Atentát: co to je, motivy, historie a známé případy

K atentátům dochází od doby, kdy lidé začali žít ve skupinových společnostech.

Ve Starém zákoně Bible se o atentátech píše v knihách Judit, Královských, Samuelových a Kronikách.

Staroindický spisovatel Čanakja, který žil v letech 350-283 př. n. l., napsal v knize Arthashastra mnoho o atentátech. Jeden z jeho žáků později zavraždil několik svých nepřátel, včetně dvou generálů Alexandra Velikého.

Mezi slavné oběti atentátů patří Filip II. Makedonský (336 př. n. l.), otec Alexandra Velikého, a Julius Caesar (44 př. n. l.). Císaři Římské říše byli často zavražděni, aby na jejich místo mohl nastoupit jiný vůdce.

Ve středověku bylo mnoho králů ve Východořímské říši zabito atentáty, aby se moci mohli ujmout noví králové.

Během renesance se v západní Evropě staly atentáty běžnějšími. Zavražděni byli nizozemský král Vilém Tichý (1584), francouzský král Jindřich III. (1589) a francouzský král Jindřich IV. (1610).

K prvnímu použití státního atentátu (kdy vláda plánovala někoho zavraždit) v Americe došlo v roce 1620. Stalo se tak v Plymouthu v kolonii Massachusettského zálivu, kde přistáli poutníci. Domorodí Američané tam žili ještě před přistáním Poutníků, ale Poutníci chtěli mít tuto zemi pro sebe. Myles Standish pozval místního indiánského kmenového náčelníka, náčelníkova osmnáctiletého bratra a další dva indiány na hostinu. Pak zamkli dveře, zabili tři starší muže a mladíka veřejně oběsili jako varování pro ostatní indiány, aby se držel dál.

Atentáty byly v moderní historii běžné. V této části nejsou uvedeny všechny atentáty, ke kterým v moderní historii došlo. Uvádí některé příklady světových vůdců, kteří byli zavražděni, a vysvětluje některé důvody, proč k těmto atentátům došlo.

V carském Rusku byli během 80 let zavražděni dva císaři: Pavel I. (1801)^{pp. 16–17} a Alexandr II. (1881). ^p. 419

Ve Spojených státech byli během 100 let zavražděni čtyři prezidenti. Byli to prezidenti Abraham Lincoln (1865), James Garfield (1881), William McKinley (1901) a John F. Kennedy (1963).

Po smrti Abrahama Lincolna se prezidentem stal Andrew Johnson. Prezidentem byl čtyři roky. Během této doby bylo zavražděno 12 osob, které zastávaly významné politické funkce. Další prezident, Ulysses S. Grant, vedl Spojené státy v letech 1869-1877. Během této doby bylo zavražděno 11 vládních představitelů; dalších 9 bylo napadeno, ale přežilo.

Světové války

V roce 1914 byl spáchán atentát na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda. Podle některých historiků tento atentát odstartoval první světovou válku.

Ve 30. a 40. letech 20. století zavraždila NKVD Josefa Stalina mnoho lidí mimo Sovětský svaz, včetně Leona Trockého. Většinou se jednalo o lidi, o nichž se Stalin domníval, že jsou proti němu nebo že by ho mohli připravit o moc. Chtěl si být jistý, že si udrží moc, kterou měl, a proto zabil mnoho svých odpůrců.

V letech 1934-1944 se různí jednotlivci a skupiny 27krát pokusili o atentát na Adolfa Hitlera, vůdce nacistického Německa během holocaustu a druhé světové války. Tito lidé chtěli Hitlerovi zabránit v ovládnutí tolika zemí a zabití tolika lidí. On však vždy přežil.

Během druhé světové války používali spojenci atentáty k zabití významných nacistických a japonských vůdců:

• Čeští vojáci spáchali atentát na Reinharda Heydricha, jednu z nejdůležitějších osobností nacistické vlády (1942).
• Armáda Spojených států zavraždila významného japonského admirála Isoroku Jamamota (1943).
• Polští povstalci vraždili nejvyšší nacistické představitele, kdykoli mohli.

Aktivisté

V následujících desetiletích byli zavražděni i někteří známí bojovníci za lidská práva. Zavraždili je lidé, kterým se nelíbilo, že se zasazují o lidská práva. Mezi nejznámější aktivisty, kteří byli zavražděni, patří např:

• Mohandás Gándhí (1948), vůdce nenásilných protestů proti britské nadvládě nad Indií.
• Malcolm X (1965), vůdce za občanská práva
• Martin Luther King, Jr. (1968), jeden z nejvýznamnějších vůdců afroamerického hnutí za občanská práva.

