Sámové

Historie

První písemnou zmínku o Sámovi učinil Tacitus kolem roku 98 n. l. .

Jednu zprávu (nebo popis) z roku 896 vyprávěl Alfrédovi Velikému Ohthere z Hålogalandu (norský náčelník). Ohere měl nějaké spojení s dvorem anglického krále.

O Sámech vyprávějí staré severské příběhy, například islandské ságy. "V Sáze o Olavu Tryggvasonovi se píše, že "král zabil velkého muže, který byl "moudrý jako troll", a "kdykoli je potřeboval, následovalo ho velké množství Finů". ("Finové" je název, který někdy znamenal "Sámové").

V 19. století přestalo Rusko povolovat chovatelům sobů a jejich stádům cestovat přes norsko-ruskou hranici. Někteří z laponských chovatelů sobů se přestěhovali do jiné severské země a odvezli svá stáda sobů do Ruska (ale ne přes norsko-ruskou hranici); později byla hranice jiné země s Ruskem pro stáda sobů (přicházející do Ruska) uzavřena.

Finsko

Během 16. století došlo ve Finsku k růstu zemědělských osad. Zemědělci z provincie Savonie osídlovali rozsáhlé pusté oblasti ve středním Finsku a původní laponské obyvatelstvo muselo často odcházet.

Norsko

V Dovrefjellu v době, kdy byl králem Harald Hardrada, se vydělávalo na chovu sobích stád a obchod byl na vrcholu.

Pokud jde o Sámy (v Norsku), kteří měli stáda sobů; když tito Sámové stěhovali svá stáda (každý rok), pak se stýkali s lidmi, kteří žili trvale na pobřeží; interakce zahrnovala také verdde: přátelství z rozumu; například Sámové potřebovali mléko a ryby poté, co byli několik týdnů na náhorní plošině (nebo na vysočině); Sámové mohli potřebovat opravit vybavení; obchodovalo se: Lidé z pobřeží vyměňovali ryby za maso ze sobů.

Pokud jde o přimění Sámů ke změně náboženství na křesťanství: V 18. století vedl pietista Thomas von Westen (ne) misionářskou činnost (mezi Sámy), která byla nazývána koordinovaným (nebo speciálním) úsilím. "Přibližně o sto let později působil mezi Sámy Niels Vibe Stockfleth (č.), který přeložil [biblický] Nový zákon do" [jednoho ze sámských jazyků].

Lidé trvale žijící na pobřeží v severním Norsku byli [převážně] Sámové; tito Sámové měli stálé bydlení a bylo pro ně snazší přestat se chovat jako Sámové; v některých oblastech nesměl člověk vlastnit půdu, pokud byl Sám; někteří Sámové si změnili jména na jména, která by zněla více norsky (a rodová jména jako Sæter, Strømeng a Kalvemo se stala novými rodovými jmény).

Sámština mezi pobřežními Sámy [z velké části] vymizela. Sámové, kteří se zabývali chovem sobů, a pobřežní Sámové pomalu ztráceli úzký kontakt [mezi oběma skupinami].

Politiky zaměřené na "norizaci" Sámů

"Došlo k organizovaným pokusům o vymýcení [nebo vymizení] jazyka a kultury Sámů jako kroku k jejich asimilaci do norské společnosti." Politika "normanizace" Sámů probíhala od konce 40. let 19. století až do 80. let 20. století.

"Od konce 40. do 50. let 19. století se misionáři, zemědělští odborníci a učitelé" snažili "normanizovat Sámy"; "první formální zákon parlamentu o normanizaci Sámů byl vydán v roce 1848: Vláda se žádá, aby prošetřila ... [zjistit, zda a do jaké míry] by měla být příležitost přivést norské Laponce, zejména ty, kteří žijí v pobřežních oblastech , k výuce norštiny za účelem osvěty těchto lidí, a aby o výsledku svých zjištění podala zprávu příštímu parlamentu'".

Norské úřady vydaly v roce 1880 "jazykovou směrnici (nebo pravidlo), která" byla "zpřísněna v roce 1898. V ní" se říkalo, "že "učitelé v těch okresech, kde je povolen laponský ... a finský (kvænsk) jazyk z důvodu usnadnění výuky na veřejných školách, musí učinit vše pro šíření znalosti norštiny a snažit se podporovat její používání v kruzích, kde působí"". Dále "vláda měla pro školy hlavní cíl: Na školních pozemcích" nebo ve školních budovách nesmělo zaznít jediné laponské slovo.

"Úřady také" používaly "ekonomická opatření k provádění norganizace, včetně zákona o půdě. Nařízení [nebo část zákona] z roku 1902" říká, že "prodej [půdy] může být uskutečněn pouze norským občanům ..., kteří umí mluvit, číst a psát norským jazykem a každodenně jej používají".

Ve zprávě "parlamentní školské komise, jmenované v roce 1922" se uvádí, aniž by bylo možné předložit důkazy, "že Sámové jsou méně vzdělavatelní [nebo schopni se učit] než ostatní"; ve zprávě se rovněž uvádí, že Sámové jsou méně nadaní a že "kultura Sámů není vhodná pro rozvoj".

Přibližně od roku 1850 probíhala vládní politika Fornorskningu [snaha o odstranění laponské kultury]. V článku v Klassekampen se psalo, že tato politika byla velmi tvrdá [k Sámům]. Až do 80. let 20. století politika Fornorskning na některých místech trvala.

Vytváření sdružení

[Pravděpodobně první] laponský spolek (v Norsku) byl založen o novoročním víkendu v roce 1911: Same Særvve, v obci Polmak.

