie
Parlament má celkem 785 členů (tzv. poslanců Evropského parlamentu). Jsou voleni ve svých zemích každých pět let občany členských zemí Evropské unie. Parlament může schvalovat, zamítat nebo měnit navrhované zákony. Může také odvolat Evropskou komisi. V takovém případě by se celá komise musela vzdát své práce.
Politika
V EU probíhá mnoho diskusí o tom, jak by se měla v budoucnu vyvíjet a měnit.
Hlavní důvody, proč se evropské země spojily, jsou politické a ekonomické:
- Potřeba zabránit další evropské válce po první a druhé světové válce.
- Rada Evropy potvrdila potřebu dodržování lidských práv, právního státu a demokracie.
- Potřeba společného hospodářského prostoru.
Členské státy
V roce 1951 vytvořilo šest zemí Evropské společenství uhlí a oceli, základní verzi dnešní EU. Těchto šest zemí pak šlo dále a v roce 1957 vytvořilo Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství uhlí a oceli. Spojené království a další země se rozhodly, že se k němu nepřipojí, a když si to pak Spojené království rozmyslelo, zabránil mu v tom francouzský prezident Charles de Gaulle. Když už prezidentem nebyl, Spojené království a další země se začaly připojovat. Dnes má Společenství 27 členů, ale myšlenku, že by se mělo připojit více členů, nepovažují všichni za dobrou.
| Zakladatelé v roce 1957
Připojil se v roce 1973 Připojil se v roce 1981 V roce 1985 odešel Připojil se v roce 1986 | Připojil se v roce 1995 Připojil se v roce 2004 Připojil se v roce 2007 Připojil se v roce 2013
Vlevo v roce 2020 |
- ↑ Východní a Západní Německo se v roce 1990 spojily v jeden stát. Od té doby je celé Německo členskou zemí EU.
- ↑ Grónsko se připojilo k Dánsku, ale později získalo určitou pravomoc vládnout samo. S touto pravomocí se rozhodlo opustit EHS.
- ↑ Ačkoli je Severní Kypr oficiálně součástí Kypru (a EU), ve skutečnosti není pod kontrolou kyperské vlády a jeho pasy nejsou členy EU přijímány.
Srbsko, Černá Hora, Republika Makedonie, Turecko a Island jsou "kandidátské země"; jejich členství se zvažuje. Očekává se, že Albánie, Bosna a Hercegovina a Kosovo budou následovat.
Jelikož však v Turecku v poslední době dochází k mnoha politickým problémům, zejména v souvislosti se zatýkáním desítek tisíc politických rivalů prezidentem Erdoganem po neúspěšném pokusu o puč 15. července 2016, je nepravděpodobné, že by Turecko mohlo být v dohledné době součástí EU, protože členové EU se domnívají, že současná turecká vláda nedodržuje lidská práva, právní stát ani demokracii.
Motto
Motto Evropské unie zní United in diversity (neboli zjednodušeně řečeno společně s mnoha typy lidí).
Motto v jiných jazycích:
|
|
Brexit
23. června 2016 se ve Spojeném království konalo referendum o tom, zda má země zůstat v EU, nebo z ní vystoupit. Většina [52 % ku 48 %] se vyslovila pro odchod. Odchod Velké Británie z EU je obecně znám jako brexit.
Dne 29. března 2017 vláda Spojeného království spustila článek 50 Smlouvy o Evropské unii (Lisabonské smlouvy). Tím byla zahájena jednání s ostatními členy EU o podmínkách vystoupení. Harmonogram těchto jednání je dvouletý, což znamenalo, že Spojené království zůstane členem EU nejméně do března 2019. Tato lhůta však byla později na žádost britské vlády prodloužena do 31. října 2019. Spojené království opustilo Evropskou unii 31. ledna 2020 ve 23:00 greenwichského času.
Související stránky
- Občanství Evropské unie
- Vícejazyčnost
- Brexit
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to Evropská unie?
Odpověď: Evropská unie (EU) je konfederace 27 členských států v Evropě, která byla založena Maastrichtskou smlouvou v letech 1992-1993. Vytvořila společný hospodářský prostor s celoevropskými zákony, které občanům zemí EU umožňují pohybovat se a obchodovat v jiných zemích EU téměř stejně jako v jejich vlastních zemích.
Otázka: Kdy bylo založeno Evropské hospodářské společenství (EHS)?
Odpověď: EHS bylo založeno Římskými smlouvami v roce 1957.
Otázka: Co je to Lisabonská smlouva?
Odpověď: Lisabonská smlouva je nejnovější smlouva, která říká, jakým způsobem je Unie řízena. Každý členský stát podepsal, že souhlasí s tím, co je v ní uvedeno, a vymezuje, které práce ("pravomoci") by měla vykonávat Unie a které jednotliví členové.
Otázka: Odkud pochází název "Evropa"?
Odpověď: Název "Evropa" pochází z latinského Europa, které je odvozeno z řeckého ֵὐסנח, z וὐסע eurys "široký" a ὤר ops "tvář".
Otázka: Jaké jsou některé cíle členství v EU?
Odpověď: Mezi některé cíle členství v EU patří sblížení jejích členských států s ohledem na lidská práva a demokracii, zavedení společných pravidel o spravedlivém obchodování mezi členy, vytvoření společných dohod o vymáhání práva, společný styl pasů a společná měna (euro).
Otázka: Musí se lidé při cestování mezi zeměmi EU prokazovat cestovními pasy?
Odpověď: Většina členů umožňuje lidem cestovat z jedné země do druhé, aniž by museli předkládat pas.
Otázka: Jak členové rozhodují o tom, jak má Unie jednat?
Odpověď: Členové rozhodují o tom, jak má Unie jednat, hlasováním pro návrhy nebo proti nim.
Související články
Autor
AlegsaOnline.com Evropská unie (EU): přehled, instituce, euro a práva občanů Leandro Alegsa
URL: https://cs.alegsaonline.com/art/32634
Zdroje
- europa.eu : "European Commission – Frequently asked questions on languages in Europe"
- europa.eu : "Cyrillic, the third official alphabet of the EU, was created by a truly multilingual European"
- zacat.gesis.org : "DISCRIMINATION IN THE EU IN 2015"
- appsso.eurostat.ec.europa.eu : "Population on 1st January by age, sex and type of projection"
- imf.org : "World Economic Outlook Database, October 2019"
- imf.org : "World Economic Outlook Database, October 2019"
- ec.europa.eu : "Gini coefficient of equivalised disposable income - EU-SILC survey"
- hdr.undp.org : "Human Development Report 2018 Summary"
- en.wikisource.org : Consolidated version of the Treaty on European Union/Title III: Provisions on the Institutions
- europa.eu : "Institutions: The European Commission"
- europarl.europa.eu : "Parliament's powers and procedures"
- croatiantimes.com : "Croatia to become EU member 1 July 2013"
- bbc.com : "Turkey 'backsliding' in bid to join EU, says Commission"
- europa.eu : "The EU motto"