Chaloupka strýčka Toma

Harriet Beecher Stoweová se narodila v Connecticutu. Byla abolicionistkou. Stoweová napsala svůj román kvůli přijetí druhého zákona o uprchlých otrocích v roce 1850. Tento zákon trestal lidi, kteří pomáhali otrokům utéct. Zároveň donutil Sever zastavovat a vracet černé uprchlíky z Jihu. Paní Edward Beecherová napsala Harriet ("Hattie"): "Kdybych mohla používat pero jako ty, napsala bych něco, co by dalo celému tomuto národu pocítit, jaká je otroctví prokletá věc." V té době byla Stoweová ženou se šesti dětmi, která občas psala do časopisů. Její syn Charles Stowe řekl, že jeho matka tento dopis četla nahlas svým dětem. Když dopis dočetla, vstala a s "výrazem ve tváři, který se vtiskl do mysli jejího dítěte", řekla: "Něco napíšu... napíšu, pokud budu žít." A pak se rozloučila. Tak začal román Chaloupka strýčka Toma.

Podle Stoweové začala přemýšlet o knize Chaloupka strýčka Toma aneb Život mezi chudinou, když byla v únoru 1851 v kostele. Měla vizi křesťanského černocha, který byl bit, a modlila se za lidi, kteří ho bili, když umíral. K napsání románu ji částečně inspirovala také autobiografie Josiaha Hensona. Henson byl černoch, který utekl a pomohl mnoha černým otrokům. Pomohla jí také kniha Americké otroctví, jaké je: Svědectví tisíce svědků od Theodora Dwighta Welda a sester Grimkových. Stoweová také uvedla, že spoustu nápadů pro Chaloupku strýčka Toma získala při rozhovorech s uprchlými otroky, když žila v Cincinnati ve státě Ohio.

Ve své knize Klíč ke Chaloupce strýčka Toma (1853) Stoweová píše o příbězích, které ji inspirovaly při psaní Chaloupky strýčka Toma. Pozdější výzkumy však ukázaly, že Stoweová ve skutečnosti četla mnoho příběhů uvnitř knihy až po vydání svého románu.

Kniha Chaloupka strýčka Toma začala vycházet jako seriál v protiotrokářských novinách The National Era. The National Era otiskovala i další díla, která Stoweová napsala. Protože se příběh všem velmi líbil, požádal John P. Jewett z Bostonu Stoweovou, aby ze seriálu udělala knihu. Stowe si nebyla jistá, zda by lidé chtěli příběh číst jako knihu. Nakonec však souhlasila. John Jewett, který si byl jistý, že kniha bude populární, požádal Hammatta Billingse, aby pro knihu vyryl šest obrázků. Dne 20. března 1852 vyšla hotová kniha. Do června se prodávalo deset tisíc výtisků týdně. V říjnu se jen v Americe prodalo 150 tisíc výtisků. V prvním roce vydání se prodalo 300 000 výtisků a kniha byla přeložena do mnoha významných jazyků.

Elizin útěk, Tom je prodán

Kentucký farmář Arthur Shelby se bojí, že kvůli dluhům přijde o farmu. Přestože se on i jeho žena Emily Shelbyová chovají ke svým otrokům laskavě, rozhodne se dva z nich prodat: Strýček Tom, muž středního věku s manželkou a dětmi, a Harry, syn služebné jeho ženy Elizy. Emily Shelbyová je šokovaná a nešťastná, protože slíbila Elize, že syna neprodá. George Shelby, její syn, je nešťastný, protože obdivuje strýce Toma jako svého přítele a křesťana.

Když se Eliza dozví o plánech pana Shelbyho prodat jejího syna, rozhodne se se svým jediným synem utéct. Napíše paní Shelbyové omluvný dopis a ještě té noci uteče.

Mezitím je strýček Tom prodán a posazen na loď, která pluje po řece Mississippi. Tam se spřátelí s dívkou jménem Evangeline ("Eva"). Když Eva spadne do vody a on ji zachrání, koupí Toma Evin otec Augustine St. Eva a Tom se stanou dobrými přáteli, protože oba hluboce milují Ježíše.

