Hnutí za občanská práva

Afrika

Angola

Angolská válka za nezávislost probíhala v letech 1961-1975. Angola bojovala proti Portugalsku. Portugalsko nutilo obyvatele Angoly pěstovat bavlnu. Proti Portugalsku se v Angole postavily tři různé skupiny. Během války zemřely miliony lidí.

Guinea

Před rokem 1974 ovládalo Portugalské císařství také Portugalskou Guineu. V letech 1963-1974 bojovali obyvatelé Guineje-Bissau ve válce za nezávislost. V roce 1974 zvítězili a vytvořili nezávislý stát Guinea-Bissau.

Mosambik

Mozambická válka za nezávislost probíhala od roku 1964 do roku 1975. Bojovalo v ní Portugalsko, které ovládalo Mosambik, a Fronta osvobození Mosambiku neboli Frelimo (francouzsky Frente de Libertação de Moçambique). V konfliktu zvítězili Portugalci, kteří použili partyzánské vojáky. Kvůli státnímu převratu v Portugalsku se však Mozambik 25. června 1975 stal nezávislým.

Irsko

V Severním Irsku vznikla v roce 1964 v Belfastu Kampaň za sociální spravedlnost. Dále vznikla Severoirská asociace pro občanská práva (NICRA). Tyto skupiny chtěly:

• Zrušení zákonů o zvláštních pravomocích z let 1922, 1933 a 1943
• Konec policejní jednotky B Specials
• Ukončení gerrymanderingu v místních volbách
• Ukončit diskriminaci v oblasti bydlení a zaměstnávání ve státní správě

Tyto požadavky na reformu vyvolaly odpor části unionistické většiny. To způsobilo začátek "The Troubles". The Troubles byla občanská válka, která trvala více než 30 let.

NICRA používala stejné metody jako americké hnutí za občanská práva: nenásilné pochody, pikety, sezení a protesty. První pochod za občanská práva v Severním Irsku se konal 24. srpna 1968 mezi Coalislandem a Dungannonem.

Spojené státy americké

Segregace

Segregace byla snahou bílých obyvatel Jihu oddělit rasy. Udělali to proto, aby posílili hrdost bělochů a získali větší moc nad Afroameričany. Segregace byla často nazývána systémem Jima Crowa.

Segregace se v jižanských státech stala běžnou po skončení rekonstrukce v roce 1877. Rekonstrukce následovala po občanské válce (1861-1865). Během rekonstrukce vedli republikánské vlády v jižních státech černoši. Rekonstrukční vlády přijaly zákony, které černochům otevřely ekonomické a politické příležitosti. V roce 1877 však získala kontrolu nad vládou v jižních státech Demokratická strana. Tito jižanští demokraté chtěli zvrátit pokrok, kterého černoši dosáhli během rekonstrukce. Za tímto účelem začali přijímat místní a státní zákony, podle nichž byla některá místa určena pouze pro bílé a jiná pro barevné. Černoši měli oddělené školy, dopravu, restaurace, nemocnice a parky. Obvykle nebyly tak dobré jako místa určená pouze pro bílé. Během následujících 75 let se na všech možných místech objevily nápisy Jima Crowa, které oddělovaly rasy.

Součástí systému segregace bylo i to, že Afroameričanům nebylo umožněno volit (tomu se říká zbavení volebního práva). V letech 1890-1910 přijaly všechny jižanské státy zákony, které černochům ztěžovaly nebo znemožňovaly volit. Některé zákony například říkaly, že člověk musí umět číst a psát, aby mohl volit. Mnoho černochů nemělo přístup ke vzdělání a vlastnictví majetku. Protože černoši nemohli volit, byli bezmocní, aby zabránili bělochům v segregaci všech aspektů života na Jihu. Mohli jen málo zabránit diskriminaci na veřejných místech, ve vzdělávání, v ekonomických příležitostech nebo v bydlení.

Podmínky černochů v severních státech byly o něco lepší. Na Severu měli černoši obvykle právo volit, ale bylo jich tam tak málo, že jejich hlasy byly sotva slyšet. Segregovaná zařízení nebyla na Severu tak běžná. Černochům byl obvykle odepřen vstup do nejlepších hotelů a restaurací. Školy v Nové Anglii byly obvykle integrované (s černými a bílými studenty společně). Ty na Středozápadě však zpravidla nebyly.

