David Arthur French je americký právník, publicista a komentátor, známý především svou prací pro The National Review. Byl rovněž prezidentem organizace Nadace pro individuální práva ve vzdělávání (FIRE), kde se zaměřoval na ochranu akademických a občanských svobod na univerzitách.
Spory ohledně svobody slova a kauza Columbia
French se angažoval v kontroverzní debatě kolem dokumentu Bari Weissové Columbia Unbecoming, který obvinil některé profesory Kolumbijské univerzity z antisemitismu. Weissová tvrdila, že někteří vyučující na katedře Blízkého východu na Columbii jsou proti Izraeli a požadovala větší zastoupení proizraelských hlasů. Kritici, včetně newyorské unie občanských svobod, upozornili, že přístup Weissové může omezovat akademickou svobodu a právo profesorů na vlastní názory. Weissová se následně obrátila na Davida Frenche, tehdejšího prezidenta FIRE, s dotazem, zda správně chápe, že by studenti měli právo profesory zpochybňovat pouze s jejich svolením. French odpověděl, že profesoři mají právo na své názory včetně postojů k Izraeli, ale zároveň zdůraznil, že i studenti mají právo nesouhlasit a vyjadřovat svůj názor bez nutnosti žádat o svolení. French rovněž upozornil, že Weissová nesdělovala, že by profesoři měli být automaticky vyhozeni, ale že podle ní univerzita může zvážit najímání učitelů s odlišnými postoji.
Náboženství, vojenská služba a právní kariéra
French je věřící křesťan a dlouhodobě spjat s republikánskou politikou. Je zastáncem života a v minulosti podporoval rozhodnutí prezidenta George W. Bushe týkající se intervencí v Iráku a Afghánistánu. V roce 2006 vstoupil do americké armády a později sloužil v Iráku; po návratu do civilu pracoval jako právník a spolupracoval s National Review Institute, pro který také píše komentáře a eseje. Je autorem několika textů zabývajících se otázkami svobody slova, náboženství ve veřejném prostoru a konzervativní politiky; mezi jeho knihy patří mimo jiné titul "Divided We Fall", který se věnuje polarizaci v USA a možným cestám k obnovení politické soudržnosti.
Politické postoje a veřejné spory
V prezidentské kampani 2016 French veřejně uvedl, že nechce, aby se Donald Trump stal republikánským kandidátem, avšak dodal, že pokud by byl kandidátem, volil by ho. Později ale své rozhodnutí přehodnotil a veřejně oznámil, že Trumpa volit nebude, a to z obavy z jeho vztahu k hnutí Alt-Right. French se stal cílem útoků ze strany některých příznivců Alt-Right; například mu bylo vyčítáno, že jako adoptivní otec černošské dcery je „zrádcem“ své rasy a došlo i k hrubým hrozbám, například zveřejnění obrázků jeho syna v plynové komoře na sociálních sítích. Po vítězství Trumpa French podporoval vyšetřování možných vazeb na ruskou vládu, ale po dokončení těchto vyšetřování uvedl, že se mu zdá, že přímý důkaz o tajné spolupráci je velmi nepravděpodobný.
Názory na média, kulturní spory a osobnosti
French kritizoval praxi některých novin a televizí, které podle něj často označují osoby za „věrohodně obviněné“ z znásilnění bez dostatečných důkazů, a poukazoval na nutnost vyváženého přístupu médií. Kritizoval také rozhodnutí deníku The Atlantic propustit Kevina Williamsona a interpretoval tento krok jako motivovaný ideologickými důvody; zároveň hájil Bena Shapira proti obviněním z rasismu s tím, že při bližším seznámení s jeho prací je označení „rasista“ neopodstatněné.
French se vyjadřoval i k dalším známým osobnostem a tématům: kritizoval Glenna Greenwalda za nepřesné tvrzení o tom, že Bari Weissová zasvětila svůj život „propuštění profesorů, kteří kritizují Izrael,“ chválil Jordana Petersona za to, že jeho kniha pomohla lidem lépe chápat význam Bible, a debatoval o pravidlech platformy YouTube ve vztahu k vytvořitelům obsahu, jako je Steven Crowder. French rovněž poznamenal, že Pragerova univerzita odvádí užitečnou práci, zároveň kritizoval Dennise Pragera za přílišné sympatie vůči Trumpovi. Podpořil rozhodnutí USA zabít íránského generála Qassama Solejmáního s argumentem, že šlo o přijatelný vojenský cíl a nikoli ilegální atentát podle definice mezinárodního práva.
Kritika z konzervativní scény a osobní poznámky
Na konzervativní pravici se French dočkal kritiky; například Konzervativec v eseji nazvané Against David Frenchism obvinil Frenche z toho, že je RINO (Republican In Name Only). French si zachovává svůj smysl pro humor i konverzační tón — když se ho někdo na Twitteru zeptal, jaký má nejkontroverznější názor, odpověděl, že podle něj filmy o superhrdinech založené na tvorbě DC Comics jsou lepší než filmy z marvelovského filmového vesmíru.
Celkově je David French vnímán jako hlas konzervativního proudu, který však často zdůrazňuje nutnost respektu k institucionálním normám, právním zásadám a svobodě slova — i když to občas znamená konflikt s jinými konzervativními či pravicovými skupinami.