Astma

Příčiny

Přesná příčina astmatu není dosud známa. Předpokládá se, že to může být z mnoha různých důvodů:

Genetika: Když dojde ke změnám v genech člověka (tzv. mutacím), přenášejí se tyto změny na jeho děti. Jeden nebo oba rodiče mohou mít tyto změny nebo mutace ve svých genech a některé nebo všechny jejich děti se s nimi mohou narodit, což znamená, že je zdědily. Tyto mutace, jakmile k nim dojde, se v rodinách dědí z generace na generaci a jsou to trvalé mutace, mění gen v DNA. Tyto změny mohou zvýšit pravděpodobnost, že člověk onemocní některými chorobami, například astmatem. U některých nemocí to může být pouze jedna změna v jednom genu, která může způsobit, že člověk danou nemoc dostane, u astmatu to mohou být změny v mnoha různých genech, které mohou zvýšit pravděpodobnost, že člověk astmatem onemocní.

Epigenetické změny nebo modifikace způsobují různé druhy změn, které ovlivňují fungování genů člověka nebo se "projevují" třemi různými způsoby (tzv. epigenetické mechanismy), ale nemění gen v DNA. Tyto epigenetické změny mohou být dědičné nebo k nim může dojít in utero, což je v době, kdy je dítě ještě uvnitř matky. Může k nim dojít také v dětství, a to z různých důvodů, jako je infekce dýchacích cest, vystavení chemickým látkám nebo lékům, strava atd. Tyto změny se mohou přenášet z generace na generaci, ale nejsou trvalé a mohou se přenášet pouze jednu nebo dvě generace. I když epigenetické změny ovlivňují fungování genů, nemění geny člověka trvale. Předpokládá se, že epigenetické změny mohou také zvýšit pravděpodobnost, že člověk onemocní některými chorobami, například astmatem.

Faktory prostředí jsou věci, které na člověka působí a které mohou být zdravé nebo nezdravé. Mezi nezdravé faktory prostředí patří například život v oblasti, kde je hodně znečištěné ovzduší, nebo život někde, kde je v domě hodně brouků, nebo pobyt v blízkosti cigaretového kouře.

Pokud má člověk, který má genetické nebo epigenetické změny v genech, kvůli nimž má větší pravděpodobnost, že onemocní astmatem (genetická predispozice), ve svém životě také nezdravé faktory prostředí, jako je například život v domácnosti s velkým množstvím roztočů, je pravděpodobnější, že astmatem onemocní.

Atopie

Atopie se projevuje změnami v některých genech, se kterými se člověk narodí (genetická dědičnost). Tyto genetické změny způsobují, že tělo produkuje více imunoglobulinu E (IgE), což je druh protilátek. Jsou také citlivější na chemické látky, kouř a prach (antigeny prostředí). Tato přecitlivělost znamená, že jsou citlivější nebo alergičtější na věci v prostředí než lidé, kteří tyto změny v genech nemají a nejsou přecitlivělí nebo alergičtí.

Tato přecitlivělost způsobuje, že jejich tělo reaguje určitým způsobem. U atopiků se obvykle objevuje alergická rýma, která postihuje nosní průduchy za nosem, a je u nich také větší pravděpodobnost atopické dermatitidy, která způsobuje kožní vyrážky, a atopického astmatu. Až 40 % lidí s alergickou rýmou trpí také astmatem. Tyto tři zdravotní problémy, alergická rýma, atopická dermatitida a atopické astma, se nazývají atopická triáda (triáda je, když se něco vyskytuje třikrát). Lidé s atopií mohou mít i další zdravotní problémy, včetně alergií na potraviny a léky, přecitlivělosti na bodavý hmyz, kopřivky (urtikárie), Quinckeho edému (angioedému) a kontaktní dermatitidy.

Pokud má někdo z rodičů atopika, má šanci, že bude mít atopii také. Pokud mají dva rodiče atopiky, mají ještě větší šanci být atopičtí.

Paracetamol a astma

Byly provedeny studie, které prokázaly souvislost mezi paracetamolem (Tylenol) a astmatem. Například analýza informací shromážděných v rámci velmi rozsáhlé studie nazvané Mezinárodní studie astmatu a alergií v dětství (International Study of Asthma and Allergies in Childhood, zkráceně "Isaac study") z roku 2008 ukázala, že děti, které užívaly paracetamol při horečce během prvního roku života, měly o 50 % vyšší riziko, že později onemocní astmatem. Čím více paracetamolu děti užívaly, tím vyšší bylo riziko vzniku astmatu. U dětí, které jej užívaly jednou měsíčně, se riziko onemocnění astmatem zvýšilo trojnásobně. Zvýšení výskytu astmatu ve více zemích odpovídalo zvýšenému prodeji léků, které obsahovaly paracetamol. Již dříve American College of Physicians na základě výsledků The Third National Health and Nutrition Examination Survey (Třetího národního průzkumu zdraví a výživy) oznámila souvislost mezi neatopickým astmatem a užíváním paracetamolu. Ne všichni lékaři jsou o souvislosti mezi paracetamolem a astmatem přesvědčeni.

