Domácí kočka (Felis catus): původ, plemena, chování a péče

V minulosti, zejména v Egyptě, chovali lidé kočky domácí, protože lovily a jedly myši a krysy. Dnes lidé často chovají kočky jako domácí mazlíčky. Existují také kočky domácí, které žijí, aniž by se o ně lidé starali. Tyto druhy koček se nazývají "divoké kočky".

Nejstarší doklady o chovu koček jako domácích mazlíčků pocházejí ze středomořského ostrova Kypr z doby kolem roku 7500 př. n. l. Staří Egypťané uctívali kočky jako bohy a často je mumifikovali, aby mohly být se svými majiteli "po celou věčnost".

Ve vyspělých zemích je dnes speciální krmivo pro kočky běžně dostupné. Správné krmení pomůže kočce žít déle než lov nebo krmení zbytky ze stolu. Nesprávné krmení kočky může vést k problémům (viz níže zdravotní problémy).

Kočky necítí chuť sladkých potravin (s cukrem), protože u jejich předků došlo k mutaci (změně), která jim schopnost chutnat sladké odňala.

Kočky mají podobnou anatomii jako ostatní zástupci rodu Felis. Tento rod má navíc bederní (spodní část zad) a hrudní (hrudník) obratle. To pomáhá vysvětlit pohyblivost a pružnost páteře koček. Na rozdíl od lidských paží jsou kočičí přední končetiny připojeny k rameni volně plovoucími klíčními kostmi. Ty kočkám umožňují procházet tělem jakýmkoli prostorem, do kterého se vejde hlava.

Kočičí lebka je mezi savci neobvyklá tím, že má velmi velké oční důlky a mohutnou a specializovanou čelist. V porovnání s ostatními kočkovitými šelmami mají kočky domácí úzce rozestavěné špičáky: je to přizpůsobení jejich oblíbené kořisti, kterou jsou drobní hlodavci. Kočky, stejně jako psi, chodí přímo po špičkách, přičemž kosti jejich chodidel tvoří spodní část viditelné nohy.

Kočky chodí velmi přesně. Na rozdíl od většiny savců používají kočky při chůzi "krokovací" chůzi (styl chůze), to znamená, že obě nohy na jedné straně těla se pohybují dříve než nohy na druhé straně. Tento rys sdílí s velbloudy a žirafami. Když se chůze zrychlí do klusu, změní se kočičí chůze na "diagonální" chůzi, podobně jako u většiny ostatních savců: šikmo protilehlé zadní a přední končetiny se pohybují současně. Většina koček má na předních tlapkách pět drápů a na zadních čtyři. Na vnitřní straně předních tlapek je něco, co vypadá jako šestý "prst". Tento zvláštní prvek na vnitřní straně zápěstí je karpální polštářek. Karpální polštářek se vyskytuje i u jiných koček a psů.

Kočky jsou aktivní masožravci, což znamená, že ve volné přírodě loví živou kořist. Jejich hlavní kořistí jsou malí savci (např. myši). Sledují také ptáky a někdy je i zabijí a sežerou. Kočky se živí širokou škálou kořisti, včetně hmyzu, jako jsou mouchy a kobylky. Jejich hlavní metodou lovu je slídění a vrhání. Zatímco psi mají velkou vytrvalost a pronásledují kořist na dlouhé vzdálenosti, kočky jsou extrémně rychlé, ale pouze na krátké vzdálenosti. Základní zbarvení kočičí srsti, tabby (viz horní fotografie), jí poskytuje dobré maskování v trávě a lese. Kočka se plíží k vybrané oběti, přičemž drží tělo v rovině a u země, aby nebyla snadno viditelná, dokud není dostatečně blízko, aby se mohla rychle vrhnout nebo vrhnout. Kočky, zejména koťata, si toto instinktivní chování procvičují při hře mezi sebou nebo na malé hračky. Kočky umí lovit ryby. Používají k tomu pohyb přední tlapkou vzhůru, který, když je úspěšný, přehodí rybu z vody přes ramena kočky na trávu. Nizozemský výzkum ukázal, že se jedná o vrozený (zděděný) vzorec chování, který se vyvinul brzy a bez učení matky.

Kočky jsou klidná a dobře vychovaná zvířata, a proto jsou oblíbenými domácími mazlíčky. Malá koťata jsou hravá. Snadno se zabaví různými hračkami zakoupenými v obchodě nebo doma vyrobenými. Je známo, že kočky domácí se naučí používat pákové kliky a kliky na záchodě.

Kočky jsou poměrně samostatná zvířata. Dokážou se o sebe postarat samy a nepotřebují tolik pozornosti jako psi.

Kočky používají ke komunikaci mnoho různých zvuků, včetně mňoukání, mrouskání, trylkování, syčení, vrčení, pištění, cvrlikání, klikání a vrčení.

Důležité je také držení těla. Celý tvar těla se mění, když je kočka uvolněná nebo když je ve střehu. Také poloha jejich uší a ocasu slouží ke komunikaci, stejně jako jejich obvyklé funkce.

Tyto způsoby komunikace jsou velmi důležité. Používají se mezi kočičí matkou a jejími koťaty. Používají se také mezi kočičími kocoury a kočkami a mezi kočkami a jinými druhy, například psy. Kočičí matka, která chrání svá koťata, se ubrání i největšímu psovi. Dává to najevo děsivým projevem, zuřivě syčí, ukazuje drápy, prohýbá hřbet a ježí se jí chlupy. Pokud to nepomůže, zaútočí drápy na psí obličej. Říká se, že žádný pes se o takový útok nepokusí podruhé.

