Dante Alighieri

Život

Dante Alighieri se narodil v roce 1265, mezi 14. květnem a 13. červnem, pod jménem "Durante Alighieri". cca 1450 (Galerie Uffizi). Jeho rodina byla ve Florencii významná a podporovala papežství. Básníkova matka se jmenovala Bella degli Abati. Zemřela, když bylo Dantovi sedm let, a Alighiero se brzy oženil znovu, s Lapou di Chiarissimo Cialuffi. Lapa měla dvě děti, Dantova bratra Francesca a sestru "Tanu" ( zkrácená verze "Gaetanu").

Dante bojoval v čele guelfských vojsk v bitvě u Campaldina (11. června 1289). Po tomto vítězství získal Dante významnou roli ve veřejném životě.

Když bylo Dantovi 12 let, v roce 1277 se oženil s Gemmou di Manetto Donati. Dante se již předtím zamiloval do jiné dívky, Beatrice Portinariové, o níž je stejná zmínka v "Božské komedii" (známé také jako Bice). Několik let po svatbě s Gemmou se Dante s Beatricí setkal znovu. Začal se zajímat o psaní básní.

Dante měl s Gemmou šest dětí: Jacopa, Pietra, Giovanniho, Gabrielu Alighieri a Antonii.

Vzdělávání, mládež a poezie

O Dantově vzdělání toho není mnoho známo, předpokládá se, že studoval doma. Je známo, že studoval toskánskou poezii. Jeho zájmy ho přivedly k objevování okcitánské poezie trubadúrů a latinské poezie klasické antiky (se zvláštní úctou k Vergiliovi). V osmnácti letech se Dante seznámil s Guidem Cavalcantim, Lapem Giannim, Cinem da Pistoia a brzy poté s Brunettem Latinim; společně se stali vůdčími osobnostmi Dolce Stil Novo ("Sladkého nového stylu"). Brunetto později získal zvláštní zmínku v Božské komedii (Inferno, XV, 28) za to, co Danta naučil.

Podle jeho díla La Vita Nuova se v devíti letech seznámil s Beatricí Portinariovou, dcerou Folca Portinariho, do níž se zamiloval "na první pohled", a to zřejmě aniž by s ní promluvil. Po osmnáctém roce života se s ní často vídal, často si s ní vyměňoval pozdravy na ulici, ale nikdy ji pořádně nepoznal, čímž fakticky dal příklad tzv. dvorské lásce. Dante dal svůj otisk do Stil Novo. Láska k Beatrici (jakou by jiným způsobem projevoval Petrarka ke své Lauře) by zřejmě byla důvodem k básnění a k životu spolu s politickými vášněmi. V mnoha jeho básních vystupuje jako taková polobohyně, která nad ním neustále bdí.

Když Beatrice v roce 1290 zemřela, Dante se snažil najít "pomoc" v latinské literatuře.

Poté se věnoval filosofickým studiím na řeholních školách, jako byla dominikánská škola v Santa Maria Novella. Tuto "přílišnou" vášeň pro filozofii později kritizovala postava Beatrice v Očistci, druhé knize Božské komedie.

Dantova socha v Uffizi ve Florencii.

Vyhnanství a smrt

Bonifác rychle propustil ostatní delegáty a požádal Danta, aby zůstal v Římě sám. Ve stejné době (1. listopadu 1301) vstoupil do Florencie Karel de Valois s černými guelfy, kteří během následujících šesti dnů zničili velkou část města a pobili mnoho svých nepřátel. Byla nastolena nová vláda Černých guelfů a podestou Florencie byl jmenován messer Cante dei Gabrielli di Gubbio. Dante byl na dva roky poslán do vyhnanství a bylo mu nařízeno zaplatit velký kopec peněz.

Dante peníze nezaplatil, zčásti proto, že věřil, že není vinen, a zčásti proto, že všechny jeho potřeby ve Florencii ukradli černí guelfové. Byl odsouzen k doživotnímu vyhnanství, a pokud by se vrátil do Florencie bez zaplacení peněz, mohl být upálen na hranici.

Ve vyhnanství začal hledat základy pro Božskou komedii, dílo o 100 kantorech, rozdělené do tří knih po třiatřiceti kantorech s jedním úvodním kantorem.

Odjel do Verony jako host Bartolomea I. della Scala, poté se přestěhoval do Sarzany v Ligurii. Později údajně žil v Lucce s paní Gentuccou. Některé ne zcela jisté prameny uvádějí, že v letech 1308 až 1310 pobýval také v Paříži. V roce 1310 vpochodovalo do Itálie 5 000 vojáků císaře Svaté říše římské Jindřicha VII. z rodu Lucemburků. Dante v něm viděl nového Karla Velikého, který obnoví úřad císaře Svaté říše římské a znovu získá Florencii z rukou černých guelfů. Napsal Jindřichovi a několika italským knížatům dopis, v němž je žádal, aby zničili Černé guelfy. Smísil náboženství a soukromé zájmy, vyvolal nejhorší Boží hněv proti svému městu a navrhl několik konkrétních cílů, které se shodovaly s jeho osobními nepřáteli. V této době napsal první dvě knihy Božské komedie.

Když Dante zemřel v Ravenně, správci jeho těla v Ravenně uložili kosti do falešné zdi kláštera. Přesto mu byla v roce 1829 ve Florencii v bazilice Santa Croce postavena hrobka. Tato hrobka je od té doby prázdná a Dantovo tělo zůstalo v Ravenně, daleko od země, kterou tak miloval. Na přední straně jeho hrobky ve Florencii je nápis Onorate l'altissimo poeta - což v hrubém překladu znamená "Čest nejvznešenějšímu básníkovi".

Galerie