Evropská charta jazyků
Evropská charta regionálních a menšinových jazyků (ECRML) je evropská smlouva, která byla přijata v roce 1992.
Byla vytvořena Radou Evropy s cílem chránit a podporovat historické regionální a menšinové jazyky v Evropě. Vztahuje se pouze na jazyky tradičně užívané občany smluvních států, které se výrazně liší od většinového nebo úředního jazyka. Smlouva nechrání jazyky, které používají noví přistěhovalci z jiných zemí. Smlouva rovněž nechrání místní dialekty úředního nebo většinového jazyka.
Aby byl jazyk chráněn, musí jím mluvit buď obyvatelé určitého regionu nebo oblasti země, nebo menšina v celé zemi (na jazyky jako jidiš a romština se smlouva vztahuje, i když neexistuje žádný "romský region").
Smlouva se nevztahuje na národní úřední jazyky, ale na některé regionální úřední jazyky ano. Například katalánština je úředním jazykem pouze v jednom španělském regionu, a proto se na ni smlouva může vztahovat. Irština však nemůže, protože je úředním jazykem v Irsku, i když je menšinovým jazykem. Irština je však chráněna v Severním Irsku, protože není úředním ani státním jazykem Spojeného království.
Francie smlouvu podepsala, ale francouzská ústava nedovoluje vládě podporovat jiný jazyk než francouzštinu.
Existují dvě úrovně ochrany. Každá země, která podepsala smlouvu, musí všem jazykům, které splňují podmínky, poskytnout nižší úroveň ochrany. Země se mohou rozhodnout, že některým jazykům poskytnou vyšší úroveň ochrany. Země pak musí udělat 35 věcí.
Jazyky chráněné Listinou
Zde jsou uvedeny země, které Chartu ratifikovaly, a jazyky, v nichž byla ratifikace provedena:
Ratifikace Arménií: 25. ledna 2002 Rakousko ratifikace: 28. června 2001
Ratifikace Bosnou a Hercegovinou: 21. září 2010.
Ratifikace Chorvatska: 5. listopadu 1997
Ratifikace Kyprem: 26. srpna 2002
Ratifikace v České republice: 15. listopadu 2006
Dánsko ratifikace: 8. září 2000
Finsko ratifikace: 9. listopadu 1994
Ratifikace v Německu: 16. září 1998
Ratifikace Maďarskem: 26. dubna 1995
Ratifikace Lichtenštejnska: 18. listopadu 1997
Ratifikace v Lucembursku: 22. června 2005
Ratifikace Černé Hory: 15. února 2006
Nizozemsko ratifikace: 2. května 1996
Ratifikace Norska: 10. listopadu 1993
Ratifikace v Polsku: 12. února 2009
| Ratifikace Rumunskem 24. října 2007 Část II se vztahuje na: Část III se vztahuje na:
Ratifikace Srbska: 15. února 2006
Ratifikace na Slovensku: 5. září 2001
Ratifikace ve Slovinsku: 4. října 2000
Španělsko ratifikace: 9. dubna 2001
Švédsko ratifikace: 9. února 2000
Švýcarsko ratifikace: 23. prosince 1997
Ratifikace na Ukrajině: 19. září 2005 Ukrajina nespecifikuje jazyky jmenovitě, ale ratifikuje jménem "jazyků následujících etnických menšin Ukrajiny": Ukrajina jim (na rozdíl od sousedních zemí) upírá samostatný etnický a jazykový status.
Spojené království ratifikace : 1. července 2001 (v platnosti; ratifikováno 27. března 2001) Ostrov Man rozšíření : 23. dubna 2003 (prohlášení ze dne 22. dubna 2003) Vláda Spojeného království prohlašuje [dne 23. dubna 2003], že Charta by se měla vztahovat i na ostrov Man, který je územím, za jehož mezinárodní vztahy je odpovědná vláda Spojeného království.
|
Související stránky
- Evropské jazyky
- Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin
- Jazyky Evropské unie
- Jazyková politika ve Francii
- Všeobecná deklarace jazykových práv
- Vergonha
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků?
Odpověď: Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků (ECRML) je evropská smlouva, která byla přijata v roce 1992. Byla navržena Radou Evropy s cílem chránit a podporovat historické regionální a menšinové jazyky v Evropě.
Otázka: Chrání tato smlouva jazyky používané nedávnými přistěhovalci z jiných zemí?
Odpověď: Ne, smlouva nechrání jazyky, které používají nedávní přistěhovalci z jiných zemí.
Otázka: Jsou touto smlouvou chráněny místní dialekty úředního nebo většinového jazyka?
Odpověď: Ne, smlouva nechrání místní dialekty úředního nebo většinového jazyka. Aby byl jazyk chráněn, musí jím mluvit buď lidé žijící v určitém regionu nebo oblasti země, nebo menšina v celé zemi.
Otázka: Je irština příkladem jazyka, na který se vztahuje tato smlouva?
Odpověď: Ano, irština může mít z této smlouvy prospěch, i když neexistuje žádný "romský region". Nemůže však, protože je v Irsku úředním jazykem, i když je jazykem menšiny. Irština je však chráněna v Severním Irsku, protože není úředním ani národním jazykem Spojeného království.
Otázka: Vztahuje se tato smlouva na francouzštinu?
Odpověď: Francie smlouvu podepsala, ale vzhledem ke své ústavě, která neumožňuje podporu jiného jazyka než francouzštiny, nemůže francouzština sama tuto ochranu využívat.
Otázka: Kolik úrovní ochrany tato smlouva nabízí?
Odpověď: V rámci této smlouvy jsou nabízeny dvě úrovně ochrany - každá země, která ji podepsala, musí poskytnout všem kvalifikovaným jazykům nižší úroveň ochrany, přičemž se může rozhodnout poskytnout některou vyšší úroveň ochrany s 35 věcmi, které musí udělat pro zajištění řádného provádění.