Hrdlička karolinská

Distribuce

Holubice truchlící má velký areál výskytu o rozloze téměř 11 milionů kilometrů čtverečních.{{|date=únor 2020}} Tito ptáci žijí na území Velkých Antil, na většině území Mexika, v kontinentálních Spojených státech a v jižní Kanadě. V létě jsou k vidění především v kanadských prériích, v zimě pak na jihu Střední Ameriky. V severní Kanadě, na Aljašce a v Jižní Americe se jedná o potulný druh. V palearktické ekozóně byl pozorován nejméně sedmkrát, přičemž záznamy pocházejí z Britských ostrovů (pětkrát), Azorských ostrovů (jednou) a Islandu (jednou). V roce 1963 byl holub doupňák zavlečen na Havaj a ještě v roce 1998 zde žila malá populace v severní Koně na Havaji.

Holubice truchlící žije v mnoha různých prostředích, například na farmách, v prériích, na pastvinách a v lesích. Nežije v bažinách ani v hustých lesích. Žije také v místech, kde žije člověk, například ve městech nebo obcích.

Truchlící holubice sedící na drátě

Popis

Holubice truchlící je středně velká, štíhlá holubice. Váží v průměru 110 až 170 gramů. Má malou hlavu a dlouhý ocas. Holubice truchlící má sedací nohy, tři prsty směřují dopředu a jeden dozadu. Nohy jsou krátké a mají načervenalou barvu. Zobák je malý a tmavý, obvykle směs hnědé a černé barvy.

Jeho peří je většinou světle šedohnědé a dole světlejší a růžovější. Křídla mohou mít černé skvrny a vnější ocasní pera jsou bílá. Oči jsou tmavé, se světlou kůží kolem nich. Dospělý samec má po stranách krku světle fialovorůžové skvrny, které jsou až k hrudi světle růžově zbarvené. Mladší ptáci vypadají šupinatěji a tmavěji.

Všech pět poddruhů holuba hřivnáče vypadá podobně a nelze je snadno rozlišit. Západní poddruh má delší křídla, delší zobák, kratší prsty a je světlejší. Panamský poddruh hrdličky truchlivé má kratší křídla a nohy, delší zobák a je šeději zbarvený. Ostrovní poddruh Clarion má větší nohy, větší zobák a je tmavěji hnědě zbarvený.

Truchlící holubice sedící na štěrku v Kalifornii, USA

Zvuky

Volání tohoto druhu je "cooOOoo-woo-woo-woooo", kterým samci lákají partnerku. Mezi další zvuky patří hnízdní volání (cooOOoo), kterým pároví samci lákají své družky k hnízdům, pozdravné volání (jemné ork), které samci vydávají při opětovném spojení s družkou, a poplašné volání (krátké roo-oo), které samec nebo samice vydávají v případě nebezpečí. Za letu vydávají křídla třepotavý hvízdavý zvuk, který je tichý a špatně slyšitelný, ale při vzletu a přistání je hlasitější.

Reprodukce

Samec začíná námluvy hlučným letem a poté ladným krouživým letem s roztaženými křídly a hlavou dolů. Po přistání se samec vydá k samici s nadmutou hrudí, kývající hlavou a hlasitým voláním. Jakmile je pár spárován, často si vzájemně upravují peří. Holubice truchlící neopouští partnera snadno. Páry mohou někdy zůstat spolu po celou zimu. Osamělé hrdličky si však v případě potřeby najdou nové partnery.

Po páření samec ukáže samici všechna potenciální hnízdiště a nechá ji, aby si jedno z nich vybrala a postavila hnízdo. Samec létá kolem, sbírá materiál a přináší ho samicím. Samec se postaví samici na záda a předá jí materiál, který samice postaví do hnízda. Hnízdo je postaveno z větviček, jehličí nebo trávy. Někdy se holubi truchlící uchytí na místě nepoužívaných hnízd jiných holubů truchlících, ptáků nebo savců, např. veverek.

Nejčastěji hnízdí na stromech, ale lze je nalézt i v keřích, liánách nebo na budovách a závěsných květináčích. Pokud není vhodné místo k hnízdění nahoře, hnízdí hrdličky na zemi. Hnízdo je téměř vždy dostatečně velké přesně pro dvě vejce. Někdy však samice snese vejce do hnízda jiného páru, což vede ke třem nebo čtyřem vejcím v hnízdě. Vejce jsou malá a bílá.

Inkubují obě pohlaví, samec od rána do odpoledne a samice po zbytek dne a v noci. Hnízdo opouštějí holubi truchlící sami jen zřídka. Inkubace trvá dva týdny.

První 3-4 dny života krmí oba rodiče mláďata mlékem. Poté začnou postupně přijímat semena. Přibližně v 11-15 dnech se jim začne vyvíjet peří a svaly křídel pro let. K tomu dochází ještě předtím, než jsou veverky plně dospělé, ale až poté, co stráví potravu dospělých. Až dva týdny po vylétnutí zůstávají poblíž, aby je otec krmil.

Holubi truchlící se rychle rozmnožují. V teplejších oblastech mohou tito ptáci odchovat až šest mláďat za sezónu. Toto rychlé rozmnožování je nezbytné, protože se nemohou dožít vysokého věku. Každoroční úmrtnost může u dospělých jedinců dosáhnout 58 % ročně a u mláďat 69 %.