Bojkot autobusů v Montgomery

1. prosince 1955 byla Rosa Parksová, členka pobočky Národní asociace pro podporu barevných (NAACP) v Montgomery v Alabamě, vyzvána, aby uvolnila své místo v městském autobuse bělochovi. Když Parksová odmítla přestoupit, byla zatčena. Místní NAACP vedená Edgarem D. Nixonem si uvědomila, že zatčení Parksové by mohlo zmobilizovat místní černochy k protestu proti segregovaným autobusům. Černošská komunita v Montgomery byla již dlouho rozzlobená kvůli špatnému zacházení v městských autobusech, kde se bílí řidiči často chovali hrubě a urážlivě. Komunita již dříve zvažovala bojkot autobusů. Bojkot autobusů v Montgomery byl úspěšný a podpořilo ho 50 000 černochů v Montgomery. Trval více než rok. Tato událost ukázala americké veřejnosti, že černoši na Jihu nepřestanou protestovat, dokud nebude ukončena segregace. V listopadu 1956 nařídil federální soud desegregaci autobusů v Montgomery. Bojkot skončil tím, že černoši získali právo sedět, kde chtějí.

Mladý baptistický pastor Martin Luther King, Jr. byl předsedou Montgomery Improvement Association, organizace, která bojkot řídila. Díky tomuto protestu se King stal celonárodní osobností. King se stal předsedou Southern Christian Leadership Conference (SCLC), když byla v roce 1957 založena. SCLC chtěla oslavit právní strategii NAACP podporou používání nenásilí. Tyto aktivity zahrnovaly pochody, demonstrace a bojkoty. Násilná reakce bělochů na přímé akce černochů nakonec přiměla federální vládu, aby se postavila problémům nespravedlnosti a rasismu na Jihu.

Kromě toho, že měl King velké množství příznivců mezi černochy, byl také velmi přitažlivý pro liberální obyvatele Severu, což mu pomohlo ovlivnit celostátní veřejné mínění. Jeho obhajoba nenásilí získala příznivce mezi mírovými aktivisty. Navázal spojenectví v americké židovské komunitě. Získal také příznivce z řad duchovních bohatých a vlivných protestantských kongregací v severských městech. King často kázal v těchto kongregacích, kde získával finanční prostředky pro SCLC.

Chicano Movement

Chicano Movement je politické, sociální a kulturní hnutí Američanů mexického původu. Chicano Movement se zabývá negativními etnickými stereotypy o Mexičanech v médiích a u Američanů. Lidé jako Tiburcio Vasquez a Joaquin Murietta se pro Mexičany stali lidovými hrdiny. Odmítali poslouchat bílé Američany.

Americké indiánské hnutí

Americké indiánské hnutí (AIM) je aktivistická organizace původních obyvatel USA. Byla založena v roce 1968 v Minneapolisu ve státě Minnesota. Organizace vznikla s cílem zastavit problémy týkající se městské komunity původních Američanů v Minneapolisu. Chtěli zastavit chudobu, bydlení, otázky smluv a policejní šikanu.

Rovnost žen a mužů

Prvním tématem feminismu bylo volební právo. To vedlo k tomu, že ženy získaly volební právo. Druhá feministická otázka se týkala ekonomické rovnosti (například získání stejného platu jako muži, pokud vykonávají úplně stejný druh práce).

Lesby jsou také součástí ženských práv. Lesbické feministické skupiny, jako je Lavender Menace, jsou lesbickou aktivistickou skupinou.

Práva LGBT a osvobození homosexuálů

Události u havajského Nejvyššího soudu podnítily v roce 1996 Kongres Spojených států k vytvoření zákona na ochranu manželství. Tento zákon zakazuje federální vládě akceptovat manželství osob stejného pohlaví. V současné době přijalo 30 států dodatky ke státní ústavě, které zakazují manželství osob stejného pohlaví. Connecticut, Massachusetts, Nové Mexiko, New Jersey, New York, Rhode Island a Vermont však manželství homosexuálů legalizovaly.