"Děti s astmatem nebo s rizikem astmatu by se měly vyhnout užívání paracetamolu." (McBride JT, 2011).

Předpokládá se, že člověk dostane astma z různých důvodů, včetně genů, které dostal od svých rodičů (genetika), změn ve fungování některých genů (epigenetika) a věcí v jeho životě, které nejsou zdravé (nezdravé nebo negativní faktory prostředí).

Typy astmatu

Atopické astma

Atopické astma je nejčastější formou astmatu.

Varianty astmatu s kašlem

Astma s kašlem je typ astmatu, u kterého je kašel hlavním a někdy jediným příznakem. Kašlová varianta astmatu obvykle nezpůsobuje sípání ani dušnost a způsobuje suchý, škrábavý, většinou neproduktivní kašel (to znamená, že se vykašlává málo hlenů nebo žádné). Přibližně u 30 % osob, které mají kašlací variantu astmatu, se vyvine typické astma.

Astma související s prací

Astma související s prací jsou typy astmatu, které jsou způsobeny nebo zhoršeny dráždivými látkami v prostředí na pracovišti. Práce, které mohou způsobit astma související s prací, jsou obvykle ty, kde se hodně kouří nebo kde se používají chemické látky. Existují různé typy astmatu souvisejícího s prací (WRA):

1. Profesionální astma s latencí: o tomto typu astmatu hovoříme tehdy, když se příznaky astmatu objeví po určité době (latence) po vystavení dráždivým látkám z prostředí. např. : John začíná pracovat v továrně, kde se používají chemikálie, první týden v lednu. Koncem března se u něj začnou objevovat příznaky astmatu. Doba od doby, kdy nastoupil do práce v lednu, do doby, kdy se u něj v březnu začaly projevovat příznaky astmatu, je doba latence.

2. Dráždivými látkami indukované astma (IIA) je profesionální astma bez latence: jedná se o typ astmatu, kdy se příznaky astmatu mohou objevit okamžitě (bez latence) po vystavení dráždivým látkám z prostředí. např. Frank nastoupí do nového zaměstnání jako uklízeč, kde používá k úklidu čpavek. Po otevření lahve se čpavkem a vdechnutí výparů se Frankovi začne špatně dýchat, stáhne se mu hrudník a objeví se u něj další příznaky astmatu.

3. Syndrom reaktivní dysfunkce dýchacích cest (RADS):

4. Astma zhoršené prací: jedná se o případ, kdy člověk již astmatem trpí a spouštěče z prostředí na pracovišti ho zhoršují.

Cvičením vyvolané astma

Cvičením indukované astma (EIA) - nazývané také cvičením indukovaný bronchospasmus - je termín používaný pro popis případů astmatu, kdy je cvičení hlavním a mnohdy jediným spouštěčem astmatického záchvatu. Pokud již člověk nějakou formou astmatu trpí nebo je atopik, je větší pravděpodobnost, že dostane EIA.

Noční astma

Noční astma: je termín používaný pro označení případů astmatu, které se zhoršují v noci (noční astma).

Premenstruační astma (PMA): je stav, kdy se příznaky astmatu zhoršují během premenstruačního období. Tento stav může postihnout až 40 % žen trpících astmatem. Pro stanovení diagnózy PMA je nutné mít podrobnou anamnézu o načasování menstruačních cyklů spolu s prožívanými příznaky astmatu a vrcholovou výdechovou rychlostí (PMA může způsobit snížení PEF v premenstruačním období). Pro stanovení diagnózy je užitečné vést si deník příznaků a rychlosti vrcholového výdechového průtoku (PEF).

Status asthmaticus

Status asthmaticus je těžká forma astmatu, při které se astmatický záchvat postupně zhoršuje a léky, které se obvykle používají k léčbě astmatu, nezabírají. Status asthmaticus může být smrtelný.

Tito pracovníci kontrolují pec v ocelárně. Z pece vychází kouř, dým a malé částice. Ty jsou dráždivé a mohou způsobit nebo vyvolat astma související s prací.


Jedná se o průřez primárními průduškami (jedna je průduška, dvě jsou průdušky), který ukazuje vnitřní stranu dýchacích cest. Jedná se o zadní pohled, což znamená pohled zezadu.