Páření holubů hřivnáčů

Ekologie

Holubi truchlící se živí převážně semeny. Semena tvoří nejméně 99 % jejich potravy. Zřídka se živí plži nebo hmyzem. Holubi truchlící obvykle sežerou tolik, aby si naplnili žaludek, a pak odletí trávit, zatímco odpočívají. Často polykají štěrk nebo písek, aby si usnadnili trávení. Na krmítku hrdličky smuteční láká kukuřice, proso a slunečnicová semena. Truchlící holubi semena nevyhrabávají ani neškrábou, ale jedí pouze to, co vidí. Někdy usedají na rostliny a jedí z nich.

Holubi truchlící mají nejraději piniové oříšky, sezam a pšenici. Pokud holubi truchlící nenajdou svou oblíbenou potravu, jedí semena jiných rostlin, včetně pohanky a žita.

Holubi truchlící mohou být snadno napadeni několika různými parazity a nemocemi, včetně tasemnic, hlístic, roztočů a vší. Zvláště závažný je parazit Trichomonas gallinae, který žije v ústech. Zatímco pták někdy nevykazuje žádné nepříznivé účinky, parazit často způsobuje žlutavé výrůstky v tlamě a krku. To může způsobit, že pták zemře hlady.

Největšími predátory tohoto druhu jsou draví ptáci, jako jsou sokoli a jestřábi. Jindy se v době hnízdění na jejich vejcích přiživují krkavcovití ptáci, hraboši, kočky domácí nebo užovky. Kavky vzácně parazitují na hnízdech holubů hřivnáčů. Holubi truchlící odmítají o něco méně než třetinu vajec hrdliček v takových hnízdech a hrdličky se nemohou živit vegetariánskou stravou hrdličky truchlící.

Samice hrdličky truchlící při inkubaci vajec


Rodič a dvě mláďata v Arizoně, USA.

Chování

Stejně jako ostatní holubice pije i hrdlička truchlící, aniž by zvedla nebo zaklonila hlavu. Často se shromažďují na místech, kde pijí, za svítání a za soumraku.

Truchlící holubi se myjí na slunci nebo v dešti. Tito ptáci se také mohou koupat v mělkých tůňkách nebo ptačích vanách. Někdy se mohou koupat i v prachu.

Tito ptáci jsou silní letci a mohou letět rychlostí až 88 km/h.

Pokud hrdličky nehnízdí, hnízdí v hustých listnatých stromech nebo v jehličnanech. Během spánku spočívá hlava mezi rameny, blízko těla, a není schovaná pod ramenními pery jako u většiny druhů. Někdy se hnízdění opožďuje za chladnějších dnů během zimy v Kanadě.

Stav zachování

Pro Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) je holub doupňák nejméně důležitý. Tento druh není bezprostředně ohrožen. Jejich populace čítá asi 475 milionů jedinců a žijí na rozsáhlém území. Každoročně je však zastřeleno přibližně 40-70 milionů ptáků jako lovná zvěř.

Audubonův holub karolinský

Taxonomie

Holubice truchlící je blízce příbuzná holubici ušaté (Zenaida auriculata) a holubici sokorské (Zenaida graysoni). Někdy jsou tito tři ptáci řazeni do samostatného rodu Zenaidura. Holubice Socorro byla kdysi považována za stejný druh jako holubice truchlící. Rozdíly v chování, volání a vzhledu je však oddělují jako dva různé druhy.

Existuje pět poddruhů hrdličky truchlivé:

• Východní Z. m. carolinensis (Linnaeus, 1766)
• Clarion Island Z. m. clarionensis (C.H.Townsend, 1890)
• Západoindický Z. m. macroura (Linnaeus, 1758)
• Západní Z. m. marginella (Woodhouse, 1852)
• Panama Z. m. turturilla (Wetmore, 1956)

Západoindický poddruh žije na celých Velkých Antilách. Žije také v oblasti Florida Keys. Východní poddruh žije hlavně ve východní části Severní Ameriky a také na Bermudách a Bahamách. Západní poddruh žije v západní části Severní Ameriky a v části Mexika. Panamský poddruh žije ve Střední Americe. Ostrovní poddruh Clarion žije poblíž tichomořského pobřeží Mexika.

Holubice truchlící je někdy nazývána americkou truchlící holubicí, protože může být zaměňována se vzdáleně příbuznou africkou truchlící holubicí (Streptopelia decipiens). Dříve se jí také říkalo hrdlička karolinská nebo holub karolinský. Vědecké jméno druhu dal v roce 1838 francouzský zoolog Charles L. Bonaparte na počest své manželky, princezny Zénaide. Část jména, která se překládá jako "smuteční", pochází z jeho volání.

Nejbližší příbuzný

Předpokládá se, že holub stěhovavý je nejblíže příbuzný vyhynulému holubu stěhovavému (Ectopistes migratorius).

Jako symbol a v umění

Holubice truchlící východní (Z. m. carolinensis) je oficiálním symbolem míru ve Wisconsinu. Tento pták je také státním ptákem míru státu Michigan.

Hrdlička truchlící se objevuje jako hrdlička karolinská na desce 286 Audubonova Ptactva Ameriky.

V americké literatuře jsou často zmiňovány holubice truchlící. Objevují se v některých amerických a kanadských básních, například v dílech Roberta Blyho, Jareda Cartera, Lorine Niedeckerové a Charlese Wrighta.