Peklo: pojetí, historie a význam v náboženství a kultuře
Přehledný článek o pojmu peklo: jeho původ, různé náboženské a literární podoby, symbolika trestu a očištění, společenský a morální význam.
Přehled
Pojem peklo označuje v mnoha náboženstvích a kulturních tradicích místo nebo stav, kam podle víry putují duše po smrti v důsledku své viny, provinění nebo nesouladu s morálními pravidly společnosti. Různé tradice používají odlišné termíny a představy: některé hovoří o trvalém trestu, jiné o přechodném očištění. Pro základní přehled o náboženských zdrojích a srovnání lze odkázat na přehledy v rámci náboženských studií a diskuse o povaze duše (duše, vědomí).
Galerie obrázků
10 Obrázky
Charakteristika a motivy
Pekelná představa bývá popisována obrazně i mytologicky: místnost plná ohně, temná propast, mučírna, říše stínu či stav odloučení od dobra a lásky. Motivy se často opírají o představu spravedlnosti – že zlým činem následuje odplata – anebo o myšlenku očisty jako přípravy na vyšší stav. V některých tradicích jsou v pekle „správci“ nebo strážci, zatímco jiné kladou důraz na vlastní následky provinění bez vnějšího rozhodnutí. Představu hříšných lidí a jejich trestu shrnuje i termín hřích, zatímco protějškem pekla je často představa nebe nebo blaženosti (nebe).
Historie a etymologie
Historické kořeny zobrazování posmrtného utrpení sahají do starověkých kultur. Hebrejský pojem Šeol a řecký Hádes označovaly spíše říši mrtvých než morální trest; termín Gehenna vznikl z doslovného místa (údolí Hinnom) a ztotožnil se s očistným nebo trestajícím ohněm v židovsko-křesťanském kontextu. Později středověké a novověké představy pekla byly formovány teologií, lidovým uměním a literaturou, přičemž vznikaly detailní obrazy trestů, strážců a soudů nad zemřelými. Některé obrazy vyzdvihují ztrátu lidské blízkosti a lásky jako základní prvek utrpení (odstřižení od lásky).
Náboženská pojetí a rozdíly
Různá náboženství chápejí peklo odlišně. V židovství se v minulosti více uplatňovalo pojetí společného říše mrtvých; křesťanství rozlišuje soud, nebe a peklo, přičemž katolická tradice také mluví o očistci jako dočasném stavu. Islám užívá pojem Jahannam pro místo trestu, východní náboženství jako hinduismus a buddhismus mají koncepty podobné (např. Naraka) často chápány jako dočasné následky karmy. Lidová náboženství a mytologie doplňují tyto hlavní proudy o lokální démonologii a obrazy správce posmrtného světa; o této správě a bytostech se diskutuje rovněž v odborných textech o posmrtných bytostech.
Kulturní a literární zobrazení
Peklo se stalo bohatým zdrojem umělecké inspirace: od středověkých alegorií a obrazů mučícího ohně přes Danteho „Božskou komedii“ až po moderní filmy, romány a komiksy, které používají peklo jako scénu pro morální drama, satiru či psychologickou metaforu. V literatuře je peklo často nástrojem pro zkoumání viny, spravedlnosti a vykoupení; v populární kultuře se objevuje jako vizuálně poutavé prostředí, kde se střetává násilí s humorem.
Význam, interpretace a současné pohledy
Dnes se peklo chápe nejen doslova, ale i metaforicky: jako zkušenost sociálního vyloučení, duševního utrpení nebo důsledek destruktivního chování. Debaty o pekle se dotýkají etiky trestu, náboženské spravedlnosti i pastorace a psychoterapie. Mnozí myslitelé zdůrazňují symbolický význam pekelných obrazů pro varování a morální poučení, jiní je reinterpretují jako kulturní artefakt historických představ o hříchu a odplatě. Pro srovnávací studium a další čtení lze využít jak náboženské texty, tak populárně-vědecké přehledy dostupné v odborné literatuře i online a v akademických zdrojích o duši a posmrtném životě.
- Běžné motivy: oheň, temnota, rozdělení, soud, mučení, odloučení od dobra.
- Rozdíly: trvalost vs. dočasnost trestu; osobní vs. kolektivní povaha posmrtného osudu.
- Současný význam: metafora pro psychické nebo sociální utrpení, předmět etických diskuzí.