Eliza rodina lovila, Tomův život se svatou Klárou

Během útěku se Eliza setkává se svým manželem Georgem Harrisem, který utekl před ní. Rozhodnou se, že se pokusí utéct do Kanady. Jsou však pronásledováni lovcem otroků jménem Tom Loker. Tom Loker nakonec Elizu a její rodinu uvězní, takže George Lokera zastřelí. Eliza se bojí, že Loker zemře a dostane se do pekla. Kvůli tomu přemluví svého manžela, aby ho vzal do kvakerského městečka, kde se uzdraví. Laskaví kvakeři Toma Lokera velmi změní.

V domě svatého Klára se svatý Klár hádá se svou sestrou, slečnou Ofélií. Ta si myslí, že otroctví je špatné, ale má předsudky vůči černochům. Svatý Klár koupí Topsy, černošské dítě, a vyzve slečnu Ofélii, aby ji vychovala. Slečna Ofelie se o to pokusí, ale neuspěje.

Když Tom žije u svaté Kláry asi dva roky, Eva těžce onemocní. Před smrtí má vidění nebe. Kvůli její smrti se změní mnoho lidí. Slečna Ofélie ztratí předsudky vůči černochům, Tospy se rozhodne stát se "hodnou" a svatá Klára se rozhodne Toma osvobodit.

Tomův život se Simonem Legree

Klára je však zraněna, když se snaží zastavit rvačku v krčmě, a umírá. Kvůli tomu nemůže dodržet svůj slib, že Toma osvobodí. Jeho žena prodá Toma majiteli plantáže Simonu Legreemu. Legree odveze Toma do Louisiany. Tam se setkává s dalšími otroky, včetně Emmeline (kterou Legree koupil ve stejné době, kdy koupil Toma). Legree začne Toma nenávidět, když Tom neuposlechne jeho příkaz zbičovat ostatní otroky. Legree ho zbije a rozhodne se zničit Tomovu víru v Boha. Tom však tajně pokračuje ve čtení Bible a pomáhá ostatním otrokům. Na plantáži se Tom seznámí s Cassy, další černou otrokyní. Její dvě děti byly prodány a ona zabila své třetí dítě, protože se bála, že bude prodáno i její dítě.

Loker byl změněn kvůli kvakerům. George, Eliza a Harry se konečně dostali do Kanady a stali se svobodnými. Mezitím se strýček Tom cítí tak nešťastný, že to málem vzdá, ale má dvě vidění Ježíše a Evy. Rozhodne se zůstat křesťanem, i kdyby měl zemřít. Cassy a Emmeline s Tomovým povzbuzením utečou. Chytře využijí Legreeho pověrčivého strachu, aby jim pomohl. Když Tom Legreemu neřekne, kde jsou, Legree řekne svým mužům, aby ho ubili k smrti. Když Tom umírá, odpustí oběma mužům, kteří ho zbili, a ti toho litují a stanou se křesťany. George Shelby přichází právě ve chvíli, kdy Tom umírá, aby ho osvobodil. Je velmi rozzlobený a smutný. Tom však s úsměvem říká: "Kdo, - kdo, - kdo nás odloučí od Kristovy lásky?" Umírá.

Strýček Tom

Strýček Tom, titulní postava příběhu, je trpělivý, ušlechtilý a nesobecký černý otrok. Stoweová z něj chtěla mít "ušlechtilého hrdinu": v knize se postaví za to, v co věří. I když nechce, obdivují ho i jeho nepřátelé.

V poslední době je však jeho jméno používáno i negativně. Lidé si "strýčka Toma" často představují jako starého černocha, který se snaží udělat svým pánům radost, protože lidé kritizují jeho tiché přijímání otroctví. Jiní však tvrdí, že to není pravda. Především Strýček Tom není skutečně starý - je jen o osm let starší než pan Shelby, z čehož vyplývá, že je mu pravděpodobně kolem padesáti let. Strýček Tom také není s otroctvím spokojen. Jeho souhlas není způsoben hloupostí nebo tím, že by se mu otroctví líbilo. Je to kvůli jeho náboženské víře, která mu říká, že má milovat každého. Kamkoli strýček Tom přijde, tam miluje a šíří útěchu a laskavost. Pomáhá otrokům na útěku, například Elize, Emmeline a Cassy. Odmítá také bít ostatní otroky. Kvůli tomu je sám bit. Stoweová se nesnažila udělat z Toma příklad pro černochy, ale pro bílé a černé lidi. Říká, že kdyby bílí lidé byli milující a nesobečtí jako strýček Tom, otroctví by bylo nemožné.

Eliza Harris

Eliza Harrisová je oblíbená služebná paní Shelbyové, manželka George Harrise a Harryho matka. Eliza je statečná, inteligentní a velmi krásná mladá otrokyně. Eliza svého syna Harryho velmi miluje. Je možné, že její láska k němu byla o to větší, že přišla o dvě ze svých prvních nemluvňat. Její mateřská láska se projeví, když se svým synem statečně uteče. Snad nejznámější částí Chaloupky strýčka Toma je část, kdy Eliza s Harrym prchá po řece Ohio.

Tento útěk byl údajně inspirován příběhem, který John Rankin vyslechl v Laneově teologickém semináři v Cincinnati u Stoweové manžela Calvina, profesora na této škole. V Rankinově příběhu se v únoru 1838 stalo, že mladá otrokyně utekla přes zamrzlou řeku Ohio do města Ripley v Ohiu s dítětem v náručí a zůstala v jeho domě, než se vydala dál na sever.

Eva

Eva "Evangeline" St. Clare je andělská dcera svaté Kláry a Marie. Do příběhu vstupuje, když ji Tom zachrání před utonutím, když ho chtěli prodat. Eva požádá svého otce, aby Toma koupil. Říká: "Chci ho udělat šťastným". Jejím prostřednictvím se Tom stává předním kočím svaté Kláry a Eviným "zvláštním ošetřovatelem (pomocníkem)... Tom měl... rozkaz nechat všechno ostatní plavat a věnovat se slečně Evě, kdykoli si to přála, - rozkaz, který se našim čtenářům může zdát (představit si), že mu zdaleka nebyl nepříjemný". Je velmi krásná: "Její postava byla dokonalostí dětské krásy... Její tvář byla pozoruhodná méně dokonalou krásou rysů než zvláštní (zvláštní) a zasněnou vážností (vážností) výrazu... to všechno ji odlišovalo od ostatních dětí a nutilo každého, aby se za ní otočil a díval se po ní."

Tomovi "...připadala jako něco téměř božského, a kdykoli na něj vykoukla její zlatá hlava a hluboké modré oči... napůl věřil, že vidí jednoho z andělů vystoupivších z Nového zákona." Říká, že "má na čele znamení Páně". Eva je téměř dokonalé, Kristu podobné dítě. Je velmi smutná z otroctví. Nevidí rozdíl mezi černými a bílými. Hodně mluví o lásce a odpuštění. Její láska dojímá i Topsyho. Eva se stává jednou z nejdůležitějších osob v Tomově životě.

Ophelia St. Clare

Ofélie St. Clare je snad nejkomplikovanější ženskou postavou románu. St. Clare ji nazývá "...zoufale ... dobrou; k smrti mě unavuje, když na to pomyslím.". Nemá ráda otroctví. Nemá však ráda, když se jí někdo dotkne nebo se k nějakému černochovi přiblíží jako k lidské bytosti. Když poprvé viděla Evu "...jak si s černochy podává ruce a líbá se", prohlásila, že se jí z toho "...docela zvedl žaludek (udělalo se jí špatně)". Dodává: "Chci být ke každému laskavá a nechtěla bych, aby se někomu něco stalo, ale co se týče líbání... Jak může?".

Má "jasnou, silnou a aktivní mysl" a je velmi praktická. Má však vřelé srdce, které projevuje láskou ke svaté Kláře a Evě. Ofélie nenávidí otroctví, ale má hluboké předsudky vůči černochům. Svatá Klára jí jako výzvu koupí Topsy. Řekne jí, aby se ji pokusila vychovat. Zpočátku se snaží Topsy učit a pomáhat jí jen z povinnosti. Stoweová však říká, že povinnost nestačí: musí tu být láska. Evina smrt Ofélii změní. Když Topsy pláče: "Říkala, že mě miluje... teď už není (není) nikdo...!". Ofélie něžně říká, když jí po tváři stékají "upřímné slzy": "Topsy, ty ubohé dítě... Já tě mohu milovat, i když nejsem jako to milé děťátko. Doufám, že jsem se od ní naučila něco z Kristovy lásky. Dokážu tě milovat... a budu se snažit ti pomoci, abys vyrostla v dobrou křesťanskou dívku." Stoweová si myslela, že existuje mnoho lidí jako slečna Ofélie St. Clareová, kteří nemají rádi otroctví, ale nedokážou o černoších přemýšlet jako o lidech. O takových problémech chtěla psát prostřednictvím slečny Ofélie.