Příznaky a symptomy

Příznaky a symptomy v medicíně představují způsob, jakým zdravotní stav ovlivňuje tělo člověka. Někdy mohou být příznaky astmatu mírné, které člověka příliš neobtěžují. Jindy mohou být závažné, kvůli kterým se člověk může cítit velmi špatně.

Ne každý člověk s astmatem má neustále všechny příznaky astmatu. Během jednoho astmatického záchvatu může mít člověk některé příznaky a symptomy a během jiného astmatického záchvatu může mít jiné příznaky. Někteří lidé s astmatem mohou mít mezi jednotlivými astmatickými záchvaty dlouhá období, kdy nevykazují žádné příznaky a nepociťují žádné příznaky astmatu, zatímco jiní mohou mít některé nebo všechny příznaky a symptomy každý den, které se během záchvatu zhorší. Záleží také na tom, jaký typ astmatu člověk má a zda se jedná o mírný, středně těžký nebo těžký případ.

Existují také lidé s astmatem, kteří mohou mít příznaky pouze v určitém období, například lidé s astmatem vyvolaným cvičením, u nichž cvičení vyvolává příznaky. U některých osob mohou být příznaky astmatu vyvolány nebo zhoršeny (exacerbovány) při virových infekcích dýchacích cest, často typu lidských rhinovirů.

Včasné varovné příznaky astmatického záchvatu jsou fyzické změny zdravotního stavu, které se u osoby s astmatem objeví ještě před záchvatem. Znalost včasných varovných příznaků může člověku umožnit podniknout kroky, aby astmatický záchvat nedostal, nebo pokud ho dostane, aby se nezhoršil.

Včasné varovné signály

Mezi časné varovné příznaky astmatu mohou patřit:

• Častý kašel, zejména v noci
• Snadná ztráta dechu
• Dýchavičnost: to je stav, kdy se člověk nemůže zhluboka nadechnout, což znamená, že nemůže naplnit plíce vzduchem. Může být schopen pouze krátkých, mělkých nádechů, které však plíce dostatečně provzdušní. Při dušnosti může mít člověk také svíravý pocit na hrudi.
• Snadná únava během cvičení a pocit slabosti a sípání nebo kašel po cvičení.
• Pocit příznaků nachlazení nebo alergie, jako je kýchání, rýma nebo ucpaný nos, kašel, bolest v krku a bolest hlavy.

Spouštěče

Spouštěcí faktor nebo zkráceně spouštěč je něco, co způsobí, že se u člověka, který již trpí určitým onemocněním, začnou projevovat příznaky a symptomy tohoto onemocnění. Mezi běžné spouštěcí faktory astmatu patří např:

• Tabákový kouř: člověk nemusí sám kouřit, pasivní kouření může vyvolat astmatický záchvat. Pasivní kouření je kouř z konce hořící cigarety, doutníku nebo dýmky, kterou kouří někdo jiný, nebo kouř, který vydechuje (exhaluje).
• Domácí zvířata: zvířata vylučují chemické látky zvané proteiny, které jsou alergeny; lidé na ně mohou být alergičtí. Tyto alergeny mohou působit dráždivě a zhoršit astma a vyvolat astmatický záchvat. Tyto bílkoviny jsou obsaženy ve zvířecích chlupech, což jsou odumřelé šupinky kůže, které zvířata (i lidé) vylučují. Jsou také v jejich moči, výkalech, slinách a kožním mazu, který vytvářejí žlázy v kůži zvané mazové žlázy. Díky mazu jsou vlasy a pokožka mastné. Když chlupy, moč, výkaly, sliny a maz vyschnou, mohou se jejich bílkoviny dostat do vzduchu a vdechnout je. Mezi druhy domácích zvířat, na které mohou být lidé alergičtí, patří psi, kočky, pískomilové, křečci, morčata a domácí ptáci.
• Brouci: různé druhy brouků, které se mohou vyskytovat vdomácnosti, mohou vyvolat astmatické záchvaty. Mohou vyvolat příznaky astmatu stejným způsobem jako domácí zvířata; bílkoviny, které vylučují, jsou alergeny a přenášejí se vzduchem. Mezi nejběžnější hmyz, který může vyvolat astma, patří roztoči, švábi, štěnice a blechy. Mnoho dalších druhů, které mohou zamořit domácnost, může sloužit jako zdroj alergenů, například faraonští mravenci.
• Spory hub (plísní): houby se rozmnožují uvolňováním spor do vzduchu, pokud spory dopadnou na vhodné místo, kde mohou růst, vznikne nová houba. Vdechování těchto spor může vyvolat astma. Jedním z nejběžnějších typů spor hub, které se vyskytují ve vnějším i venkovním prostředí, jsou spory ze skupiny (rodu) známé jako aspergillus.
• Silné emoce, jako je hněv, stres a dokonce i smích, mohou zhoršit příznaky astmatu.
• Znečištění venkovního ovzduší může pocházet z mnoha zdrojů, jako jsou výpary z osobních a nákladních automobilů v oblastech s hustou dopravou a chemické látky v ovzduší v blízkosti továren a rafinérií.
• Počasí: změny počasí mohou vyvolat astmatický záchvat. Změny teploty vzduchu mohou vyvolat záchvat nejen studeným vzduchem. Pokud člověk přejde z pobytu venku v chladu do teplého domu, může náhlá změna vyvolat bronkospazmus. Svou roli hrají také náhlé změny vlhkosti vzduchu.

