Dějiny Evropy

Dějinami Evropy se rozumí celé období od počátku písemných záznamů na evropském kontinentu až do současnosti. Tradičně se dělí na starověké (před pádem Západořímské říše), středověké a novověké (po pádu Konstantinopole).

Starověk Evropy se datuje od minojské civilizace, Mykénců a později od Homérovy Iliady ve starověkém Řecku kolem roku 700 př. n. l. V roce 509 př. n. l. vznikla Římská republika, kterou si v prvním století př. n. l. na jejím vrcholu uzurpovala Octaviánova nová Římská říše. Ve čtvrtém století bylo přijato křesťanské náboženství a v šestém století bylo v rámci říše císařem Justiniánem I. (527-565) organizováno pět nejdůležitějších měst: Řím, Konstantinopol, Antiochie, Jeruzalém a Alexandrie. Po pádu Západořímské říše následoval úpadek západní Evropy. Byzantská říše přežila na východě. K dřívějšímu rozkolu, který přetrvával od roku 451, se v roce 1054 přidalo nové schizma uvnitř církevní autority. Po něm následovaly křížové výpravy ze západu na záchranu Svaté země před muslimskou invazí. Feudální společnost se začala rozpadat, protože se rozšířila černá smrt.

Pád Konstantinopole v roce 1453 ukázal vojenskou slabost křesťanů ve východní Evropě. Často se používá jako výchozí bod pro moderní dějiny. Západní křesťané dokončili reconquistu a v roce 1492 objevili Nový svět. Evropa se probudila ze středověku díky znovuobjevení klasické vzdělanosti, jejíž velká část se udržovala v muslimském světě, zatímco západní církev většinu z ní odmítala jako pohanství. Po renesanci následovala protestantská reformace, kdy kněz Martin Luther napadl papežskou autoritu. Třicetiletá válka, Vestfálská smlouva a Slavná revoluce připravily expanzi a osvícenství.

Průmyslová revoluce, která začala ve Velké Británii, umožnila masám lidí, nejen těm bohatým, poprvé uniknout z věčně chudého života, kdy si sotva mohli dovolit jídlo nebo střechu nad hlavou. Rané britské impérium se rozpadlo, když se jeho kolonie v Americe vzbouřily, aby si vytvořily vlastní zastupitelskou vládu. Politické změny v kontinentální Evropě podnítila Francouzská revoluce, kdy lidé volali po liberté, egalité, fraternité (volnost, rovnost, bratrství). Francouzský vůdce Napoleon Bonaparte dobýval a reformoval společenské uspořádání kontinentu prostřednictvím válek až do roku 1815, kdy v bitvě u Waterloo utrpěl konečnou porážku a byl poslán do exilu. S tím, jak stále více drobných vlastníků získávalo volební právo, zejména ve Francii a Velké Británii, se rozvíjela socialistická a odborová činnost a v roce 1848 zachvátila Evropu revoluce. Poslední zbytky nevolnictví byly v Rakousku-Uhersku zrušeny v roce 1848. V Rusku bylo nevolnictví zrušeno v roce 1861. Balkánské národy začaly znovu získávat nezávislost na Osmanské říši. Po prusko-francouzské válce vznikly v letech 1870 a 1871 Itálie a Německo, každá ze skupin menších zemí, které hovořily stejnými jazyky.

V honbě za impérii, kdy mocné země měnily ty méně mocné v kolonie, se konflikty po celém světě stupňovaly, až v roce 1914 vypukla největší válka, jaká kdy byla do té doby vedena. Říkalo se jí Velká válka, ale dnes se jí nejčastěji říká první světová válka nebo první světová válka. V zoufalství války ruská revoluce slíbila lidem "mír, chléb a půdu" a vedla k zániku ruského impéria a jeho nahrazení vznikem Sovětského svazu. Porážka Německa přišla za cenu ekonomické destrukce, která byla formálně zanesena do Versailleské smlouvy z roku 1919, kde bylo uvedeno, že první světová válka byla zcela zaviněna Německem a jeho spojenci, a požadovalo se, aby splatili celou částku, kterou válka stála.

