Dynastie Song vládla v Číně v letech 960-1279. Poprvé od pádu dynastie Tchang v roce 907 zahájila sjednocení Číny. Mezidobí, známé jako období pěti dynastií a deseti království, bylo dobou rozdělení mezi severem a jihem a rychle se střídajících správních orgánů. V roce 960 generál dynastie Pozdní Čou jménem Čao Kuang-jin (pozdější císař Tchaj-cu ze Sungu) svrhl císaře vzpourou a založil dynastii Sung. Ta sice sjednotila Čínu, ale její armáda byla slabá a prohrála války proti dynastii Liao a Západnímu Sia. Brzy po smrti císaře Taizu se říše potýkala s mnoha ekonomickými a vojenskými problémy.
V roce 1127 mandžuské klany vedené císaři z dynastie Jin zničily dynastii Liao, vtrhly do Songu a zajaly císaře, knížata a ministry. Kníže v jižní Číně měl to štěstí, že jako jediný nebyl zajat Mandžuy, a po vpádu do severní Číny nastoupil na trůn v Chang-čou. Z tohoto důvodu historici pojmenovali Song, který byl před invazí, jako Severní Song a ten po invazi jako Jižní Song. Jižní Song uzavřel s Mandžuy mír a existoval až do roku 1279, kdy Kublajchán z Mongolska dobyl celou jižní Čínu.