Nejlepším způsobem, jak se vypořádat se spouštěči astmatu, je zjistit, jaké jsou, a pokud je to možné, vyhnout se jim, a pokud se jim zcela vyhnout nelze, upravit své chování tak, aby se s nimi člověk vypořádal. Příklad: běhání v chladném zimním dni až ke dveřím teplého domu a okamžitý vstup dovnitř; náhlá změna teploty může způsobit záchvat a bylo možné se jí vyhnout. Obecně, ale zejména u zdravotních potíží, jako je astma, je nutné si uvědomovat své prostředí a to, co se v něm nachází, a to jak uvnitř, tak venku. Nejčastěji astma vyvolávají alergeny. Jedním z velkých zdrojů alergenů je koberec. Jeho úplná výměna za dlažbu snižuje možnost vytvoření vhodného prostředí pro alergeny a je jednodušší jej čistit a dezinfikovat.

To jsou některé z věcí, které mohou astma zhoršit a vyvolat astmatický záchvat.

Astmatický záchvat

Astmatický záchvat nastane, když se po určité době, kdy člověk měl jen malé nebo žádné příznaky astmatu, astma náhle zhorší, obvykle v důsledku působení jednoho nebo více spouštěčů. Při astmatickém záchvatu dochází k otoku tkáně uvnitř dýchacích cest v důsledku zánětu, kterým se tělo snaží chránit před škodlivými látkami, jako jsou bakterie a dráždivé látky. Když tkáně otečou, otvor (nazývaný lumen) v dýchacích cestách se velmi zúží.

Hladké svaly (což jsou takové svaly v těle, které se dobrovolně nestahují, jako svaly na paži) kolem průdušek a průdušinek se začnou křečovitě stahovat, což ještě více zúží otvor v dýchacích cestách. Tomu se říká bronchospasmus.

Uvnitř výstelky dýchacích cest jsou žlázky, které se nazývají podslizniční žlázky, a nad nimi, blíže k otvoru v dýchacích cestách, jsou buňky, které se nazývají pohárkové buňky - protože mají tvar pohárku, což je druh pohárku. Podslizniční žlázy a pohárkové buňky vytvářejí hlen, který pomáhá chránit vnitřek dýchacích cest. Sliz v dýchacích cestách zdravých plic tvoří tenký film, který zachycuje dráždivé látky, jako jsou prachové částice a pyl, aby nepoškodily dýchací cesty a zabránily jejich vniknutí do vzduchových váčků (alveol).

Dýchací cesty jsou vystlány drobnými chloupky, které se nazývají řasinky. Řasinky se vlní sem a tam jako malé bičíky a pomáhají vytlačovat hlen a zachycené částice nahoru dýchacími cestami do hltanu. Odtud mohou být hlen a zachycené částice z dolních cest dýchacích vykašlány (říká se tomu sputum).

Během astmatického záchvatu začnou podslizniční žlázy a pohárkové buňky vytvářet mnohem více hlenu než obvykle a hlen je také hustší než obvykle. To velmi ztěžuje řasinkám jejich práci a odvádění hlenu z dýchacích cest. Nyní se tedy vytváří příliš mnoho hlenu a řasinky ho nevynášejí dostatečné množství. Dýchací cesty jsou již tak úzké, že se v nich nedá správně dýchat kvůli otoku tkáně způsobenému zánětem a zúžení způsobenému bronchospazmy, takže nadbytečný hlen dýchací cesty ještě více blokuje. To velmi ztěžuje dýchání. Při smrtelných astmatických záchvatech mohou být dýchací cesty natolik zúžené a/nebo ucpané hlenem, že jimi vzduch vůbec nemůže projít.

