1260. léta jsou desetiletím. Začalo 1. ledna 1260 a skončilo 31. prosince 1269.

Mongolská říše a Blízký východ

V této dekádě sehrála důležitou roli osobnost Kublajchán (Kublaj), který byl roku 1260 prohlášen za nejvyššího chána (Great Khan). Jeho autorita však nebyla automaticky přijata všemi větvemi mongolské dynastie a vedení říše zůstalo částečně rozdělené. Kublaj si jako své sídelní město upevnil Khanbaliq (pozdější Peking) a pokračoval v dalších válkách proti jihočínské dynastii Song, s cílem ovládnout celé Číny.

Na západě mongolské výboje narazily na tvrdší odpor. Roku 1260 utrpěly mongolské síly v Sýrii a Palestině významnou porážku v bitvě u Ain Jalut, kde se proti nim postavili egyptští Mamlúci pod vedením sultána Qutuz a předního velitele Baibarse. Po této bitvě a následných událostech začali Mamlúci získávat v regionu převahu: postupně ovládli řadu křižáckých držav a dokázali zastavit některé z mongolských postupů směrem na Blízký východ. Mongolská expanze navíc čelila i potížím na Kavkaze a v dalších oblastech, což oslabovalo jejich jednotu v této části říše.

Východní Středomoří a Byzanc

Roku 1261 došlo k zásadnímu obratu v byzantských dějinách: nikájský císař Michael VIII Palaiologos dobyl zpět Konstantinopol z rukou Latinské říše a obnovil tak Byzantskou říši. Tento krok znamenal konec latinského království v hlavním městě a zásadně přesměroval mocenské poměry v regionu.

Evropa — politika, války a diplomacie

V Evropě pokračovaly politické spory o držbu zemí a výsady, které vyústily v řadu konfliktů. V Anglii probíhala druhá baronská válka (1264–1267), občanský konflikt vedený šlechtou nespokojenou s vládkou Jindřicha III.. Jednou z vůdčích osobností povstalců byl Simon de Montfort, který roku 1265 svolal shromáždění, jež je často považováno za předchůdce pozdějšího parlamentního systému, protože do něj byli poprvé zastoupeni i rytíři a městští poslanci.

Ve střední Evropě se šlechtické a královské rody rovněž snažily navýšit svůj vliv. Český král Otakar II. (Přemyslovec) se prosadil jako jeden z nejvlivnějších panovníků regionu: díky vojenským kampaním, politickým sňatkům a dědictvím získal rozsáhlá území ve střední a jihovýchodní Evropě a upevnil tak svou pozici mezi vládci kontinentu.

Na severu Atlantiku se vyřešil vztah islandských a grónských osad k Norsku: v letech 1262–1264 byla uzavřena dohoda (tzv. Stará smlouva), která formálně podřídila Island norské koruně; podobně byla norská vrchnost uznána i v Grónsku. Norské pokusy o uplatnění moci v západní Skotsku skončily střetem roku 1263 — při námořním tažení Haakona IV. proti Skotsku došlo k bitvě u Largs a po jeho smrti byla roku 1266 uzavřena Perthská smlouva, na jejímž základě Norsko postoupilo Hebridy a Isle of Man Skotsku.

Na Pyrenejském poloostrově pokračovala reconquista — křesťanské království nadále usilovala o dobývání území od Maurů. Ve španělských královstvích (zejména v Kastilii za vlády Alfonsa X.) pokračovaly vojenské i politické aktivity směřující k oslabení muslimských držav.

Situace kolem volby papeže se na konci dekády ukázala problematická: smrt papeže Klementa IV. v roce 1268 vyvolala dlouhé období bez papeže, které trvalo až do roku 1271. Tato mimořádně dlouhá sede vacante odhalila potřebu změn ve způsobu, jakým se volí papež, a vedla ke konečným reformám (zavedení konkláve) v následujících letech.

Ústavní vývoj a shromáždění

Během 1260. let se objevovaly první formy širšího zastoupení ve veřejném rozhodování. V Anglii je zmíněna aktivita Simona de Montforta (parlament 1265), která měla vzorový dopad na další vývoj zastupitelských shromáždění. V Irsku probíhaly také rané formy poradních sjezdů a shromáždění anglo-normanských představitelů, byť podoba a význam těchto orgánů se lišily region od regionu.

Kultura, věda a náboženství

Ve 1260. letech vznikla řada významných děl a uměleckých realizací. Roger Bacon odeslal papeži svoje rozsáhlé vědecké dílo Opus Majus (datováno kolem roku 1267), které shrnovalo jeho názory na filosofii, přírodní vědy a metodologii. Tomáš Akvinský dokončil v tomto období část svého díla Summa contra Gentiles, jednoho z hlavních děl scholastické teologie a apologetiky.

V architektuře a sochařství pokračoval rozvoj gotického stylu a vznikaly významné práce v katedrálách po celé Evropě. Patří sem díla jako sochařské práce a kazatelny Nicoly Pisana — například kazatelna v Duomo di Siena a kazatelna v Pise (baptisterium), které jsou datovány právě do 60. let 13. století. Dále přežívající stavby a výzdoba v katedrále v Chartres svědčí o vysoké úrovni dobové architektury a sochařství.

V oblasti víry se v jihovýchodní Asii upevnilo buddhistické vyznání: království Sukhothai přijímalo buddhismus (theravádský proud) jako významný náboženský a státní prvek, což ovlivnilo náboženskou a kulturní identitu regionu.

Sociální napětí a útlak menšin

V Evropě se během této dekády zhoršila situace židovských komunit v mnoha regionech. Různá městská a královská nařízení ukládala v některých lokalitách povinnost nosit rozlišovací znamení (např. žluté odznaky), omezovala ekonomické činnosti nebo uvalují další restrikce. V době vnitrostátních konfliktů, jako byla druhá baronská válka v Anglii, docházelo i k násilným útokům na židovské obyvatele a k napadení židovských věroučných textů; katolická církev i světské úřady v různých obdobích cenzurovaly či zkoumaly židovské spisy. Tyto jevy byly součástí širšího trendu rostoucího antisemitismu v některých částech Evropy.

Celkově 1260. léta byla obdobím velkých politických převratů, vojenských střetů na několika frontách a zároveň i významných kulturních a intelektuálních posunů, které měly dlouhodobý dopad na dějiny Evropy, Asie i Blízkého východu.