• Arthur Shelby, majitel strýčka Toma v Kentucky, prodá Toma panu Haleymu, aby zaplatil své dluhy. Arthur Shelby je chytrý, laskavý a v podstatě dobrosrdečný muž. Stále však otročí a není tak morálně silný jako jeho žena. Stowe ho využila, aby ukázala, že otroctví činí špatným každého, kdo ho vykonává - nejen kruté pány.
• Emily Shelbyová je milující, něžná a křesťanská manželka Arthura Shelbyho. Myslí si, že otroctví je špatné. Snaží se svého manžela přesvědčit, aby Shelbyho otrokům pomohl, a je jednou z mnoha laskavých ženských postav v příběhu.
• George Shelby je mladým synem manželů Shelbyových. Je dobrosrdečný, vášnivý a milující, je přítelem strýčka Toma. Proto je velmi rozzlobený, když je strýček Tom prodán. Po Tomově smrti se rozhodne osvobodit všechny otroky na Shelbyho farmě a říká: "Svědčte (viz), věčný Bože! ó, svědčte, že od této hodiny udělám, co bude v mých silách, abych vyhnal ze své země tu kletbu otroctví." Je morálně silnější než jeho otec. Dělá to, co slíbí a co si myslí.
• George Harris manžel Elizy. Je to velmi chytrý a zvídavý mulat, velmi miluje svou rodinu a statečně a hrdě bojuje za svobodu.
• Augustin sv. Kláry Evin otec. Augustin sv. Klára je romantický, hravý muž. Nevěří v Boha a každý večer pije víno. Evu hluboce miluje a je mu líto jejích otroků. Stejně jako pan Shelby však s otroctvím nic nedělá.
• Marie Manželka svaté Kláry. Je to "...žlutá, vybledlá, nemocná žena, jejíž čas byl rozdělen mezi nejrůznější smyšlené nemoci a která se považovala (myslela si)... za nejhůře užívanou a nejtrpčí osobu [která žila]...". Hloupá, stěžující si a sobecká, je pravým opakem lidí jako paní Shelbyová a paní Birdová. Myslí si, že otroctví je dobré, a o Topsy říká: "Kdyby bylo po mém, poslala bych ji... ven a nechala bych ji pořádně zbičovat; nechala bych ji zbičovat, dokud by to nevydržela!". Po smrti svého manžela prodá všechny otroky.
• Topsy, "pohanská" černá otrokyně, kterou se slečna Ofélie snaží změnit. Zpočátku slečna Ofelie "...[přistupuje] ke svému novému subjektu velmi podobně, jako by se dalo předpokládat, že člověk přistupuje k černému pavoukovi v domnění, že k němu má laskavé (vlídné) úmysly". Topsy cítí tuto odlišnost od povinnosti a lásky. Když Eva říká: "Slečna Ofelie by tě milovala, kdybys byl hodný," směje se a říká: "Ne; nemůže mě bar (snést), protože jsem negr (černý)!" To by se jí raději dotkla ropucha! Nikdo nemůže mít negry rád, a negři neumějí nic (nic)! Je mi to jedno." Časem si však díky Evině lásce začne lidi zamilovávat a vážit si jich. Později se stane misionářkou v Africe.

Když poprvé vstoupí do příběhu, říká, že neví, kdo ji stvořil: "Myslím, že jsem vyrostla. Nemyslete si, že mě nikdo nestvořil." Na počátku až v polovině 20. století některé firmy vyráběly panenky, které vypadaly jako Topsy. V angličtině se začal používat výraz "growed like Topsy" (později "rostla jako Topsy"). Zpočátku znamenal popis růstu bez plánování. Později znamenal prostě jen to, že roste hodně.

• Simon Legree je otrokář, který nedokáže strýčka Toma zbavit křesťanské víry. Nechá proto strýčka Toma zbičovat k smrti. Sexuálně zneužívá své otrokyně Cassy a Emmeline. Jeho jméno je používáno jako synonymum pro krutého a chamtivého muže.