Před rokem 1993 nesměly lesby a gayové sloužit v armádě Spojených států. Podle politiky "Don't ask, don't tell" (DADT) mohli sloužit v armádě pouze tehdy, pokud nikomu neřekli o své sexuální orientaci. Zákon Don't Ask, Don't Tell Repeal Act z roku 2010 umožnil homosexuálním mužům a ženám sloužit v ozbrojených silách otevřeně. Od 20. září 2011 mohou gayové, lesby a bisexuálové sloužit otevřeně. Transsexuální příslušníci však stále nemohou sloužit otevřeně, a to kvůli lékařským pravidlům ministerstva obrany, která považují poruchu pohlavní identity za zdravotně diskvalifikující stav.

Odpůrci práv homosexuálů ve Spojených státech jsou političtí a náboženští konzervativci. Tito lidé uvádějí jako důvod řadu biblických pasáží ze Starého a Nového zákona. Nejvíce odpůrců práv homosexuálů je na jihu a v dalších státech s velkým počtem venkovského obyvatelstva. Proti hnutí za práva homosexuálů se postavila řada organizací. Patří mezi ně American Family Association, Christian Coalition, Family Research Council, Focus on the Family, Save Our Children, NARTH, národní Republikánská strana, Římskokatolická církev, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (LDS Church), Southern Baptist Convention, Alliance for Marriage, Alliance Defense Fund, Liberty Counsel a National Organization for Marriage. Řada z těchto skupin byla organizací Southern Poverty Law Center označena za nenávistné skupiny zaměřené proti homosexuálům.

Muž pije z "barevné" (afroamerické) fontány; vedle něj je fontána pro bělochy (1939).


Rosa Parksová byla zatčena za to, že odmítla uvolnit své místo bělochovi.


Festival hrdosti v San Franciscu 2012, kde tisíce lidí pochodují na podporu rovnoprávnosti LGBT a projevují hrdost.

Německo

Hnutí za občanská práva v Německu bylo levicovou reakcí na období po nástupu nacistické strany v zemi. Hnutí probíhalo převážně mezi zklamanými studenty a bylo do značné míry protestním hnutím vůči ostatním hnutím po celém světě na konci 60. let.

Francie

V květnu 1968 vypukla ve Francii generální stávka. Stala se revolučním problémem. Francouzská komunistická strana od ní odrazovala. Nakonec ji potlačila vláda, která komunisty obvinila ze spiknutí proti republice. Někteří filozofové a historici tvrdí, že toto povstání bylo nejdůležitější revoluční událostí 20. století, protože se ho neúčastnila osamocená demografická skupina, například dělníci nebo rasové menšiny, ale jednalo se o čistě lidové povstání, které překonalo etnické, kulturní, věkové a třídní hranice.

Knihy

• Manfred Berg a Martin H. Geyer; Dvě kultury práv: The Quest for Inclusion and Participation in Modern America and Germany Cambridge University Press, 2002.
• Jack Donnelly a Rhoda E. Howard; International Handbook of Human Rights Greenwood Press, 1987.
• David P. Forsythe; Lidská práva v nové Evropě: University of Nebraska Press, 1994.
• Joe Foweraker a Todd Landman; Občanská práva a sociální hnutí: A Comparative and Statistical Analysis Oxford University Press, 1997.
• Mervyn Frost; Konstituování lidských práv: Routledge, 2002: Global Civil Society and the Society of Democratic States.
• Marc Galanter; Konkurenční rovnost: University of California Press, 1984.
• Raymond D. Gastil a Leonard R. Sussman, eds.; Freedom in the World: Greenwood Press, 1987.
• David Harris a Sarah Joseph; The International Covenant on Civil and Political Rights and United Kingdom Law Clarendon Press, 1995.
• Steven Kasher; Hnutí za občanská práva: (1954-1968) Abbeville Publishing Group (Abbeville Press, Inc.), 2000.
• Francesca Klug, Keir Starmer, Stuart Weir; Tři pilíře svobody: Politická práva a svobody ve Spojeném království Routledge, 1996
• Fernando Santos-Granero a Frederica Barclay; Zkrocené hranice: Westview Press, 2000.
• Paul N. Smith; Feminismus a třetí republika: Clarendon Press, 1996.
• Jorge M. Valadez; Deliberativní demokracie: M. Valadez: Political Legitimacy and Self-Determination in Multicultural Societies Westview Press, 2000.