Evropská charta regionálních a menšinových jazyků (ECRML) je evropská smlouva, která byla přijata v roce 1992.
Byla vytvořena Radou Evropy s cílem chránit a podporovat historické regionální a menšinové jazyky v Evropě. Vztahuje se pouze na jazyky tradičně užívané občany smluvních států, které se výrazně liší od většinového nebo úředního jazyka. Smlouva nechrání jazyky, které používají noví přistěhovalci z jiných zemí. Smlouva rovněž nechrání místní dialekty úředního nebo většinového jazyka.
Aby byl jazyk chráněn, musí jím mluvit buď obyvatelé určitého regionu nebo oblasti země, nebo menšina v celé zemi (na jazyky jako jidiš a romština se smlouva vztahuje, i když neexistuje žádný "romský region").
Smlouva se nevztahuje na národní úřední jazyky, ale na některé regionální úřední jazyky ano. Například katalánština je úředním jazykem pouze v jednom španělském regionu, a proto se na ni smlouva může vztahovat. Irština však nemůže, protože je úředním jazykem v Irsku, i když je menšinovým jazykem. Irština je však chráněna v Severním Irsku, protože není úředním ani státním jazykem Spojeného království.
Francie smlouvu podepsala, ale francouzská ústava nedovoluje vládě podporovat jiný jazyk než francouzštinu.
Existují dvě úrovně ochrany. Každá země, která podepsala smlouvu, musí všem jazykům, které splňují podmínky, poskytnout nižší úroveň ochrany. Země se mohou rozhodnout, že některým jazykům poskytnou vyšší úroveň ochrany. Země pak musí udělat 35 věcí.
