Kvakeři (Společnost přátel): historie, víra a rozšíření ve světě
Kvakeři (Společnost přátel): historie, víra a rozšíření — stručný průvodce vznikem, náboženskými principy a globálními komunitami v USA, Keni, Bolívii a Velké Británii.
Náboženská společnost přátel (často zkráceně Společnost přátel nebo v angličtině Religious Society of Friends) je náboženské hnutí s křesťanskými kořeny, které vzniklo v Anglii v polovině 17. století (v 50. letech 1600). Zakladatelem byl mimo jiné George Fox a hnutí se formovalo během období náboženského probuzení po anglické občanské válce. Formální název je Společnost přátel nebo Náboženská společnost přátel.
Lidé ve Společnosti přátel se obvykle nazývají „přátelé“ nebo kvakeři — oba výrazy označují totéž. Termín „kvakeři“ vznikl původně jako přezdívka a v minulosti mohl nést pejorativní nádech; mnoho členů preferuje označení „Přátelé“ (Friends). Většina kvakerů jsou křesťané, ale hnutí dnes zahrnuje i lidi s různými náboženskými názory nebo bez vyhraněného vyznání. Přátelé žijí po celém světě; nejsilnější a nejpočetnější komunity najdeme v Keni, Spojených státech amerických, Bolívii, Guatemale, Spojeném království (včetně Anglie) a v Burundi.
Galerie obrázků
10 Obrázky
Historie
Přátelé vznikli v 17. století jako hnutí lidí, kteří zdůrazňovali osobní zkušenost s Bohem a přímé vedení Ducha svatého (tzv. „vnitřní světlo“). Mezi rané vůdce patřili George Fox a Margaret Fell. Kvakeři čelili pronásledování kvůli odmítání formálního klerikalismu, státních ceremonií a přísaze věrnosti panovníkovi v době, kdy stát a církev byly úzce propojené. Významnou roli sehráli také v kolonizaci Severní Ameriky — William Penn založil kolonii Pensylvánie jako místo náboženské svobody pro kvakery a jiné pronásledované skupiny.
Víra a praktiky
Základními prvky kvakerské spirituality jsou:
- Vnitřní světlo (Inner Light) — víra, že v každém člověku může působit Boží přítomnost a že tato vnitřní zkušenost je klíčová pro víru a jednání.
- Shromáždění ke ztišení (Meeting for Worship) — v mnoha sborech probíhá bohoslužba ve ztišení bez předem daného liturgického programu; členové mlčí, dokud někdo necítí povolání mluvit. Jiné proudy mají programované bohoslužby s kazateli a zpěvem.
- Žádné svátosti a formální kněžství — tradičně kvakeři neuznávají křest nebo večeři Páně jako nutné svátosti a většina komunit nemá odměňované duchovní v tradičním slova smyslu.
- Etické a společenské svědectví — důraz na mír a pacifismus, rovnost, upřímnost (integritu), jednoduchost a péči o bližní; tato „svědectví“ formují jak náboženský život, tak společenské angažmá.
Organizace, rozhodování a život komunity
Přátelé se organizují do místních setkání (local meetings), která se sdružují do měsíčních a ročních shromáždění (monthly a yearly meetings). Rozhodování v komunitě často probíhá metodou hledání „smyslu shromáždění“ (sense of the meeting) — procesem tichého naslouchání a společného hledání vedení spíše než hlasováním. Některé komunity mají formální představené nebo „ministry“, jiné udržují plochou strukturu bez hierarchie.
Různé proudy a rozdíly
Během 19. a 20. století se kvakeři rozdělili do několika proudů podle teologie a praxe. Hlavní proudy dnes zahrnují:
- liberální či unprogramované sbory (často kladou důraz na ticho a vnitřní vedení),
- evangelikální přátele (zdůrazňují osobní víru v Ježíše Krista a misionářskou činnost),
- konzervativní a tradiční skupiny (které zachovávají některé starší praktiky a formy uctívání).
Existují mezinárodní organizace a fóra, které usnadňují spolupráci mezi různými skupinami přátel (např. Friends World Committee for Consultation), ale jednotlivé správní struktury se liší podle zemí a tradic.
Společenské angažmá
Historicky i dnes jsou Přátelé výrazně angažovaní v otázkách míru a sociální spravedlnosti. Během 19. století hráli důležitou roli v hnutí proti otroctví a v boji za práva žen. V 20. století vznikly organizace jako American Friends Service Committee nebo British Friends Service Council, které se věnují humanitární pomoci, mediaci a obhajobě práv. Tyto organizace byly společně oceněny Nobelovou cenou za mír (AFSC a britská organizace) za jejich práci po první světové válce a v meziválečném období.
Současnost a rozšíření ve světě
Dnešní Společnost přátel je rozmanitá — v různých částech světa se liší náboženské důrazy, liturgie i společenské postoje. Mnohé sbory podporují začleňování, rovnost pohlaví (kvakeři historicky umožnili ženám působit v náboženských funkcích dříve než většina jiných křesťanských skupin) a v některých společenstvích je akceptována i stejnopohlavní partnerství. Kromě zemí zmíněných výše (včetně Keni, Spojených státech amerických, Bolívii, Guatamale, Spojeném království a Burundi) najdeme kvakery v mnoha dalších zemích a regionech.
Známé osobnosti spojené s kvakery
Mezi významné osobnosti spojené s kvakery patří George Fox (zakladatel), Margaret Fell (raná vůdkyně a spisovatelka), William Penn (zakladatel Pensylvánie), John Woolman (filantrop a kritik otroctví) a v pozdější době mnoho aktivistů v oblasti míru a lidských práv.
