V jazycích, které používají abecedu, například v angličtině, je každý grafický symbol, který tvoří abecední řadu, písmenem. Písmeno je základní grafém — nejmenší psaná jednotka, která slouží k zápisu jazyka. Při mluvení daného jazyka písmena obvykle reprezentují zvuky, tedy fonémy, nebo kombinace fonémů.
Co je písmeno a jak se liší od fonému
Písmeno je součástí písma (grafický znak), zatímco foném je nejmenší významotvorná zvuková jednotka v mluvené řeči. Mezi těmito pojmy není vždy přímá jednota: v některých jazycích (zejména s pravidelnou pravopisem) odpovídá jedno písmeno zhruba jednomu fonému; v jiných jazycích může být vztah komplikovaný.
Pravidelné a nepravidelné pravopisy (hloubka pravopisu)
Některé jazyky mají tzv. „hladký“ (shallow) pravopis, kde je obvykle jedno písmeno za jeden zvuk. Typickým příkladem je španělština, kde slovo feliz má pět písmen a pět odpovídajících zvuků (fonémů).
Naopak „hluboký“ (deep) pravopis, jako v angličtině, často nepřisuzuje jednomu písmenu jeden foném. Jeden znak může mít v různých slovech více výslovností a naopak více písmen může zapisovat jeden foném. To znesnadňuje čtení a výuku. Například písmeno "a" v angličtině může mít různé výslovnosti:
- a = /æ/ (např. "cat")
- a = /ɑː/ (např. "father")
- a = /eɪ/ (např. "cake")
Ve španělštině se písmeno "a" většinou čte jako jedna hláska /a/ (např. "gato").
Různé typy písem
„Abeceda“ obvykle znamená soubor písmen, kde existují symboly pro samohlásky i souhlásky (např. latinka). Světová písma však zahrnují i další typy:
- Abecedy (alfabety) – latinka (angličtina, francouzština, španělština), cyrilice (ruština aj.), řecké písmo. V abecedách jsou často malé a velké podoby téhož písmene (A a a).
- Abjady – písma, která primárně zaznamenávají souhlásky (např. arabské nebo hebrejské písmo); samohlásky jsou doplňovány diakritikou nebo se vyjadřují jen částečně.
- Abugidy – písma, v nichž jsou základní znaky souhlásky s implicitní samohláskou, kterou lze měnit diakritikou (např. devanágari pro hindštinu).
- Syllabáře – znaky odpovídají skladebním jednotkám (syllabám), např. japonské kana (hiragana, katakana).
- Logografická písma – znaky představují slova nebo významové složky (morfémy), nejznámějším příkladem je čínština, která používá ideogramy/znaky místo abecedy.
Další vlastnosti písmen a abeced
- Velká a malá písmena: V mnoha abecedách existují dvojí tvary (velké/kapitálky a malé), které se používají podle pravidel pravopisu.
- Diakritika a modifikátory: Některé jazyky používají háčky, čárky, kroužky apod. k rozlišení dalších zvuků (např. čeština, francouzština, polština).
- Digrafy a ligatury: Některé zvuky se zapisují dvěma písmeny (např. ch, sh) nebo speciálními spojenými znaky (æ, œ).
- Historie: Mnoho moderních abeced pochází z fonetického písma Féničanů, které se přes Řeky a Římany vyvinulo v latinku a další systémy.
- Jazykové varianty: Tytéž písmeny mohou mít odlišné výslovnosti v různých jazycích; např. písmeno "c" se liší ve výslovnosti v angličtině, češtině či francouzštině.
- Alternativní zápisy: Existují i nespisovné nebo ručně psané varianty písmen, které se mohou výrazně lišit od tištěných tvarů (zejména u některých abeced, např. ručně psaná cyrilice).
Písmena mimo mluvený jazyk
Písmena se často používají i mimo běžné psaní slov: jako symboly v matematice a vědě (např. x, y), jako zkratky (USA), nebo jako číslice v některých systémech (např. řecká písmena v indexaci). Existují také systémy pro zrakově postižené (Braillovo písmo) a prstová abeceda v znakových jazycích, které reprezentují písmena manuálně.
Praktické dopady pro čtení a výuku
Pro žáky a cizince je snazší naučit se číst jazyky s pravidelnou jednovztahovou ortografií (písmeno ↔ zvuk). Ve jazycích s nepravidelným pravopisem je důležitá výuka slovní zásoby, výslovnosti a historických pravidel pravopisu. Znalost rozdílu mezi písmem (grafémy) a zvukem (fonémy) pomáhá pochopit, proč stejné písmeno zní různě nebo proč stejný zvuk může být psán různě.
V abecedě používající latinku, kterou používají angličtina, francouzština, španělština a mnoho dalších jazyků, existují malé i velké tvary písmen. Písmena latinky jsou následující: ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ
