Roztoči, odborně Acari nebo Acarina, jsou velmi rozmanitá skupina pavoukovců, která zahrnuje drobné roztoče i větší klíšťata. Patří mezi pavoukovce a jejich studiem se zabývá akrologie nebo akarologie (akrologie). Fosilní nálezy dokazují, že skupina má starobylý původ a její záznam sahá až do devonu. Většina druhů je velmi malá, mnoho jedinců měří méně než 1 mm, ale existují i větší formy.

Charakteristika a stavba těla

Roztoči mají typickou pavoukovcovou stavbu: tělo je často zčásti nebo zcela srůstaté do jediného útvaru, s kůží krytou kutikulou. Vývoj zahrnuje larvální stadium se třemi páry končetin a nymfy a dospělé jedince s čtyřmi páry. Na hlavových částech jsou chelicerata a pedipalpy sloužící k příjmu potravy a manipulaci. Velká část anatomie a způsob života je adaptován na mikroskopické rozměry a specifická prostředí.

Výskyt a ekologické role

Acari obývají prakticky všechny biotopy: půdu, detrit, rostlinný porost, listový opad i vodní prostředí (sladkovodní i mořské). V půdních a detritních společenstvech často převažují nad jinými členovci a hrají klíčovou roli v rozkladu organické hmoty. Některé základní ekologické funkce a typy potravních strategií jsou:

  • rozkladači – živí se odumřelými rostlinnými a živočišnými zbytky a přispívají k recyklaci živin;
  • predátoři – regulují populace drobných členovců a mohou být v biologické ochraně užiteční;
  • býložravci a činitelé škod – některé druhy požírají rostlinné pletivo a mohou napadat plodiny;
  • paraziti – patří sem vnější parazité obratlovců i bezobratlých.

Historie poznání a systematika

Historie vědeckého popisu roztočů je dlouhá a taxonomie se v průběhu času měnila, zejména s příchodem mikroskopických a molekulárních metod. Odhady počtu druhů se liší: bylo popsáno více než 50 000 druhů, přičemž skutečný počet žijících druhů může být podstatně vyšší – od statisíců až po možné miliony. Studium zahrnuje jak morfologii, tak genetiku a ekologii druhů.

Vztah k člověku: škody, nemoci a užitečné využití

Některé roztoče jsou hospodářsky významné škůdci rostlin a mohou způsobovat významné ztráty v zemědělství i sklizních. Jiné formy napadají savce včetně člověka; působením krmení i přenosem mikroorganismů mohou být spojeny s nemocemi – mezi patogeny jsou i rickettsie a jiné mikroby. Doplňkově jsou roztoči běžnými alergeny: domácí roztoči prachoví patří mezi časté spouštěče alergického astmatu a rinitidy. Na druhé straně některé dravé druhy se využívají v biologické ochraně jako přirození nepřátelé škůdců a některé býložravé druhy jsou zkoumány pro kontrolu plevelů.

Významné poznámky a rozlišení

Roztoče nelze vnímat jako jednotnou skupinu s jedním vlivem na člověka či ekosystém: zahrnují jak užitečné, tak škodlivé druhy. Jejich studium má praktické dopady v zemědělství, medicíně a ochraně životního prostředí. Pro další podrobnosti a přehledy viz níže uvedené odkazy a odborné stránky.

Vybrané odkazy a zdroje: