Nicola Pisano (také Niccolò Pisano a Nicola de Apulia) (asi 1220/1225 – asi 1284) byl italský sochař, který je známý především díky svým dílům pro katedrálu v Pise. V době, kdy většina umělců tvořila v gotickém stylu, byl Nicola silně ovlivněn starořímským sochařstvím a reliéfy, které viděl v Pise, a tento klasický způsob ztvárnění začlenil do svých děl. Díky návratu k antické plasticitě, naturalistickému pojetí lidské postavy a výrazné vypravěčské stránce reliéfů je Nicola Pisanovi často přisuzován významný podíl na proměně italského sochařství — proto se o něm někdy mluví jako o „otci moderního sochařství“.

Život a pracovní kontext
Nicola se narodil pravděpodobně v Apulii (jižní Itálie) a značnou část své kariéry strávil v Toskánsku, především v Pise. Přesné údaje o jeho životě jsou kusé a mnohé datace jsou orientační, nicméně známé jsou jeho velké zakázky pro církevní stavby, které realizoval často se svou dílnou. Jeho dílnu později vedl a rozvíjel i jeho syn Giovanni Pisano, který pokračoval v rozvoji výrazu směrem k pozdněgotickému dramatickému stylu.

Hlavní díla

  • Kazatelna pro křtitelnici v Pise (1255–1260) – nejznámější dílo Nicoly. Jde o bohatě členěnou kazatelnu s celou řadou reliéfních polí zobrazujících scény z života Krista a Mariiny kruhové kompozice. Viditelná je antická inspirace v podobě postav, ikonografie i dekorativních prvků (věnce, akanty), rovněž pevná kompozice a plastická modelace těl.
  • Kazatelna pro katedrálu v Sieně (asi 1265–1268) – další významná zakázka, při níž Nicola pokračoval v syntéze klasických vzorů a křesťanského vyprávění. Na realizaci se pravděpodobně podílela jeho dílna a později i syn Giovanni.
  • Další práce v Toskánsku – Nicolovi jsou připisovány i další sochařské práce a reliéfy pro sakrální stavby v okolí Pisy a Sieny, někdy s těžkostmi v přesné atribuci (rozdíl mezi rukou mistra a dílny).

Styl a technika
Nicola spojil gotické tendence své doby s vědomým užitím antických vzorů: usiloval o větší přirozenost postav, plastickou modelaci svalů a oblečení a o výraznější psychologii obličejů. Pracoval především s vysokým a poloplástovým reliéfem, komponoval scény tak, aby měly čitelný narativní sled, a vnášel do nich dramatické situace i klidné klasické pózy. Jeho sochy proto působí pevně, monumentálně a současně „živě“.

Dědictví a význam
Nicola Pisano měl zásadní vliv na vývoj sochařství v Itálii. Jeho přístup inspiroval řadu umělců v Toskánsku a podnítil zájem o antické formy, které se později rozvinuly v rámci předběžných fenomén renesance. Jeho syn Giovanni Pisano dílo dále rozvíjel a propojoval s výraznější gotickou dynamikou, čímž vznikl základ pro bohatý rozvoj italské sochařské tradice ve 13. a 14. století. Historie umění často zdůrazňuje Nicolu jako klíčovou postavu přechodu od středověkých stylů k nově orientovanému realismu.

Poznámky k pramenům a atribucím
Mnohé detaily o Nicolově životě a přesném autorství některých děl jsou předmětem odborných diskuzí: v případě velkých dílenských zakázek bývá obtížné rozlišit přímo rukopis mistra a práce jeho spolupracovníků. Některé originály nebo jejich části jsou dnes pro ochranu a konzervaci uloženy v muzeích; jiné zůstávají na původních místech.