Evropský parlament (dříve Evropské parlamentní shromáždění nebo Společné shromáždění) je parlamentem Evropské unie (EU). Občané EU volí jeho členy jednou za pět let. Spolu s Radou ministrů je jeho jednou z hlavních pravomocí působit jako zákonodárná složka Unie a schvalovat rozpočet EU. Parlament pravidelně zasedá na dvou místech: v Štrasburku a v Bruselu.

Povaha a hlavní role

Evropský parlament je přímo volený nadnárodní zákonodárný orgán, který sdílí legislativní, rozpočtovou a dozorovou pravomoc s Radou Evropské unie. Mezi jeho hlavní úkoly patří přijímání právních předpisů v rámci přijatých legislativních postupů, schvalování společného rozpočtu EU a výkon demokratické kontroly nad ostatními institucemi Unie, zejména nad Evropskou komisí.

Složení a volby

Členové Evropského parlamentu (poslanci, zkratka MEP) jsou voleni přímo občany členských států každých pět let. Po vystoupení Spojeného království z EU v roce 2020 má parlament 705 poslanců. Poslanci jsou uspořádáni především podle politických skupin na evropské úrovni, nikoli výhradně podle národnosti, a pracují v odborných výborech zabývajících se konkrétními oblastmi politiky.

Pracovní uspořádání

  • Plenární zasedání: konají se pravidelně, přičemž hlavní měsíční plenární schůze probíhají ve Štrasburku; řada dalších schůzí a hlasování probíhá v Bruselu.
  • Výbory: parlament má řadu stálých výborů (zhruba dvacet), které připravují legislativu a dohledové zprávy.
  • Prezidium a vedení: parlament si volí předsedu a několik místopředsedů; předseda vykonává reprezentativní a řídící funkce zpravidla na půl funkčního období.
  • Administrativní aparát: sekretariát Evropského parlamentu zabezpečuje administrativu a podporu, přičemž část administrativy má sídlo v Lucemburku.

Legislativní postup a dohled

Nejrozšířenější legislativní procedurou je tzv. společný legislativní postup (dříve označovaný jako „ko-decision“), kdy Parlament a Rada musí dosáhnout shody na textu právního předpisu. Parlament má také pravomoc schvalovat nebo vetovat mezinárodní dohody a jmenuje či vyslovuje souhlas s Evropskou komisí jako celkem; může Komisi i vyslovit nedůvěru hlasováním o vyslovení důvěry (motion of censure).

Transparentnost, jazyky a komunikace

Parlament klade důraz na transparentnost jednání a právo občanů na informace. Pracuje se simultánním překladem do úředních jazyků Unie a dokumenty jsou dostupné ve více jazycích, aby byla zajištěna participace zástupců z různých členských států. Parlamentní jednání a většina dokumentů jsou veřejně přístupná.

Historie a vývoj

Evropský parlament má své kořeny ve Společném shromáždění založeném pro Závod uhlí a ocel (ESUO). Postupně se rozvíjel s rozšiřováním evropské integrace a s rostoucími pravomocemi. Zásadním milníkem pro jeho demokratickou legitimitu byla první přímá volba poslanců v roce 1979.

Vzájemné vztahy s ostatními institucemi

Parlament funguje ve vzájemném vztahu s dalšími institucemi EU: Rada Evropské unie (ministrů), Evropskou komisí a Evropskou radou. Tyto instituce spolupracují v legislativním procesu, při tvorbě rozpočtu a při uplatňování politik Unie, přičemž každá má odlišné pravomoci a odpovědnosti.

Význam a současné otázky

Evropský parlament představuje hlavní nástroj demokratické legitimity EU na nadnárodní úrovni. Mezi aktuálními výzvami patří posílení komunikace s voliči, zajištění efektivity legislativy, řešení rozpočtových otázek a adaptace na politické a hospodářské změny v Evropě i ve světě.