Švédsko

První laponské sdružení ve Švédsku vzniklo zřejmě v roce 1903: Tärnaby lappeforening.

Rusko

V roce 1826 Rusko nepovolilo sobím stádům a jejich laponským majitelům cestovat z Norska do Ruska.

Od roku 1852 Rusko nedovoluje stádům sobů a jejich laponským majitelům cestovat z Norska do Ruska.

Chov sobů

Chovem sobů, což je druh chovu zvířat, se zabývají Sámové mezi Bílým mořem a směrem na západ a jih, přes ruský poloostrov Kola, Finsko, Švédsko a Norsko až do norského kraje Hedmark.

Při chovu sobů "Sámové cestují se svými stády (sobů) podle stanoveného cyklu"; tento cyklus zajišťuje, "aby se [sobi] mohli v různých ročních obdobích řádně najíst". Například jarní migrace na letní pastviny, které mají bohatou nabídku travin a bylin, se koná těsně před narozením nových telat v květnu. Léto je obdobím, kdy telata rostou a dospělá zvířata nabírají síly po dlouhé a tuhé zimě".

Mezi Sámy patří kočovníci, kteří se věnují chovu sobů. Ve svém chladném prostředí žili díky domestikaci sobů. Od sobů dokázali získat vše, co potřebovali. Jedli hlavně maso, mléko a sýr. Jejich oděv se vyráběl ze sobích kůží a vlny. Z jeleních kůží si vyráběli také stany. Vlněné oblečení bylo krásně zdobené.

Sámové chránili stáda a stěhovali se s nimi z letních pastvin na zimní. K tahání saní se zásobami používali soby. V zimě se stáda přesouvala na jih od míst, kde rostly stromy. Sámové žili poblíž v domech z klád nebo drnů.

Zimní oblečení se vyrábělo z vrstev sobí kůže. Vnitřní vrstva se nosila kožešinou směrem dovnitř kůže. Druhá vrstva se nosila kožešinou směrem ven. Boty byly také vyrobeny z kožešiny a vyloženy trávou, která byla nasbírána během krátkého léta. Každý večer se tráva vyndala a usušila u ohně, aby byla druhý den připravena k dalšímu použití. Tímto způsobem se Sámové mohli zahřát a cítit se pohodlně i v tom nejchladnějším počasí.

Dnes se za stády vydává už jen několik Sámů. Těchto několik málo lidí používá při své dávné migraci moderní nástroje. K pasení sobů používají sněžné skútry a k zabíjení vlků, kteří je pronásledují, pušky. K vyhledávání a přesunu sobů se používají i vrtulníky a vysílačky. Většina Sámů dnes žije na malých farmách v jednom ze čtyř laponských národů. Pro své potřeby pěstují plodiny a chovají zvířata, včetně několika sobů. Prodej sobího masa je pro Sámy důležitým zdrojem příjmů.

Sámové neplýtvali ničím, co získali od sobů. Mléko používali k pití nebo k výrobě sýra. Maso se používalo k jídlu. Krev se zmrazila a později se použila na polévku a placky. Z kostí a paroží se vyřezávaly nože a přezky na opasky. Šlachy se používaly jako šicí nit. Vyčištěné žaludky se používaly k přenášení mléka nebo sýra. Z mrtvého soba se používala každá část.

Sami řemesla

Sámská řemesla se nazývají duodji (cs:). Muži vyrábějí nože, bubny a "guksi" (poháry) ze dřeva, kostí a paroží. Ženy vyrábějí z kůže a kořenů "gakti" (oděvy). Ženy také používají břízu a smrk na pletení košů.

Sami oblečení

Sámské oblečení se nazývá "gakti" a původně se vyrábělo ze sobí kůže, dnes se však obvykle vyrábí z vlny, bavlny nebo hedvábí. Obvykle existují různé typy oděvů pro muže a ženy.

Náboženství a spiritualita

Sámský šamanismus je hlavním náboženstvím Sámů. Tato víra je spojena se zemí, animismem a nadpřirozenem. V některých případech se praktikuje uctívání medvěda. Jedná se o polyteistické náboženství s mnoha bohy. Sámští šamani se nazývají "Noadi". Existuje několik "moudrých mužů" a "moudrých žen", kteří se snaží léčit nemocné lidi. Používají k tomu rituály a bylinnou medicínu. Někteří Sámové změnili svou víru na křesťanství a připojili se buď k ruské pravoslavné církvi, nebo k luteránům.

V populární kultuře

V publikacích Snorriho Sturlusona(1178-1241) se píše, že Sámka Snøfrid se provdala za Haralda Fairhaira; navíc se žádné z jejích dětí ani vnuků nestalo králem; nejprve se králem stal Harald Hardrada, pak se její krev stala součástí krve královské rodiny.

Postava Kristoffa ve filmu Frozen od Disneyho z roku 2013 je Sami. Píseň, která hraje v první scéně filmu, Frozen Heart, napsal jihosámský skladatel Frode Fjellheim a je v tradičním sámském stylu zvaném Vuelie. Někteří diváci si stěžovali, že Kristoff není vhodným způsobem zobrazení Samiho, protože má světlou pleť a je blonďák. Tomu se říká whitewashing. I když někteří Sámové vypadají jako Kristoff, většina z nich má tmavší pleť a vlasy. Při natáčení pokračování Frozen II v roce 2019 společnost Disney podepsala smlouvu s vůdci Sámů a najala odborníky na Sámy, aby zajistila, že jejich kultura bude zobrazena s respektem.

Související stránky

• Nomádi