Židovská víra o pekle
Mnozí se domnívají, že Židé nevěří v peklo, ale Židé v něj skutečně věří. Nespočívá však ve věčném mučení. Spíše existují nižší úrovně nebe, do kterých může člověk sestoupit s ohledem na počet micvot (přikázání), které dodržel. Spisy Gemory vyprávějí Židům o ďábelské víře, ale jsou to jen příběhy a berou se na lehkou váhu. Židé také věří, že satan existoval, ale byl to anděl, který se hádal s Bohem, jako například v příběhu o Jobovi.
V hebrejštině se slovo "hrob", Šeol, používá pro místo, kam lidé po smrti odcházejí. Šeol je zdrojem anglického slova "Hell", a tak by peklo jako místo posmrtných muk (spíše než hrob, v němž leží tělo) mohlo být nedorozuměním, jak naznačují někteří badatelé.
Křesťanská víra o pekle
V křesťanství je peklo obvykle místem, kam putují duše lidí, kteří porušili důležitá pravidla stanovená Bohem. V pekle duše trpí a čekají na Poslední soud, kdy budou duše zemřelých souzeny Bohem. Pojem pekla v křesťanství pochází z Bible a z "vyhnání" Lucifera. Tím, že byl vyhnán, byl odstraněn z Boží přítomnosti. Pokud se tedy peklo chápe v doslovném smyslu, je to odloučení od Boha. Jinak řečeno, být oddělen od Boha znamená pro křesťanskou mysl být v pekle. Někteří křesťané věří, že v pekle je skutečný oheň a plameny, ale jiní ne.
Mnoho křesťanských skupin věří, že jakmile se duše dostane do pekla, zůstane tam navždy a nemůže odejít. Některé křesťanské skupiny tomu však nevěří a domnívají se, že peklo je pouze dočasné místo a že duše mohou peklo někdy opustit. Jiné věří v trvalé peklo, ale dočasný očistec. Jiná skupina věří, že ti, kteří se nedostanou do nebe, prostě přestanou existovat a do pekla se nedostanou. Tito křesťané se nazývají anihilacionisté.
Názory jiných náboženství na peklo
- Staří Řekové věřili, že duše se dostávají na různá místa v podsvětí. Jedno z těchto míst, zvané Tartaros, se podobalo peklu. Vládcem podsvětí byl bůh Hádes.
- V buddhismu existují tři druhy pekel, nazývané náraka. Na rozdíl od judaismu a křesťanství se duše do těchto míst rodí na základě své karmy. Stráví tam určitý čas a poté se znovu narodí někde jinde.
- V islámu se peklo nazývá Jahannam a je to místo trestu. Někteří muslimové však věří, že téměř každému bude nakonec odpuštěno a bude vzat do islámského nebe (džanny). Jediní lidé, kterým nebude odpuštěno, jsou ti, kteří se rozhodli věřit v mnoho bohů nebo v žádného boha.[]
- V šintoismu je peklo (Jomi) podobné řeckému Hádu v tom smyslu, že se tam dostávají všechny duše bez ohledu na své činy v životě, aby tam navždy prožily bídnou existenci.
Související stránky
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to peklo?
Odpověď: V mnoha mytologiích a náboženstvích je peklo nebo podsvětí místem, kam se dostávají duše hříšných lidí po skončení jejich života na Zemi. Je to skutečné (ale možná ne fyzické) místo, které ovládá buď Bůh, nebo nějaká menší nadpřirozená bytost, například Satan.
Otázka: Jak se liší od nebe?
Odpověď: Je to opak nebe a je to místo mimo Boha, kde není láska ani laskavost.
Otázka: Jakými slovy se v různých jazycích popisuje peklo?
Odpověď: Slovo "peklo" se v anglické verzi Starého zákona používá k překladu hebrejského slova pro "hrob", Sheol, a v Novém zákoně řeckého ᾅהחע, Hades, a דוםב, hebrejského Gehenna.
Otázka: Má peklo ještě nějaké další významy?
Odpověď: V angličtině může peklo také jednoduše znamenat něco velmi špatného, jako například "War is Hell".
Otázka: Kdo ovládá peklo?
Odpověď: Ovládá ho buď Bůh, nebo nějaká menší nadpřirozená bytost, například Satan.
Otázka: Je v pekle láska nebo laskavost?
Odpověď: Ne - je to místo mimo Boha, kde není žádná láska ani laskavost.
Související články
Autor
AlegsaOnline.com Peklo: pojetí, historie a význam v náboženství a kultuře Leandro Alegsa
URL: https://cs.alegsaonline.com/art/43380