Etiopie

Historie

Aksumské království, první známé mocné království v Etiopii, vzniklo v prvním století našeho letopočtu. Perský náboženský představitel Mani zařadil Aksum spolu s Římem, Persií a Čínou mezi čtyři velké mocnosti své doby. Právě na počátku 4. století se ke dvoru dostal syrsko-řecký trosečník Frumentius, který časem změnil krále Ezana na křesťanství, čímž se křesťanství stalo etiopským náboženstvím. Za to obdržel titul "abba Selama". V různých obdobích, včetně 6. století, ovládal Axum většinu území dnešního Jemenu na druhém břehu Rudého moře.

Vládnoucí linie skutečných aksumských králů skončila kolem roku 950 n. l., kdy je svrhla židovská královna Gudit; poté následovala dynastie Zagwe, která vládla přibližně 300 let. Kolem roku 1270 n. l. ovládla Etiopii dynastie Šalamounovců, která tvrdila, že je příbuzná s aksumskými králi (i když jejich tvrzení bylo nevědecké, byli to dokonce lidé z jižní Etiopie, například ze Shewy a podobně). Říkali si Neguse Negest ("král králů" nebo císař) a své tvrzení opírali o přímý vztah ke králi Šalomounovi a královně ze Sáby.

Za vlády císaře Lebny Dengela navázala Etiopie v roce 1520 první dobrý kontakt s evropskou zemí, Portugalskem. Když na říši zaútočil somálský generál a imám Ahmad ibn Ibrihim al-Ghazi, Portugalsko reagovalo na žádost Lebny Dengela o pomoc 400 mušketýry a pomohlo jeho synovi Gelawdewosovi porazit al-Ghaziho a obnovit jeho vládu. Jezuitští misionáři však časem urazili pravoslavnou víru místních Etiopanů a v polovině 17. století se císař Fasilidos těchto misionářů zbavil. Ve stejné době začali Oromové zpochybňovat etiopské křesťanské autority na habešských územích a chtěli si zachovat vlastní náboženství.

To vše vedlo k izolaci Etiopie v průběhu 1700. let. Z císařů se staly figurky, které ovládali válečníci jako Ras Mikael Sehul z Tigraje. Národním jazykem Etiopie je však amharština. Etiopský izolacionismus skončil po britské misi, která navázala přátelství mezi oběma národy, avšak teprve za vlády Tewodrose II. se Etiopie začala opět podílet na světových záležitostech.

V roce 1896 byla Itálie v bitvě u Adwy definitivně poražena císařem Menelikem, amharským císařem z provincie Shewa. Tato bitva vyvrátila představu, že Evropané jsou nadřazení a černošská armáda je nemůže porazit. Dala vzniknout panafrickému hnutí a naději dalším dobytým africkým zemím. Díky tomuto vítězství se Etiopie stala jedinou africkou zemí, která úspěšně odrazila evropskou velmoc v průběhu Bitvy o Afriku. V roce 1936 Itálie opět zaútočila a podařilo se jí Etiopii okupovat až do roku 1941. Pětiletá okupace skončila, císař Haile Selassie znovu usedl na trůn.

V roce 1974 revolucionáři císaře svrhli a zabili. Následná občanská válka trvala až do roku 1991. Eritrea se osamostatnila a později vedla eritrejsko-etiopskou válku.

Regiony, zóny a okresy

Před rokem 1996 byla Etiopie rozdělena na 13 provincií. Nyní má Etiopie etnicky rozdělené regionální země, zóny, okresy a čtvrti.

Existuje devět regionů, šedesát osm zón a dvě statutární města. Etiopie se dále dělí na 550 woredů a několik zvláštních woredů.

Devět regionů a dvě statutární města (kurzívou):

Ekonomika

Produkce kávy má v Etiopii dlouhou tradici.

Související stránky

• Etiopie na olympijských hrách
• Národní fotbalový tým Etiopie
• Seznam řek Etiopie