Přátelé dnes tvoří pestrou komunitu s jednotným důrazem na etické svědectví a osobní duchovní zkušenost, přičemž konkrétní podoba víry a praxe se liší napříč jednotlivými tradicemi a regiony.
Historie
Společnost přátel vznikla v 50. letech 16. století v Anglii. Muž jménem George Fox se několik let snažil přijít na to, jak být dobrým křesťanem. Nakonec uslyšel Boží hlas, který mu říkal, že mu Kristus objasní, co má dělat. Fox chodil kázat lidem. Říkal jim, že s Bohem mohou mluvit sami - že nepotřebují kněze ani duchovního, který by to dělal za ně. Říkal jim, že když budou naslouchat sami sobě, uslyší Krista, který jim říká, co mají dělat. Fox našel další lidi, kteří měli podobné zkušenosti. Společně založili náboženské hnutí, které se později stalo Náboženskou společností přátel.
Anglické vládě se tato nová skupina nelíbila; v té době bylo protizákonné nepatřit k anglikánské církvi. Mnoho Přátel zavřeli do vězení nebo je za trest nutili platit peníze. Zpočátku se slovo "kvaker" používalo k zesměšnění Přátel, ale po nějaké době si ho tito lidé oblíbili a začali ho používat pro sebe.
Někteří kvakeři se v touze po svobodě vyznání odstěhovali do míst, jako je Amerika. Mladý kvaker William Penn tam založil novou kolonii. Půdu získal, protože anglický král Karel II. dlužil jeho otci spoustu peněz. Tato nová kolonie se jmenovala Pensylvánie a bylo to místo, kde lidé mohli patřit k jakémukoli náboženství. Penn chtěl, aby se k sobě lidé chovali spravedlivě, a proto největší město své nové kolonie nazval Filadelfie, což znamená "Město bratrské lásky". Brzy se v Americe usadilo mnoho kvakerů.
V devatenáctém století (19. století) byli kvakeři v Americe velmi aktivní. Mnoho vůdčích osobností hnutí za zrušení a práva žen, jako například Elizabeth Cady Stantonová a Lucretia Mottová, byli kvakeři.
Dnes je na světě asi 375 000 kvakerů. Tento počet je ve srovnání s ostatními náboženskými skupinami velmi malý. Přesto o kvakerech slyšelo mnoho lidí, protože se usilovně snaží o to, aby byl náš svět spravedlivější a čestnější.
Uctívání
Kvakerské bohoslužby se nazývají "bohoslužebná shromáždění". Začínají tím, že všichni tiše sedí. To proto, že se snaží naslouchat Bohu. Někdy kvaker pocítí, že Bůh chce, aby něco řekl. Když se to stane, dotyčný vstane a všem to řekne. Pak se všichni opět tiše posadí. Na některých shromážděních promluví mnoho lidí. Na jiných shromážděních nemluví nikdo. Kvakeři mají pocit, že bohoslužebné shromáždění jim pomáhá pochopit, co Bůh chce. Obvykle bohoslužba trvá asi hodinu.
Na setkání kvakerů může jít kdokoli.
Kvakeři pořádají bohoslužebná shromáždění také při svatbách a pohřbech - když se berou dva lidé nebo když někdo zemře. Když se dva lidé berou, shromáždění se týká jich samotných a jejich společného života. Když někdo zemře, shromáždění je o vzpomínce na věci týkající se této osoby a života, který prožila.
Mnoho kvakerů v Severní Americe, Jižní Americe a Africe má jiný druh bohoslužby, podobně jako ostatní křesťanské bohoslužby. Zpívají písně a pastor pronáší kázání. Mají také tichou chvíli, ale ta netrvá tak dlouho. Tito kvakeři mají často silnou křesťanskou víru.
A jindy tato shromáždění také rozhodují o tom, co mají kvakeři dělat - tato shromáždění se mohou nazývat "pracovní shromáždění", ale jiní lidé jim říkají "pracovní shromáždění", protože zahrnují jak část bohoslužby, tak část pracovní.
Způsob života
Kvakeři hledají náboženskou pravdu ve svých vnitřních prožitcích. Ve svém jednání se spoléhají na svědomí. Kladou důraz na přímou zkušenost s Bohem spíše než na rituály nebo obřady. Věří, že kněží a rituály jsou zbytečné a mohou se dostat mezi věřícího a Boha. To, co kvakeři říkají, odpovídá tomu, co dělají.
Téměř všichni kvakeři sdílejí toto přesvědčení:
- V každém je kus Boha, takže každý člověk je důležitý. Proto si kvakeři váží všech lidí stejně a staví se proti všemu, co by jim mohlo ublížit nebo je ohrozit.
- Boha lze nalézt v každodenním životě stejně jako při bohoslužebném shromáždění.
- Každý má "vnitřní světlo", které mu říká, co má dělat. Vnitřní světlo pochází od Boha.
- Každý by se měl snažit dělat to, co chce Bůh.
- Měli bychom se snažit neubližovat druhým lidem.
- Měli bychom říkat pravdu a nelhat. Kvakeři si myslí, že pravda je velmi důležitá.
- Neměli bychom za sebe utrácet mnoho peněz ani nosit oblečení, které nás dělá bohatými.
- Měli bychom se starat o svět kolem nás - o zvířata, rostliny a naši planetu, aby byla zdravá a mohli ji lidé využívat i v budoucnu.
Související články
Autor
AlegsaOnline.com Kvakeři (Společnost přátel): historie, víra a rozšíření ve světě Leandro Alegsa
URL: https://cs.alegsaonline.com/art/82042
Zdroje
- bbc.co.uk : "Quakers - the Religious Society of Friends"
- fwccamericas.org : "2012 map"
- quakerinfo.org : "Distribution of Quakers in the World - Quaker Information Center"