Otroctví

Nejdůležitějším tématem Chaloupky strýčka Toma je zlo otroctví. Každá část Chaloupky strýčka Toma rozvíjí postavy a příběh. Ale hlavně se vždy snaží čtenáři ukázat, že otroctví je zlo, je nekřesťanské a nemělo by být povoleno. Jedním ze způsobů, jak Stoweová ukázala zlo otroctví, bylo to, jak nutilo rodiny k vzájemnému odloučení.

Mateřství

Stoweová se domnívala, že matky jsou "vzorem pro celý americký život". Věřila také, že pouze ženy mohou zachránit Spojené státy před otroctvím. Z tohoto důvodu je dalším velmi důležitým tématem Chaloupky strýčka Toma morální síla a posvátnost žen. Bílé ženy jako paní Birdová, matka St. Clare, Legreeho matka a paní Shelbyová se snaží přimět své muže, aby pomohli svým otrokům. Eva, která je "ideální křesťankou", říká, že černoši a běloši jsou stejní. Černošky jako Eliza jsou statečné a zbožné. Uteče z otroctví, aby zachránila svého syna, a na konci románu se díky ní celá rodina znovu spojí. Podle některých kritiků jsou ženské postavy Stoweové často nerealistické. Díky Stoweové románu si však mnoho lidí připomnělo "význam ženského vlivu" a později pomohl hnutí za ženská práva.

Křesťanství

Stoweové puritánské náboženské přesvědčení je také jedním z největších témat románu. Zkoumá, jaké je křesťanství. Podle ní je v křesťanství nejdůležitější láska ke každému. Věřila také, že křesťanská teologie ukazuje, že otroctví je špatné. Toto téma je patrné, když Tom po smrti Klářiny dcery Evy naléhá na svatou Kláru, aby "odvrátila zrak k Ježíši". Po Tomově smrti George Shelby říká: "Jaká je to věc být křesťanem". Protože křesťanská témata jsou tak důležitá a protože Stoweová v románu často přímo hovoří o náboženství a víře, je román psán "formou kázání".

Chaloupka strýčka Toma je napsána sentimentálním a melodramatickým stylem. Tento styl byl v 19. století často používán v sentimentálním románu a domácí beletrii (nazývané také ženská beletrie). Tyto žánry byly ve Stoweově době nejoblíbenějšími romány. Obvykle se v nich objevovaly ženské postavy a styl, který ve čtenářích vzbuzoval sympatie a emoce. Stoweové román se od ostatních sentimentálních románů liší tím, že píše o velkém tématu, jako je otroctví. Liší se také tím, že hlavní postavou je u ní muž (strýček Tom). Přesto se však snažila, aby čtenáři při čtení Chaloupky strýčka Toma prožívali silné pocity, například aby plakali, když Eva zemřela. Tento způsob psaní vyvolal u čtenářů silné reakce. Například Georgiana Mayová, přítelkyně Stoweové, napsala spisovatelce dopis. V dopise uvedla: "Včera v noci jsem byla dlouho po jedné hodině vzhůru a četla a dočítala Chaloupku strýčka Toma. Nemohla jsem ji opustit o nic víc než umírající dítě". Jiná čtenářka uvedla, že o knize neustále přemýšlela a dokonce uvažovala o tom, že dceři změní jméno na Eva. Smrt Evy zasáhla spoustu lidí. V roce 1852 se v Bostonu 300 holčiček jmenovalo Eva.

Přestože mnoho čtenářů bylo velmi dojato, literárním kritikům se styl Chaloupky strýčka Toma a dalších sentimentálních románů nelíbil. Tvrdili, že tyto knihy napsaly ženy a že se v nich objevují "nedbalé (chaotické) ženské emoce". Jeden literární kritik řekl, že kdyby román nebyl o otroctví, "byl by to jen další sentimentální román". Jiný řekl, že kniha je "kusem hackerské (nepořádné) práce". George F. Whicher v knize The Literary History of the United States označil Chaloupku strýčka Toma za "fikci nedělní školy".

