Nizozemština

Nizozemština je západogermánský jazyk Západogermánská větev se dělí na angličtinu, fríštinu, němčinu a nizozemštinu. Proto se nizozemština svou slovní zásobou a gramatikou velmi podobá angličtině, i když se němčině podobá více než angličtina.

Součástí germánské jazykové větve jsou také severogermánské jazyky - dánština, norština, švédština a islandština. Nizozemština je v některých případech těmto jazykům také podobná.

Nizozemština z doby před rokem 1170 se nazývá stará nizozemština (Oudnederlands). Nizozemština mezi lety 1170 a 1500 se nazývá střední nizozemština (Middelnederlands), která se také nazývá diets. Proto se nizozemština v angličtině nazývá Dutch. Samotné slovo "nizozemština" pochází z pragermánského slova theodiscus, které znamená "jazyk prostého lidu" a které se v té době používalo také pro označení Němců a jejich jazyka. Postupem času se v moderní angličtině používá pro označení nizozemštiny, nikoliv němčiny. Stejného původu je i nizozemský výraz pro němčinu, Duits.

Nejstarší známou nizozemskou knihou je Wachtendonckse Psalmen, která byla napsána v roce 900. Prvním nizozemským spisovatelem, jehož jméno známe, je Hendrik van Veldeke, který se narodil kolem roku 1150.

Nizozemština používá stejnou římskou abecedu (písmena) jako angličtina.

Samohlásky

Poznámka: e může být také hláska schwa (jako ve slově the).

• oe - jako "ou" ve slově you
• eu - jako francouzské "eu" ve slově fleur
• ui - typický nizozemský zvuk, ale téměř totožný s francouzským slovem oeuil (= oko)
• ou/au - jako ve zvuku
• ij/ei - typický nizozemský zvuk, stejný jako "ej" v esperantu (ne v polštině).
• aai - jako "i" ve slově ice
• eeuw - typický nizozemský zvuk
• ieuw - něco jako "iew" v pohledu

Otevřené a zavřené slabiky

Způsob výslovnosti samohlásek závisí na tom, zda je slabika otevřená, nebo zavřená. Pokud je slabika otevřená, krátké psané samohlásky se vyslovují jako dlouhé. Krátké psané samohlásky se vyslovují pouze jako krátké, pokud je slabika zavřená. Příklad:

Slovo praten lze rozdělit na 2 slabiky: Pra|ten. Protože pra je otevřené, a se vyslovuje jako aa.

Slovo plat má pouze jednu slabiku, a proto je a krátké (jen a).

Z tohoto pravidla však existuje výjimka. Tou je písmeno "e". Je to proto, že "e" může být také "němé e" (Schwa) (znak IPA ə). Ve většině slov, kde otevřená slabika končí na e, se jedná o krátké e. Proto se otevřené slabiky s dlouhým e (ee) píší jako ee. Příklad: V češtině se e píše jako e, v angličtině jako e:

Slovo "me" obsahuje e a nevyslovuje se jako "mee". (Mee má zcela jiný význam).

I z tohoto pravidla však existují výjimky. To je vidět na slově meenemen. Toto slovo lze rozdělit na tři slabiky: mee|ne|men. V prvních dvou slabikách je e dlouhé, ale v poslední slabice je e němé.

Němé e se vyskytuje také v koncovkách sloves (obvykle -en).

Souhlásky

• b
• c
• d
• f
• g/ch - nevyslovuje se jako anglické G; holandské G se vyslovuje vzadu v krku se zvukem "škrábání". Na jihu Nizozemska se g vyslovuje jinak (tzv. měkké g) než na severu (tvrdé g).
• h
• j - jako "y" ve slově you
• k
• l
• m
• n
• p
• q - používá se jen zřídka; vyslovuje se jako k
• r - ne jako v angličtině; holandské R je více valivé R
• s
• t
• v
• w
• x - používá se jen zřídka, většinou v cizích slovech, vyslovuje se jako ks
• z

Poznámka: Ve slovech končících na "-d" se "-d" vyslovuje jako "-t".

Gramatika nizozemštiny se od angličtiny mírně liší. Pořadí slov ve větách se ve složitých souvětích liší. Nejjednodušší struktura věty je "podmět - sloveso". Nizozemština má několik gramatických časů. Nejpoužívanější jsou:

• onvoltooide tegenwoordige tijd (přítomný čas prostý)
• onvoltooide verleden tijd (minulý čas prostý)
• voltooide tegenwoordige tijd (přítomný čas průběhový)
• voltooide verleden tijd (minulý čas průběhový)

Onvoltooid tegenwoordige tijd

Nejjednodušším slovesným časem je onvoltooide tegenwoordige tijd (ott; přítomný čas prostý). Ott se používá, když se něco děje právě teď nebo pravidelně (jako např: Hij eet regelmatig (Jí pravidelně)). Většina sloves se časuje (mění) v pravidelném tvaru (tato slovesa se nazývají regelmatige werkwoorden (pravidelná slovesa)). Slovesný kmen slovesa zůstává ve všech konjugacích (změnách) zachován. Správně se to dělá takto

Poznámka*: Kmen slovesa je infinitiv slovesa bez koncového -en. U některých sloves je první slabika otevřená, a proto je každá samohláska dlouhá. Kmen se mění na psanou dlouhou samohlásku. Z kmene lopen se tedy stává loop. Pokud se pak ke kmeni přidá koncovka -en (například u wij), spisovná podoba se opět zkrátí (ale stále se bude vyslovovat jako dlouhá samohláska).

Onvoltooid verleden tijd

Minulý tvar ott je onvoltooid verleden tijd (ovt; minulý čas prostý). Způsob, jakým se slovesa v ovt časují (mění), není snadné pochopit a často se v něm chybuje. Je to proto, že některá slovesa se časují přidáním D, zatímco jiná se časují při přidání T. Způsobem řešení tohoto problému je takzvaný 't kofschip. Pokud sloveso bez -en (kmen u většiny sloves, ale ne vždy) končí na souhlásku, která je také v "'t kofschip", sloveso se mění s T. Příklad:

Sloveso praten (mluvit) se mění na T, protože prat končí na T.

Sloveso lze nyní změnit takto:

Existují však slova v "'t kofschip" nejsou tak snadné. Je to například ve slově vrezen (bát se). Kmen slovesa je vrees, takže se zdá, že se sloveso mění s T. Není to pravda (mění se s D), protože vrezen minus -en je vrez. Z není ve slovese "'t kofschip", takže sloveso je změněno s D.

Sloveso lze nyní změnit takto:

Pokračovací slovesa

Ačkoli Nizozemci mají druh přítomného času průběhového (tvar -ing u sloves v angličtině), příliš ho nepoužívají. Příklad:

Věta "jím" je v nizozemštině "Ik eet", což doslova znamená "jím".

Přítomný čas průběhový by v nizozemštině zněl "Ik ben etende", ale ten se téměř nepoužívá.

V holandštině existují tři typy sloves průběhových.

1. Prvním typem je tvar slovesa zijn (být) s aktuálním slovesem průběhovým. To se provádí přidáním de na infinitiv. Není špatné to v nizozemštině používat, ale bude to znít velmi zvláštně. Používá se pouze ve velmi formálních textech.
2. Druhým typem je typ, kde sloveso funguje vlastně jako příslovce. V závislosti na předmětu se sloveso mění tak, že se k infinitivu přidá buď "d", nebo "de". Sloveso pak má funkci zatímco..... Příklad: V případě, že se jedná o sloveso, které se používá jako sloveso, může se jednat o tzv: Hij liep drinkend de supermarkt uit. V angličtině to znamená He walked out of the supermarket, while drinking .
3. Třetím typem je typ, který se často používá. Použití tohoto typu lze srovnat s anglickým typem continuous. Používá se tehdy, když se něco dělá, v daném okamžiku, ale ještě není dokončeno. Je tvořen formou zijn + aan het + infinitiv. Příklad: Ik ben aan het lopen, což znamená Jdu (v tuto chvíli).

hallo (ahoj)
Ik heet ... (jmenuji se...)
Ik hou van je (miluji tě)
ja (ano)
nee (ne)

Čísla

een (jeden)
twee (dva)
drie (tři)
vier (čtyři)
vijf (pět)
zes (šest)
zeven (sedm)
acht (osm)
negen (devět)
tien (deset)
elf (jedenáct)
twaalf (dvanáct)

V číslech se třemi číslicemi (např. 100) Holanďané mění u na o a nahrazují 1 z r. Příklad:

Z čísla 100 se stává honderd, což doslova znamená sto.

Základní nizozemské výrazy