Existují i další příznaky dýchacích potíží jako při astmatickém záchvatu, které je důležité znát, a jejich znalost může pomoci zjistit, zda má někdo, kdo nemůže mluvit, problémy s dýcháním. Mezi osoby, které nemusí být schopny dát někomu najevo, že mají dýchací potíže, patří kojenci a malé děti.

Mezi další příznaky astmatu patří:

Stahování hrudníku a krku, které způsobuje, že se svaly na hrudníku a krku, které se obvykle při dýchání příliš nepoužívají, začnou stahovat a pomáhají tak nasát více vzduchu. Retrakce jsou způsob, jakým se tělo snaží získat dostatek vzduchu kvůli potížím s normálním dýcháním v důsledku astmatického záchvatu. Tyto retrakce způsobují, že se kůže hrudní stěny, kůže krku a nebo hrudní kost (hrudní kost) při dýchání posunují dovnitř. Existují různé typy retrakcí, které závisí na tom, které svaly se začnou stahovat, a to podle toho, jak velké potíže má člověk s dýcháním během záchvatu.

Rozšíření nosních dírek se projevuje tím, že se nosní dírky při dýchání zvětší oproti normálu. Často je známkou toho, že člověk má potíže s dýcháním.

Modré rty a konečky prstů: kyslík, který je obsažen ve vzduchu, který dýcháme, způsobuje, že krev má červenou barvu. Krev bez kyslíku má modrou barvu. Kyslík se do těla dostává skrze vzduchové váčky (alveoly), které jsou na konci dýchacích cest. Během astmatického záchvatu je pro tělo obtížné získat dostatek kyslíku, protože je obtížné dostat do těla dostatek vzduchu. Protože se do vzdušných vaků a do krve dostává méně vzduchu s kyslíkem, je v krvi méně červené barvy (krev s obsahem kyslíku) a více modré barvy (krev bez obsahu kyslíku). Modrá barva rtů a pod nehty je způsobena modrou krví, která je vidět v malých cévkách pod kůží. Čím déle je tělo bez kyslíku, tím více částí těla začíná modrat. Když části těla zmodrají kvůli nedostatku kyslíku, nazývá se to cyanóza.

Pocení : pocení může být patrné zejména na čele, ale kůže není teplá, může být chladná a lepkavá na dotek.

Rychlé dýchání (tachypnoe); nádech a výdech mnohem rychlejší než obvykle.

Rychlý srdeční tep: (tachykardie): srdce začne bít mnohem rychleji než obvykle.

Jedná se o drobné chloupky zvané řasinky, které lemují vnitřní stranu dýchacích cest.


Mezižeberní retrakce Kůže mezi žebry se zdá být "vcucnutá", protože mezižeberní svaly (umístěné mezi žebry) se stahují více než obvykle. Snaží se tak pomoci tělu nasát více vzduchu kvůli potížím s dýcháním. Stahování mezižeberních svalů je známkou dýchacích obtíží a možným příznakem zhoršujícího se astmatu nebo astmatického záchvatu.

Diagnóza

Diagnóza astmatu je založena na:

• anamnéza; informace o příznacích a symptomech astmatu, které se u nich vyskytly.
• Zdravotní anamnéza v rodině; zda někdo z příbuzných trpěl astmatem nebo souvisejícími stavy, které se vyskytují například u atopiků.
• Fyzikální vyšetření a testy

Diagnostické testy

Neexistuje žádný specifický test, který by určil, zda má člověk astma, nicméně existují testy, které mohou pomoci při stanovení diagnózy, pokud se jejich výsledky zváží spolu s lékařskou a rodinnou anamnézou a fyzikálním vyšetřením.

• Funkční testy plic [Pulmonary function tests (PFTs)]
• Spirometrie; měří, kolik vzduchu jsou plíce schopny vdechnout a kolik vydechnout a jak rychle člověk dokáže vydechnout.
• Bronchoprovokační test; při tomto testu jsou dýchací cesty (průdušky a průdušinky) vyprovokovány k bronchospasmu (zúžení dýchacích cest), aby se zjistilo, jak jsou citlivé. K vyvolání bronchospasmu se používá například cvičení, dýchání studeného vzduchu, který se ochlazuje, nebo vdechování speciální chemické látky zvané metacholin. Výsledky bronchoprovokace se kontrolují pomocí spirometrie.

Diferenciální diagnózy

Diferenciální diagnózy jsou různé zdravotní poruchy, které mohou způsobovat stejné příznaky. Než lékař stanoví konečnou diagnózu, což znamená, že si je jistý, jaká zdravotní porucha je příčinou potíží, zamyslí se nad tím, jaké další zdravotní potíže mají stejné nebo téměř stejné příznaky, a ujistí se, že se nejedná o jednu z nich.

