Kodžiki: nejstarší japonská kronika mýtů a šintoismu

Kodžiki — nejstarší japonská kronika mýtů a šintoismu: objevte legendy včetně Amaterasu, bohy, původ císařské linie a historický kontext od roku 712.

Autor: Leandro Alegsa

02-04-2026

Kodžiki neboli Furukotofumi (古事記), v angličtině často překládána jako „Records of Ancient Matters“ nebo „An Account of Ancient Things“, je nejstarší dochovanou japonskou kronikou. Sestavila ji na příkaz císařovny Gemmei skupina učenců a zapisovatelů v roce 712 n. l.; jako hlavní redaktor je uváděn Ō no Yasumaro. Kodžiki obsahuje soubor mýtů, genealogických seznamů a legend, které sloužily k ospravedlnění postavení císařského rodu a k zajištění jednoty rituálů a náboženských představ zejména v rámci šintoismu.

Obsah a struktura

Kodžiki spojuje legendy o prvním japonském císaři a dalších historických postavách s příběhy o bozích (kami). Nejznámějšími mýty jsou stvoření ostrovů Japonska pomocí bohů Izanagi a Izanami, narození bohyně slunce Amaterasu, sourozenecké spory mezi Amaterasu a bohem bouří Susanoo a sestup nebeského vnuka (Tenson kōrin), z něhož mají pocházet pozdější císařské linie.

Kami-no-maki (kamitsumaki) – „Kniha bohů“: mýty o stvoření a božských genealogiích.
Naka-no-maki (nakatsumaki) – obsahuje příběhy raných vládců a polomýtických postav.
Shimo-no-maki (shimotsumaki) – kronikářské záznamy o pozdějších (relativně) historických císařích a událostech.

Jazyk a psaní

Text je zapsán pomocí čínských znaků, ovšem způsobem, jakým je používali japonští písaři té doby: mnohé znaky jsou použity pro jejich fonetickou hodnotu a zaznamenávají japonskou výslovnost (systém blízký manyōganě a kanbunovému způsobu čtení). To znamená, že i člověk, který ovládá čínštinu, Kodžiki nepřečte správně bez znalosti staré japonské výslovnosti a gramatiky. V díle se proto zachovaly specifické japonské osobní a místní názvy, archaické tvary slov a rituální formulace.

Historický a náboženský význam

Kodžiki není čistě historickou kronikou v moderním smyslu — mýty a fakta se v ní prolínají. Pro historiky a religionisty je cenné jako zdroj starého náboženského myšlení, představy o původu svatých rodů i jako dokument o formování japonské identity. V pozdějších obdobích (zejména od období Meidži) byla Kodžiki i její interpretace využívána v politickém a ideologickém kontextu k posílení významu císařské rodiny.

Překlady a studium

Kodžiki byla předmětem rozsáhlého philologického zkoumání a existuje několik významných překladů do evropských jazyků. Anglické a moderní jazyky ji zpřístupnily odborníkům i širší veřejnosti; překlady obvykle doprovázejí komentáře a poznámky vysvětlující jazykové a kulturní souvislosti. Současní badatelé se snaží rozlišit vrstvy textu — co lze považovat za mýthologickou tradici, co za pozdější redakční úpravy a které části mohou mít oporu v archeologických nebo jiných historických zdrojích.

Proč je Kodžiki důležité

Kodžiki představuje klíčový pramen pro pochopení starého japonského náboženství, mýtů o původu státu a kulturních představ, které ovlivnily rituály a instituce po staletí. I když mnohé příběhy nelze považovat za doslovnou historii, jejich role při formování národní tradice a legitimaci vládců je nezpochybnitelná.

Oddíly

Kodžiki se dělí na tři části: Kamitsumaki (上巻, "první díl"), Nakatsumaki (中巻, "střední díl") a Šimotsumaki (下巻, "spodní díl").

Kamitsumaki, známý také jako Kamiyo no Maki (神代巻, "Svazek Věku bohů"), obsahuje předmluvu Kodžiki. Pojednává o prvních bozích v japonské mytologii, Izanagim a Izanami. Jsou to bohové, kteří stvořili svět. Tento svazek také vypráví o zrození různých bohů z období kamiyo neboli věku bohů. Kamitsumaki také popisuje legendy o stvoření Japonska. Popisuje, jak Ninigi-no-Mikoto, vnuk Amaterasu, sestoupil z nebe do Kjúšú a stal se předkem japonské královské linie. Podle této legendy je považován za pradědečka císaře Jimmu.

Nakatsumaki začíná příběhem o prvním císaři Jimmuovi a o tom, jak si podmanil Japonsko. Svazek končí patnáctým císařem Ōjinem. O vládě druhého až devátého císaře se toho moc nepíše, jsou zmíněna pouze jejich jména a jména jejich různých potomků a několik dalších podrobností. O jejich úspěších není žádná zmínka. Mnoho příběhů v tomto svazku je mytologických a nic nenasvědčuje tomu, že by byly historicky přesné. Nejnovější studie podporují názor, že tito císaři byli vymyšleni, aby posunuli Jimmuovu vládu dále do roku 660 př. n. l.

Šimotsumaki popisuje 16. až 33. císaře. Na rozdíl od ostatních dvou svazků neobsahuje tento mnoho odkazů na bohy. Vzájemné vztahy mezi lidským světem a bohy jsou v prvním a druhém svazku velmi výrazné, ale v tomto svazku ne. Informace o 24. až 33. císaři také z velké části chybí.

Související stránky

Nihon Odai Ichiran
Nihon Shoki

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to kojiki?

Odpověď: Kodžiki neboli Furukotofumi je nejstarší známá kniha v Japonsku, která byla napsána v roce 712 n. l. a věnována císařovně Gemmei. Je to kniha o japonské mytologii (šintoismu), legendách, písních, genealogiích, ústních tradicích a polohistorických zprávách až do roku 641 př. n. l. V této knize jsou uvedeny i další informace o japonských mýtech.

Otázka: Co je obsahem Kodžiki?

Odpověď: Kodžiki zahrnuje různá témata, jako je japonská mytologie (šintoismus), legendy, písně, genealogie, ústní tradice a polohistorické zprávy.

Otázka: Komu je Kodžiki věnována?

Odpověď: Kodžiki je věnováno císařovně Gemmei.

Otázka: Z koho podle legendy v Kodžiki pocházejí japonští císaři?

Odpověď: Podle legendy jsou všichni japonští císaři potomky bohyně slunce Amaterasu.

Otázka: Je těžké odlišit skutečné části od legend v Kodžiki?

Odpověď: Ano, je těžké poznat, které části Kodžiki jsou skutečné a které jsou legendou.

Otázka: V jakém jazyce je Kodžiki napsáno?

Odpověď: Kodžiki je napsáno v čínštině, ale Japonci ho napsali tak, že použili výslovnost čínských znaků, nikoli jejich význam.

Otázka: Může Kodžiki číst člověk, který umí číst čínsky?

Odpověď: Ne, člověk, který umí číst čínsky, nemůže číst Kodžiki, pokud neumí také japonsky, protože Kodžiki obsahuje mnoho japonských jmen a některých frází.