Náboženská společnost přátel

Historie

Společnost přátel vznikla v 50. letech 16. století v Anglii. Muž jménem George Fox se několik let snažil přijít na to, jak být dobrým křesťanem. Nakonec uslyšel Boží hlas, který mu říkal, že mu Kristus objasní, co má dělat. Fox chodil kázat lidem. Říkal jim, že s Bohem mohou mluvit sami - že nepotřebují kněze ani duchovního, který by to dělal za ně. Říkal jim, že když budou naslouchat sami sobě, uslyší Krista, který jim říká, co mají dělat. Fox našel další lidi, kteří měli podobné zkušenosti. Společně založili náboženské hnutí, které se později stalo Náboženskou společností přátel.

Anglické vládě se tato nová skupina nelíbila; v té době bylo protizákonné nepatřit k anglikánské církvi. Mnoho Přátel zavřeli do vězení nebo je za trest nutili platit peníze. Zpočátku se slovo "kvaker" používalo k zesměšnění Přátel, ale po nějaké době si ho tito lidé oblíbili a začali ho používat pro sebe.

Někteří kvakeři se v touze po svobodě vyznání odstěhovali do míst, jako je Amerika. Mladý kvaker William Penn tam založil novou kolonii. Půdu získal, protože anglický král Karel II. dlužil jeho otci spoustu peněz. Tato nová kolonie se jmenovala Pensylvánie a bylo to místo, kde lidé mohli patřit k jakémukoli náboženství. Penn chtěl, aby se k sobě lidé chovali spravedlivě, a proto největší město své nové kolonie nazval Filadelfie, což znamená "Město bratrské lásky". Brzy se v Americe usadilo mnoho kvakerů.

V devatenáctém století (19. století) byli kvakeři v Americe velmi aktivní. Mnoho vůdčích osobností hnutí za zrušení a práva žen, jako například Elizabeth Cady Stantonová a Lucretia Mottová, byli kvakeři.

Dnes je na světě asi 375 000 kvakerů. Tento počet je ve srovnání s ostatními náboženskými skupinami velmi malý. Přesto o kvakerech slyšelo mnoho lidí, protože se usilovně snaží o to, aby byl náš svět spravedlivější a čestnější.

Uctívání

Kvakerské bohoslužby se nazývají "bohoslužebná shromáždění". Začínají tím, že všichni tiše sedí. To proto, že se snaží naslouchat Bohu. Někdy kvaker pocítí, že Bůh chce, aby něco řekl. Když se to stane, dotyčný vstane a všem to řekne. Pak se všichni opět tiše posadí. Na některých shromážděních promluví mnoho lidí. Na jiných shromážděních nemluví nikdo. Kvakeři mají pocit, že bohoslužebné shromáždění jim pomáhá pochopit, co Bůh chce. Obvykle bohoslužba trvá asi hodinu.

Na setkání kvakerů může jít kdokoli.

Kvakeři pořádají bohoslužebná shromáždění také při svatbách a pohřbech - když se berou dva lidé nebo když někdo zemře. Když se dva lidé berou, shromáždění se týká jich samotných a jejich společného života. Když někdo zemře, shromáždění je o vzpomínce na věci týkající se této osoby a života, který prožila.

Mnoho kvakerů v Severní Americe, Jižní Americe a Africe má jiný druh bohoslužby, podobně jako ostatní křesťanské bohoslužby. Zpívají písně a pastor pronáší kázání. Mají také tichou chvíli, ale ta netrvá tak dlouho. Tito kvakeři mají často silnou křesťanskou víru.

A jindy tato shromáždění také rozhodují o tom, co mají kvakeři dělat - tato shromáždění se mohou nazývat "pracovní shromáždění", ale jiní lidé jim říkají "pracovní shromáždění", protože zahrnují jak část bohoslužby, tak část pracovní.

Způsob života

Kvakeři hledají náboženskou pravdu ve svých vnitřních prožitcích. Ve svém jednání se spoléhají na svědomí. Kladou důraz na přímou zkušenost s Bohem spíše než na rituály nebo obřady. Věří, že kněží a rituály jsou zbytečné a mohou se dostat mezi věřícího a Boha. To, co kvakeři říkají, odpovídá tomu, co dělají.

Téměř všichni kvakeři sdílejí toto přesvědčení:

• V každém je kus Boha, takže každý člověk je důležitý. Proto si kvakeři váží všech lidí stejně a staví se proti všemu, co by jim mohlo ublížit nebo je ohrozit.
• Boha lze nalézt v každodenním životě stejně jako při bohoslužebném shromáždění.
• Každý má "vnitřní světlo", které mu říká, co má dělat. Vnitřní světlo pochází od Boha.
• Každý by se měl snažit dělat to, co chce Bůh.
• Měli bychom se snažit neubližovat druhým lidem.
• Měli bychom říkat pravdu a nelhat. Kvakeři si myslí, že pravda je velmi důležitá.
• Neměli bychom za sebe utrácet mnoho peněz ani nosit oblečení, které nás dělá bohatými.
• Měli bychom se starat o svět kolem nás - o zvířata, rostliny a naši planetu, aby byla zdravá a mohli ji lidé využívat i v budoucnu.