Mezi diferenciální diagnózy astmatu patří:

• Bronchiektázie
• Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN)

Dítě používá měřič vrcholového průtoku (PFM), který měří, jak dobře se vzduch pohybuje ven (vrcholový výdechový průtok neboli "PEF") z plic člověka při nádechu (výdechu).

Remodelace dýchacích cest

Přestavba dýchacích cest je stav, kdy dochází k trvalým fyzickým změnám dýchacích cest, které ovlivňují i jejich fungování. K tomu může dojít po chronickém dlouhodobém astmatu. Po cyklech zánětu, poškození a oprav dýchacích cest. může dojít k trvalé remodelaci dýchacích cest. Tehdy se mění fyzická struktura dýchacích cest. To způsobí trvalé zúžení dýchacích cest (jsou vždy užší než normálně a během astmatického záchvatu se ještě zúží), snadněji se vyvolávají bronchospasmy (bronchiální hyperreaktivita), vzniká edém dýchacích cest (tekutina v dýchacích cestách) a hypersekrece hlenu (tvoří se příliš mnoho hlenu), jakož i nárůst kolagenu kolem dýchacích cest, který se nazývá fibróza. Přestavba dýchacích cest byla pozorována již u šestiletých dětí.

Nesprávná léčba astmatu může vést k přestavbě dýchacích cest, což může zvýšit riziko úmrtí na astmatický záchvat. Jedním z hlavních problémů, které způsobují špatnou léčbu astmatu, je nesprávné používání inhalátoru pro astmatiky. Jedním z hlavních důvodů nesprávného používání inhalátoru je to, že pacient s astmatem nemá správné znalosti o používání inhalátoru, protože nedostal řádné instrukce.

Hyperplazie pohárkových buněk a podslizničních žláz: Mezi fyzikální změny, ke kterým může dojít při přestavbě dýchacích cest, patří hyperplazie pohárkových buněk a podslizničních žláz. Podslizniční žlázky a pohárkové buňky vytvářejí hlen, který pomáhá chránit dýchací cesty tím, že zachycuje škodlivé částice, jako je prach a pyl. Hlen je obvykle tenký film, který vystýlá dýchací cesty. Hlen a částice, které zachytí, jsou vynášeny do hltanu drobnými (mikroskopickými) chloupky na vnitřní straně dýchacích cest, které se pohybují sem a tam a nazývají se řasinky.

Během astmatického záchvatu vytvářejí podslizniční žlázy a pohárkové buňky příliš mnoho hlenu, který je hustší než obvykle, což ztěžuje řasinkám jeho vyvedení nahoru. Při přestavbě dýchacích cest může tělo vytvořit mnohem více podslizničních žlázek a pohárkových buněk než normálně, což znamená, že se tvoří ještě více hlenu. Hlenu může být příliš mnoho na to, aby ho řasinky mohly vyvést nahoru, a dýchací cesty se mohou ucpat. To je jeden z důvodů, proč mají lidé s přestavbou dýchacích cest často těžší astma. Ve smrtelných případech může dojít k úplnému ucpání dýchacích cest a následnému udušení.

Metody rekonstrukce dýchacích cest

Pravidelné kojení je pro rekonstrukci dýchacích cest prokazatelným přínosem. Ačkoli předchozí studie prokázaly podobný vliv mezi kojením a rizikem astmatu, tento výzkum je první, který prokázal souvislost mezi délkou kojení a počtem epizod sípání. Tato studie také prokázala, že první příznaky související s astmatem se objevují dříve v životě, pokud byly děti kojeny kratší dobu nebo nebyly kojeny výhradně. Studie ukazuje, že nejde o výživový přínos tekutiny, ale o tah na plíce, který rozšiřuje hladké svaly dýchacích cest. Suché kojení se v této studii skutečně ukázalo jako prospěšnější pro posílení zdraví dýchacích cest u dětí i dospělých. Rozšířením dýchacích cest se posílí jejich i samotné plíce.

Hyperplazie pohárkových buněk Přestavba dýchacích cest může způsobit, že tělo vytvoří více pohárkových buněk vytvářejících hlen než obvykle. Více pohárkových buněk než obvykle znamená více hlenu než obvykle.

Léčba

Astma lze nejčastěji ovlivnit tím, že se vyhneme kontaktu se spouštěči a používáme určité léky. Většina osob trpících astmatem u sebe nosí speciální léky. Ty se nazývají inhalátory. Lék uvnitř inhalátoru otevírá trubičky, které vedou do plic. Inhalátor se obvykle používá k prevenci astmatického záchvatu nebo k zastavení již probíhajícího záchvatu.