Jane Tompkinsová však v roce 1985 napsala o Chaloupce strýčka Toma ve své knize In Sensational Designs něco jiného: V knize The Cultural Work of American Fiction. Tompkinsová chválila styl Chaloupky strýčka Toma. Řekla, že sentimentální romány ukazují, jak ženské emoce mění svět v dobrém slova smyslu. Řekla také, že populární domácí romány psané v 19. století, jako byl Chaloupka strýčka Toma, byly napsány inteligentně. Řekla také, že Chaloupka strýčka Toma ukazuje "kritiku americké společnosti mnohem ničivější (silnější) než jakákoli ... od známějších kritiků, jako byli Hawthorne a Melville".

Kniha Chaloupka strýčka Toma měla velmi velký vliv. V historii není mnoho románů, které by tak silně změnily společnost. Když vyšel Chaloupka strýčka Toma, lidé, kteří otroctví obhajovali, byli velmi rozzlobení a protestovali proti němu. Někteří lidé proti němu dokonce psali knihy. Abolicionisté ji velmi chválili. Jako bestseller román výrazně ovlivnil pozdější protestní literaturu.

Současná a světová reakce

Kniha Chaloupka strýčka Toma hned po svém vydání vyvolala na americkém Jihu velký hněv. Román byl také velmi kritizován lidmi, kteří otroctví podporovali.

Slavný jižanský spisovatel William Gilmore Simms prohlásil, že kniha není pravdivá. Jiní označili román za zločinný a tvrdili, že je plný lží. Osoba, která prodávala knihy v Mobile v Alabamě, musela za prodej románu opustit město. Stoweová dostávala výhružné dopisy. Jednou dokonce obdržela balíček s uříznutým uchem otroka. Mnoho jižanských spisovatelů, jako například Simms, začalo brzy psát vlastní knihy o otroctví.

Někteří kritici tvrdili, že Stoweová nikdy nebyla na jižanské plantáži a že toho o životě na Jihu moc neví. Proto prý Jižany popisovala špatně. Stoweová však vždy tvrdila, že postavy své knihy vytvořila podle příběhů, které jí vyprávěli otroci, kteří utekli do Cincinnati v Ohiu, kde žila. Uvádí se to: "Na vlastní oči (sama) pozorovala několik příhod (událostí), které ... [inspirovaly] ji k napsání [slavného] románu proti otroctví. Scény, které pozorovala (viděla) na řece Ohio, včetně toho, jak viděla manžele prodávané odděleně, stejně jako novinové a časopisecké zprávy a rozhovory, přispěly materiálem k ... zápletce."

V roce 1853 Stoweová vydala knihu Klíč ke Chaloupce strýčka Toma. Chtěla tak ukázat lidem, kteří kritizovali popis otroctví v románu, že je pravdivý. Stoweová v knize píše o důležitých postavách románu Chaloupka strýčka Toma a o lidech ze skutečného života, kteří se jim podobali. Prostřednictvím této knihy napsala "agresivnější útok na otroctví na Jihu, než měl samotný román". Stejně jako román se i Klíč ke Chaloupce strýčka Toma stal bestsellerem. Mnohé z děl v Klíči ke Chaloupce strýčka Toma však Stoweová četla až po vydání románu.

I přes tuto kritiku se román těšil velké oblibě. Stoweové syn říká, že když se s ní Abraham Lincoln v roce 1862 setkal, řekl: "Tak tohle je ta malá dáma, která začala tuhle velkou válku." Historici si nejsou jisti, zda to Lincoln skutečně řekl, nebo ne. V dopise, který Stoweová napsala svému manželovi několik hodin po setkání s Lincolnem, se o této větě nezmiňuje. Poté mnoho spisovatelů uvedlo, že tento román pomohl rozzlobit Sever na otrokářství a na zákon o uprchlých otrocích. Velmi pomohl abolicionistickému hnutí. Generál Unie a politik James Baird Weaver řekl, že díky této knize pomohl abolicionistickému hnutí.

Kniha Chaloupka strýčka Toma zaujala i mnoho lidí v Anglii. První londýnské vydání vyšlo v květnu 1852. Prodalo se ho 200 000 výtisků. Určitý podíl na tomto zájmu měl fakt, že Britové v té době neměli rádi Spojené státy. Jeden spisovatel řekl: "Zlé vášně, které 'Strýček Tom' v Anglii uspokojoval, nebyly nenávist nebo pomsta [otroctví], ale národní závist a národní ješitnost. Už dlouho nás mrzí (bolí) domýšlivost Ameriky - už nás nebaví poslouchat, jak se chlubí, že je nejsvobodnější a nejosvícenější zemí, jakou kdy svět viděl. Naše duchovenstvo nenávidí její dobrovolný systém - naši toryové nenávidí její demokraty - naši whigové nenávidí její ... Všechny strany oslavovaly paní Stoweovou jako vzbouřenkyni od nepřítele." Charles Francis Adams, americký ministr ve Velké Británii během války, později prohlásil, že "Chaloupka strýčka Toma aneb Život mezi chudinou, vydaná v roce 1852, ovlivnila svět rychleji, silněji a dramatičtěji než kterákoli jiná kniha, která kdy byla vytištěna."

Kniha Chaloupka strýčka Toma vyšla v Rusku na konci roku 1857 a brzy byla uznána za klasiku světové literatury. Mnoho lidí vidělo velmi silnou spojitost mezi světem Chaloupky strýčka Toma a nevolnictvím, které v Rusku v 50. letech 19. století stále existovalo. V dopise abolicionistce Marii Weston Chapmanové Nikolaj Turgeněv napsal: "Mnohé scény popsané v knize se zdají být přesným vyobrazením stejně děsivých výjevů v Rusku." Kniha Chaloupka strýčka Toma sloužila jako výchovná pomůcka pro ruskou a rusko-sovětskou elitu v období po osvobození a stala se také součástí sovětské dětské literatury.

Kniha byla přeložena do téměř všech jazyků. Byla přeložena například do čínštiny. Její překladatel Lin Šu se postaral o první čínský překlad amerického románu. Přeložen byl také do amharštiny. Její překlad z roku 1930 byl pořízen s cílem pomoci Etiopii ukončit utrpení černochů v této zemi. Knihu četlo tolik lidí, že se Sigmund Freud domníval, že některé z jeho pacientů ovlivnila četba o bičování otroků v Chaloupce strýčka Toma.

Literární význam a kritika

Chaloupka strýčka Toma byla prvním hojně čteným politickým románem ve Spojených státech. Významně ovlivnil americkou literaturu a protestní literaturu. Mezi pozdější knihy, které byly Chaloupkou strýčka Toma výrazně ovlivněny, patří Džungle od Uptona Sinclaira a Mlčící jaro od Rachel Carsonové.

Přestože však byla Chaloupka strýčka Toma velmi důležitá, mnoho lidí si myslelo, že kniha je směsicí "pohádky pro děti a propagandy". Mnozí kritici knihu označovali za "pouhý (pouze) sentimentální román". George Whicher ve svých Literárních dějinách Spojených států napsal, že "nic, co by se dalo připsat paní Stoweové nebo jejímu rukopisu, nemůže vysvětlit obrovskou (velkou) módu (popularitu) tohoto románu; zdroje jeho autorky ... nedělní školní beletrie nebyly nijak pozoruhodné ... melodrama, humor a patos ... se skládaly (tvořily) její knihu".

Jiní kritici však román chválí. Edmund Wilson řekl, že "vystavit se v dospělosti (když člověk vyrostl) Chaloupce strýčka Toma se může ... ukázat jako překvapivý (překvapující) zážitek". Jane Tompkinsová řekla, že román je jedním z klasických děl americké literatury. Naznačila, že literární kritici mají o knize špatné mínění, protože v době svého vydání byla prostě příliš populární.

V průběhu let si lidé kladli otázku, co chtěla Stoweová tímto románem říct. Některá její témata jsou snadno pochopitelná, například zlo otroctví. Některá témata jsou však hůře viditelná. Stoweová byla například křesťanka a aktivní abolicionistka a do knihy vložila spoustu svých náboženských názorů. Někteří tvrdí, že Stoweová do svého románu napsala to, co považovala za řešení problému, který trápil mnoho lidí, jimž se otroctví nelíbilo. Tento problém zněl: bylo ospravedlnitelné dělat věci, které nebyly povoleny, pokud se tak dělo kvůli boji proti zlu? Bylo správné použít násilí, aby se zastavilo násilí otroctví? Bylo porušování zákonů, které napomáhaly otroctví, správné? Kterou z postav Stoweové je třeba následovat: trpělivého strýčka Toma, nebo vzpurného George Harrise? Stowe se domníval, že Boží vůle bude následována, pokud každý (každá) osoba upřímně (skutečně) prozkoumá své zásady a bude podle nich jednat (řídit se jimi).

