Jomi (黄泉), japonský výraz pro podsvětí, kde východy střeží strašlivé bytosti. Podle šintoistické mytologie, jak ji popisuje Kodžiki, se sem dostávají mrtví, aby navždy existovali a hnili. V japonských textech je Jomi často vykreslováno jako temné, zapáchající místo plné rozkládajících se těl a stínů bývalých živých; není to sice místo trestu na základě morálního soudu, ale spíše konečné útočiště smrti. Když se člověk nají u ohniště Jomi, není možné se vrátit do země živých — tento motiv pojídání podsvětních pokrmů jako pouta k místu smrti je v mytologiích relativně častý. Jomi je v některých rysech podobné Hádu nebo peklu. V šintoistické tradici je Yomi známé především proto, že se na toto místo po své smrti uchýlila Izanami. Izanagi ji tam následoval, a když se vrátil, umyl se a vytvořil Amaterasu, Susanoo a Tsukuyomi. (Viz japonská mytologie.)
V mýtu, jak je podán v Kodžiki, Izanagi vstoupil do Jomi, aby získal zpět svoji manželku Izanami, ale našel ji již rozloženou a obklopenou hnilobou. Když ji uviděl v tomto stavu, vystrašil se a utekl zpět do světa živých. Izanami se ho pokusila zastavit a nakonec ho pronásledovala; na úpatí svahu, který vede do Jomi (Yomotsu Hirasaka 黄泉平坂), Izanagi vchod zablokoval pomocí velkého balvanu (Chibiki-no-Iwa 千引の岩). Po návratu se Izanagi rituálně očistil (obřad podobný misogi) a při tom z jeho očí a nosu vznikla tři významná božstva: z levého oka Amaterasu, z pravého oka Tsukuyomi a ze nosu Susanoo.
V legendě je také dochována část, kde Izanami po ztrátě života a odmítnutí Izanagim přísahá, že zabije tisíc lidí denně; Izanagi na to odpovídá, že dá vzniknout patnácti stovkám nových životů denně. Tento motiv se interpretuje jako mýtické vysvětlení smrti a obnovy populace.
Jomi se od křesťanského pekla liší tím, že tam jdou všechny duše bez ohledu na jejich činy za života a člověk nedostane trest za zlo, které spáchal za života. Je to špinavé a znečištěné místo; v japonské tradici je znečištění (kegare) často spojováno se smrtí a s něčím, co vyžaduje očistu. Z tohoto důvodu šintoistické obřady kladou velký důraz na rituální očištění po styku se smrtí, zatímco smrt sama o sobě není v šintoismu chápána primárně jako morální trest.
Podle tradice Kodžiki se obvykle věří, že Jomi leží pod zemí a že jeho vchod se nachází v provincii Izumo. V lidové představě se nákresy a popisy Jomi liší – někde je to spíše beznadějné království stínů, jinde spíš neutrální, ale znečištěná sféra existence po životě. Yomi vládne Izanami no Mikoto, Velké božstvo Yomi (Yomotsu-Ōkami 黄泉大神).
Kulturně má pojem Jomi vliv na pohled na smrt v Japonsku: odlišuje se zdůrazněním rituální čistoty, odtažitostí od smrti v běžném životě a existencí příběhů, které zdůrazňují hranici mezi světem živých a světem mrtvých. V umění a literatuře se motivy Jomi, pronásledování Izanagiho a rozklad Izanami objevují jako symboly konečnosti, znečištění i nutnosti očisty a obnovení.