CIA ve Spojených státech (1960 - 1970)

V letech 1960-1965 se Ústřední zpravodajská služba Spojených států (CIA) nejméně osmkrát pokusila zavraždit kubánského vůdce Fidela Castra.^p. 71 Přibližně v této době CIA také plánovala zavraždit Patrice Lumumbu, jediného demokraticky zvoleného vůdce Demokratické republiky Kongo. . ^{pp. 19–24}

V letech 1960-1970 CIA také podporovala - a v některých případech pomáhala - plány atentátů na: . ^p. 256

• Rafael Trujillo, prezident Dominikánské republiky
• Ngo Dinh Diem, prezident Jižního Vietnamu
• Generál René Schneider, velitel chilské armády, který odmítl nechat armádu svrhnout demokraticky zvoleného prezidenta Salvadora Allendeho.

70. - 80. léta 20. století

Íránská revoluce v roce 1979 změnila Írán v islámskou republiku. Skupina nazvaná Íránské dokumentační středisko pro lidská práva uvádí, že v letech 1979 až 1990 nechali představitelé íránské vlády zavraždit 162 lidí v 19 různých zemích. Skupina tvrdí, že Írán s atentáty přestal, protože německý soud vydal zatykač na šéfa íránské vojenské rozvědky.

V roce 1981 byl na přehlídce zavražděn egyptský prezident Anvar Sadat. Zabili ho lidé, kteří chtěli zemi ovládnout a vytvořit z ní islámskou republiku.

V roce 1983 byl zavražděn Benigno Aquino mladší. Aquino byl odpůrcem Ferdinanda Marcose, diktátora, který vládl Filipínám. Obyvatele Filipín to natolik rozrušilo, že zahájili nenásilnou revoluci People Power Revolution. Ta vedla k ukončení Marcosovy vlády. Prezidentkou Filipín se stala vdova po Marcosovi, Corazon Aquinová.

V Indii byla v roce 1984 zavražděna premiérka Indira Gándhíová. Dalším premiérem se stal její syn Rádžív Gándhí. Ten byl zavražděn v roce 1991. (S Mohandásem Gándhím nebyli příbuzní.)

Od 90. let 20. století do současnosti

V roce 1995 byl zavražděn izraelský premiér Jicchak Rabin. Izraelci a Palestinci pracovali na mírové dohodě. Rabina zabil ortodoxní žid, který s mírovou smlouvou nesouhlasil. Mnozí historici se domnívají, že Rabinova vražda je jedním z hlavních důvodů, proč se mírová jednání rozpadla.

V Pákistánu byla v roce 2007 zavražděna Bénazír Bhuttová. Bhuttová byla první ženou zvolenou do čela muslimské země. Jeden z vůdců Al-Káidy prohlásil, že Bhuttovou zabili atentátníci Al-Káidy. Uvedl, že to udělali proto, že se Bhuttová snažila zbavit násilných džihádistických milicí v Pákistánu. Řekl, že kvůli tomu byla pro Spojené státy důležitá, a proto ji Al-Káida zabila.

Jedna studie se zabývala atentáty na národní vůdce (vedoucí představitele zemí, jako jsou prezidenti nebo premiéři). Studie ukázala, že:

• Od roku 1895 se atentátníci pokusili zabít národní vůdce 298krát. Z toho 59 světových vůdců bylo zabito.
• Od roku 1950 byl téměř každé dva ze tří let zavražděn nějaký národní vůdce.

Jiná studie se zabývala všemi vraždami v letech 1946-2013. Zahrnovala nejen národní vůdce, ale i další členy vlády (včetně místních samospráv) a lidi, kteří byli proti vládě. Tato studie zjistila, že v letech 1946 až 2013 bylo při 758 různých útocích zavražděno celkem 954 osob.

Tato studie se také zabývala tím, kdo byl nejpravděpodobněji zavražděn. Z těchto 954 lidí, kteří byli zavražděni:

• 21 % bylo členy parlamentu
• 18 % představitelů opozice (vůdci politických stran nebo skupin, které vystupovaly nebo bojovaly proti vládě).
• 17 % tvořili národní lídři
• 14 % tvořili ministři vlády
• 10 % tvořili diplomaté
• 5 % tvořili místní politici, například guvernéři nebo starostové.