Záchranný lék - Záchranný lék je inhalátor, který se používá, pokud si člověk myslí, že má astmatický záchvat.

Kontrolní lék - Kontrolní lék je lék ve formě tablet nebo inhalátoru užívaný každý den k prevenci astmatických záchvatů.

Běžné ošetření v nemocnici

Nemocnice mají další možnosti, které mohou použít v naléhavých případech, kdy běžná léčba nefunguje:

• Kyslík
• Některé léky, které působí jako sprej proti astmatu, ale jsou mnohem silnější.
• Některé léky, které lze podávat intravenózně.
• Steroidy
• Dýchací pomůcky (včetně trubiček a chlopní ve velmi závažných případech).

Netradiční léčba / Domácí léčebné prostředky

• Teplé parní lázně se často používají ke zmírnění ucpání nosu a podráždění dýchacích cest spojených s astmatem.
• Omega-3 mastné kyseliny se často používají jako přírodní prostředek k prevenci a léčbě srdečních onemocnění. Ačkoli některé výzkumy naznačují, že omega-3 mohou také pomáhat snižovat zánět dýchacích cest a zlepšovat funkci plic.
• Buteykova dechová technika je založena na předpokladu, že zvýšení hladiny oxidu uhličitého v krvi prostřednictvím mělkého dýchání může pomoci lidem s astmatem. Předpokládá se, že oxid uhličitý rozšiřuje hladké svalstvo dýchacích cest.
• Horké nápoje jsou známé tím, že otevírají dýchací cesty, údajně otevírají dýchací cesty při příznacích podrážděného astmatu. Tato metoda údajně přináší dočasnou úlevu.
• Vysoká konzumace jablek může chránit před astmatem. Denní příjem ovoce a zeleniny v dětství snižuje riziko astmatu.
• Bylo prokázáno, že kojení nebo jeho reflexe v dospívání a u dospělých posiluje a podporuje zdraví dýchacích cest. Námaha způsobená tahem na plíce rozšíří hladké svalstvo dýchacích cest. Pravidelná prodloužená terapeutická sezení prokazatelně výrazně zlepšují funkci dýchacích cest a podporují menší výskyt komplikací astmatu.

Léky, které mohou zhoršit astmatický záchvat

Existují určité typy léků, které astma zhoršují nebo mohou takový záchvat vyvolat. Některé typy léků by se měly používat pouze ve velmi specifických situacích. Mezi tyto léky patří např:

• Nesteroidní protizánětlivé léky, zkráceně NSAID. Aspirin je NSAID a někteří lidé jsou na něj alergičtí nebo mohou mít vyšší riziko, že se na něj stanou alergičtí, i když ho dříve užívali.
• Beta-blokátory jsou léky používané k léčbě srdečních problémů, ale neměli by je užívat lidé s astmatem.
• Paracetamol je dalším lékem, o kterém se předpokládá, že může nejen přispívat ke vzniku astmatu, ale také zhoršovat astma u lidí, kteří ho již mají. Paracetamol je analgetikum, tedy lék proti bolesti. Pro své vlastnosti tlumící bolest se paracetamol často přidává k jiným lékům. Při užívání jakéhokoli léku, včetně volně prodejných léků, je třeba vždy číst etikety.
• Inhibitory ACE jsou typem léku, který se obvykle používá k léčbě vysokého krevního tlaku a srdečních onemocnění. Obvykle astma nezhoršují, ale ve vzácných případech mohou způsobit některé příznaky astmatu, jako je obstrukce dýchacích cest a kašel, zejména v prvních týdnech užívání inhibitorů ACE.
• Prášky na spaní a léky na uklidnění; obvykle by je neměli užívat lidé s astmatem.

Zvládání komorbidního astmatu, deprese a/nebo úzkosti

Deprese a úzkost mají negativní vliv na astma. Komorbidní úzkost s astmatem je obzvláště matoucí kvůli podobnosti příznaků a interferenci ve vnímání a léčbě astmatu. Australská Národní rada pro astma doporučuje léčbu komorbidních psychologických příznaků. Jednou z doporučených metod léčby úzkosti a deprese je kognitivně behaviorální terapie (CBT). Existují předběžné výzkumné důkazy, které naznačují, že program CBT pozměněný pro astma, poskytovaný společně s lékařskou léčbou a v úzké spolupráci s lékařským týmem, může zlepšit úzkost, astma a kvalitu života. Lékaři, kteří mají v úmyslu poskytovat CBT pro komorbidní astma, úzkost nebo depresi, by se měli obrátit na a přezkoumávaný výzkum, aby získali pokyny pro bezpečnou a účinnou intervenci.