Velká hospodářská krize začala v roce 1929 a byla částečně způsobena hospodářskými problémy způsobenými snahou donutit Německo zaplatit za válku a částečně obchodními omezeními. Miliony lidí na celém světě přišly o práci. V mnoha zemích se změnily vlády, v některých na základě voleb, v jiných na základě revolucí. Vlády se brzy rozdělily na dvě hlavní skupiny, na ty, které věřily ve svobodu a lidská práva, a na ty, které následovaly fašismus. Tyto dva hluboce odlišné názory vedly k druhé světové válce, která podle většiny lidí píšících dějiny začala v Evropě, když Německo v roce 1939 napadlo Polsko, ale brzy se rozšířila do většiny zemí světa. Přijala války, které již probíhaly na jiných místech, především válku mezi Japonskem a Čínou. Po této válce se komunismus rozšířil do střední a východní Evropy, včetně relativně nových východoevropských zemí Jugoslávie, Bulharska, Rumunska a Albánie, a v Asii do severního Vietnamu a Severní Koreje a o něco později na Kubu v Karibském moři v těsné blízkosti Severní Ameriky.

Konflikt mezi zastánci kapitalistické ekonomiky a demokratického politického systému a komunistické ekonomiky a politického systému vedl ke studené válce, čtyřicetiletému sporu mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, dvěma zeměmi, které společně vyhrály druhou světovou válku a které z ní vyšly s nejsilnějšími vojenskými silami. Vedly západní a východní blok, které si rozdělily Evropu. Každá strana chtěla prosadit svůj typ vlády. Lidé na celém světě se kvůli napětí obávali jaderné války a předpokládalo se, že Evropa rozdělená železnou oponou bude pravděpodobným bojištěm.

Komunismus se stal méně atraktivním, když se ukázalo, že dokáže podporovat hospodářský růst méně efektivně než kapitalistické západní státy a že není vhodný pro reformu, která by umožnila svobodu slova pro každého. Proto Sovětský svaz donutil Maďarsko, aby se v roce 1956 vzdalo reformy, v roce 1961 upřednostnil stavbu Berlínské zdi a v roce 1968 zastavil reformu v Československu. Když v letech 1988/89 dal sovětský vůdce Gorbačov jasně najevo, že nebude nutit země východního bloku, aby se držely komunismu, byla v roce 1989 stržena Berlínská zeď a Sovětský svaz se rozpadl (1991). Jedinou supervelmocí pak zůstaly Spojené státy. Evropa podepsala novou smlouvu o unii, která v roce 2007 zahrnovala 27 evropských zemí.

Evropa, jak ji viděl kartograf Abraham Ortelius v roce 1595Zoom
Evropa, jak ji viděl kartograf Abraham Ortelius v roce 1595

Související stránky

Otázky a odpovědi

Otázka: Jaké je tradiční rozdělení evropských dějin?


Odpověď: Evropské dějiny se tradičně dělí na starověké (před pádem Západořímské říše), středověké a novověké (po pádu Konstantinopole).

Otázka: Kdy začal evropský starověk?


Odpověď: Evropský starověk začal s minojskou civilizací, Mykénami a později Homérovou Iliadou ve starověkém Řecku kolem roku 700 př. n. l. V roce 1850 se Evropa stala součástí antiky.

Otázka: Kdy bylo v Evropě přijato křesťanství?


Odpověď: Křesťanství bylo v Evropě přijato ve čtvrtém století.

Otázka: Jaká událost znamenala úpadek západní Evropy?


Odpověď: Pád Západořímské říše znamenal úpadek západní Evropy.

Otázka: Jaká událost vyvolala expanzi a osvícenství v Evropě?


Odpověď: Třicetiletá válka, Vestfálská smlouva a Slavná revoluce vyvolaly expanzi a osvícenství v celé Evropě.

Otázka: Která událost vedla k revolucím na evropském kontinentu?


Odpověď: Francouzská revoluce vedla k revolucím v celé kontinentální Evropě, protože lidé volali po svobodě, rovnosti a bratrství.

Otázka: Jaká událost znamenala pád komunismu v zemích východního bloku? Odpověď: Zhroucení komunismu v zemích východního bloku bylo poznamenáno tím, že sovětský vůdce Gorbačov dal jasně najevo, že nebude tyto země nutit, aby se držely komunismu, což nakonec vedlo ke stržení Berlínské zdi v roce 1989 a rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.

AlegsaOnline.com - 2020 / 2023 - License CC3