Lidé si také mysleli, že Chaloupka strýčka Toma vyjadřuje myšlenky hnutí svobodné vůle. V této myšlence symbolizuje postava George Harrise svobodnou práci. Složitá postava Ofélie ukazuje seveřany, kteří otroctví povolili, i když se jim nelíbilo. Dinah se od Ofélie velmi liší. Ta jedná na základě vášně. V knize se Ofélie mění. Stejně jako Ofélie i Republikánská strana (o tři roky později) prohlásila, že Sever se musí změnit. Říkala, že Sever musí aktivně zastavit otroctví.

Feministická teorie se objevuje i v knize Stoweové. Román lze vnímat jako kritiku patriarchální povahy otroctví. Pro Stoweovou byly rodiny spřízněny pokrevním příbuzenstvím, nikoli rodinnými vztahy mezi pány a otroky. Stoweová také viděla národ jako větší "rodinu". Pocity národnosti tedy pramenily ze sdílení stejné rasy. Z tohoto důvodu podporovala myšlenku, že by osvobození otroci měli žít společně v kolonii.

Kniha byla také vnímána jako snaha ukázat, že mužnost byla důležitá pro zastavení otroctví. Abolicionisté začali měnit pohled na násilnické muže. Chtěli, aby muži pomohli zastavit otroctví, aniž by to poškodilo jejich sebevědomí nebo jejich postavení ve společnosti. Z tohoto důvodu se někteří abolicionisté řídili některými zásadami volebního práva žen, míru a křesťanství. Chválili muže za pomoc, spolupráci a milosrdenství. Jiní abolicionisté byli tradičnější: chtěli, aby muži jednali důrazněji. Všichni muži ve Stoweově knize ukazují buď trpělivé, nebo tradiční muže.

V poslední době začali někteří lidé knihu kritizovat za podle nich rasistické popisy černošských postav. Kritizovali způsob, jakým Stoweová psala o vzhledu postav, jejich řeči, chování a pasivitě strýčka Toma. Používání běžných stereotypů o Afroameričanech v knize je důležité, protože Chaloupka strýčka Toma byla v 19. století nejprodávanějším románem na světě. Z tohoto důvodu kniha (spolu s obrazy v knize a souvisejícími divadelními inscenacemi) pomohla k tomu, že velké množství lidí tyto stereotypy přijalo.

Mezi afroamerické stereotypy v Chaloupce strýčka Toma patří:

• "Šťastný švihák" (v líné, bezstarostné postavě Sama);
• Tragická mulatka světlé pleti (v postavách Elizy, Cassy a Emmeline);
• Milující maminka tmavé pleti (prostřednictvím několika postav, včetně maminky, kuchařky na plantáži sv. Kláry).
• Pickaninnyho stereotyp černošských dětí (v postavě Topsyho);
• Strýček Tom neboli Afroameričan, který se chce příliš zavděčit bělochům (v postavě strýčka Toma). Stoweová chtěla, aby byl Tom "ušlechtilým hrdinou". Stereotyp o něm vznikl kvůli "Tom Shows", kterému Stoweová nedokázala zabránit.

Tyto stereotypy způsobily, že mnozí lidé začali o historickém významu Chaloupky strýčka Toma jako o "zásadním nástroji boje proti otroctví" uvažovat mnohem mírněji. Tuto změnu v pohledu na Chaloupku strýčka Toma odstartovala esej Jamese Baldwina. Tato esej nesla název "Protestní román pro každého". Baldwin v něm označil Chaloupku strýčka Toma za "velmi špatný román". Řekl, že není dobře napsaný.

V 60. a 70. letech 20. století byla kniha silně kritizována hnutími Black Power a Black Arts. Tvrdili, že postava strýčka Toma je součástí "rasové zrady". Říkali, že Tom dělá z otroků horší lidi než z otrokářů. V této době se také zvýšila kritika dalších stereotypů v knize.

Lidé jako Henry Louis Gates Jr. však začali Chaloupku strýčka Toma znovu studovat. Říká, že kniha je "ústředním dokumentem amerických rasových vztahů a významným (důležitým) morálním a politickým zkoumáním charakteru těchto vztahů".