Globální iniciativa pro astma

Globální iniciativa pro astma (GINA), která byla zahájena v roce 1993, je výsledkem spolupráce Světové zdravotnické organizace (WHO), Národního institutu zdraví USA (NIH) a Národního institutu pro srdce, plíce a krev. Mezi její cíle patří: zvýšit povědomí veřejnosti o astmatu, podpořit výzkum příčin rostoucího výskytu astmatu ve světě, podpořit výzkum souvislostí mezi astmatem a faktory životního prostředí, zlepšit účinnost postupů léčby astmatu, snížit úmrtnost a nemocnost spojenou s astmatem a zajistit lepší dostupnost léčby astmatu.

Jedním ze způsobů, jak GINA tyto cíle naplňuje, je vydávání lékařských pokynů pro léčbu astmatu, které vycházejí ze systematického přehledu nejnovější světové literatury. Tyto pokyny jsou zdarma k dispozici všem pacientům a lékařům na webových stránkách GINA. Hlavní zpráva GINA je každoročně aktualizována a jejím cílem je odrážet vyvíjející se osvědčené postupy, neboť upozorňuje na změny ve strategiích léčby astmatu.

GINA založila Světový den astmatu v roce 1998 a první akce se konala v Barceloně ve Španělsku. Koná se každoročně první úterý v květnu a účastní se ho více než 35 zemí.

Přehrávání médií Mnoho lidí nepoužívá inhalátory správným způsobem.Toto video ukazuje správný způsob použití inhalátoru s odměřenou dávkou, pokud se používá bez distanční vložky.

Komorbidity

Často se stává, že jeden zdravotní problém zvyšuje pravděpodobnost, že člověk bude mít také jeden nebo více dalších zdravotních nebo psychiatrických problémů. Tyto další poruchy se nazývají "komorbidní problémy" nebo "komorbidity". S astmatem jsou spojeny různé komorbidní zdravotní a psychiatrické potíže.

Respirační poruchy

• Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN)
• Respirační infekce
• Chronická sinusitida
• Rýma: alergická (atopická), nealergická
• Hyperventilační syndrom
• Alergická bronchopulmonální aspergilóza (ABPA) je onemocnění postihující plicní dýchací cesty, které je způsobeno alergickou přecitlivělostí na houbu Aspergillus fumigatus.

Gastrointestinální poruchy

• Gastroezofageální refluxní choroba (GERD)
• Eozinofilní ezofagitida (EE)

Psychiatrické poruchy

• Deprese
• Úzkostné poruchy
• Panická porucha

Poruchy spánku

• Obstrukční spánková apnoe

Poruchy kůže

• Atopická dermatitida (AD): je typ ekzému.

Toto jsou některé z nejčastějších problémů, které mohou mít i osoby s astmatem.

Epidemiologie

V medicíně se epidemiologie zabývá tím, co způsobuje nemoci a zdravotní stavy, jak často se vyskytují, kde se vyskytují a u koho se vyskytují.

Je častější ve vyspělých než v rozvojových zemích. Ve Spojených státech a Kanadě je výskyt astmatu jeden z nejvyšších na světě, přestože se nejedná o chudé země. V Africe má Jihoafrická republika nejvyšší výskyt astmatu na celém kontinentu, přestože patří k nejbohatším zemím.

Více než 80 % lidí, kteří umírají na astma, obvykle pochází ze zemí s nízkými a středními příjmy, ale ne vždy, protože Jihoafrická republika má čtvrtou nejvyšší úmrtnost na světě, přestože patří k nejbohatším zemím světa. Ve Spojených státech je úmrtnost vyšší u žen, dospělých a osob afrického původu.

Od roku 2011 trpí astmatem 235-300 milionů lidí na celém světě a přibližně 250 000 lidí ročně na toto onemocnění zemře. Míra výskytu se v jednotlivých zemích liší a pohybuje se mezi 1 a 18 %.

Počet každoročně hlášených případů astmatu se v letech 1960-2008 výrazně zvýšil Od poloviny 90. let 20. století se počet případů astmatu ve vyspělých zemích zastavil a v poslední době se zvýšil především v rozvojových zemích. Astmatem trpí přibližně 7 % obyvatel Spojených států a 5 % lidí ve Velké Británii. V Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu se míra výskytu pohybuje kolem 14-15 %.

Tato mapa ukazuje, kolik případů astmatu bylo v jednotlivých zemích v roce 2003. Procento obyvatelstva      >10,1 7,6-10,0 5,1-7,5 2,5-5,0 0-2 ,5 žádné údaje: pro tyto oblasti nebyl dostatek informací.


Míra výskytu astmatu podle věku, pohlaví a rasy ve Spojených státech v roce 2011. (CDC)