Páření

Kočky se páří pouze tehdy, když je královna "v říji". Období říje nastává přibližně jednou za dva týdny a trvá 4 až 6 dní. Páření koček je velkolepá událost. Říjející se královna může přitahovat několik kocourů. Samci o ni bojují a vítěz získává právo na páření. Zpočátku samice samce odmítá, ale nakonec mu páření umožní. Samice vydá hlasitý skřek, když se z ní samec vytáhne. Je to proto, že penis kočičího samce má pásmo asi 120-150 dozadu směřujících trnů, které jsou dlouhé asi jeden milimetr; po vytažení penisu trny narazí na stěny vagíny samice, což je spouštěčem ovulace. Po páření si samice důkladně omyje vulvu. Pokud se s ní samec v této chvíli pokusí o páření, samice na něj zaútočí. Asi po 20 až 30 minutách, jakmile samice dokončí péči, se cyklus opakuje.

Protože ovulace není vždy spuštěna, nemusí samice otěhotnět s prvním kocourem, který se s nimi spáří. Královna se může pářit s více kocoury, když je v říji, a různá koťata ve vrhu mohou mít různé otce. Cyklus se zastaví, když je královna březí.

Doba březosti koček je přibližně dva měsíce, průměrná délka březosti je 66 dní. Velikost vrhu je obvykle tři až pět koťat. Koťata se odstavují ve věku šesti až sedmi týdnů a pohlavní dospělosti kočky obvykle dosahují ve věku 5 až 10 měsíců (samice) a 5 až 7 měsíců (kocouři). Samice mohou mít dva až tři vrhy ročně, takže mohou za svůj chovný život, který trvá přibližně deset let, vyprodukovat až 150 koťat.

Porod a po něm

Březí královny rodí mláďata samy, vedeny instinktem. Královna si najde nejbezpečnější místo, které může. Pak ho důkladně vyčistí, v případě potřeby i jazykem. Zde v klidu porodí. Olízne novorozená mláďata dočista. Ve volné přírodě zanechává pachovou stopu a riskuje nebezpečné setkání s jinými zvířaty. Koťata se rodí slepá a se zavřenýma očima. Sají na jejích bradavkách a hodně spí. Zhruba po dvou týdnech se jim oči otevřou. V této fázi mají modré oči, ale ne zrovna nejlepší zrak. O něco později se nejlépe vyvinuté kotě vyklopí z hnízda. Ostatní ho následují. Brzy vás poznají jako živého tvora: to je skvělý okamžik. Zpočátku se vracejí do hnízda, aby se nakrmila a vyspala. Po několika dalších dnech opustí hnízdo nadobro, ale i tak mohou spát společně v "koťecí kupě".

Královna mezitím čas od času opouští hnízdo, aby lovila, krmila se a také močila a kálela. Na rozdíl od kocoura si své záležitosti zakrývá, aby skryla svůj pach. Velmi brzy budou koťata močit, kam se jim zlíbí, pokud je někdo nenaučí. To se dělá až po jejich odstavení, kdy jsou připravena na koťeckou potravu. Zde je návod, jak to udělat:

1. Připravte si čistou misku pro kočky naplněnou absorpční drtí.

2. Dejte koťatům jejich speciální krmivo.

3. Vezměte vodící kotě ihned po jídle a vložte ho do misky pro kočky.

4. Jemně ho pohlaďte jedním prstem po bříšku.

5. Sledujte, jak si kotě okamžitě sedá a močí. Totéž proveďte u ostatních koťat.

6. Pokud to budou potřebovat, příště to zopakujte. Potřetí už to potřebovat nebudou.

To, co jste udělali, je přesně to, co by královna udělala ve volné přírodě. Spustili jste reflex, který mají všechna koťata. Jde o to, že zásobník je umělý a vaše královna může dělat své záležitosti venku. Ale přinejmenším v mládí koťata vaničku potřebují. Vaším dalším úkolem je zavolat veterináři, který vám řekne, kdy máte koťata přivést na očkování.

Koťata si hrají donekonečna. Tak se učí. Své oblíbené hry, jako je "schovej se a skoč", hrají téměř s kýmkoli nebo čímkoli. Standardní hračkou jsou měkké míčky na provázku, stejně jako škrabadlo.

U koček existuje hranice, kam až je můžete vycvičit. Jsou přinejmenším stejně inteligentní jako psi, ale nejsou to smečková zvířata. Rády si dělají své a majitelé se nejlépe přizpůsobí. Nikdy kočku nebijte: pokud to uděláte, vztah už nikdy nebude jako dřív. Pokud je chcete opravdu odradit, zkuste na ně syčet. Také hluk, který se jim nelíbí, je donutí odejít. Říká se, že kočku ve skutečnosti nikdo nevlastní; mnoho koček sbírá další majitele a může změnit dům, pokud se jim nelíbí zacházení...

Pokud se kotě narodilo u vás doma, nepouštějte ho ven, dokud mu nejsou dva až tři měsíce. Pokud máte matku, bude se o kotě starat ona. Pokud jste však kotě dostali od veterináře nebo prodejce, nechte ho několik týdnů doma. Když se dostane ven, musíte na něj dohlédnout. Hlavním problémem je, že se může snadno ztratit. Časem se kotě naučí každý centimetr domu a zahrady. Pak ho můžete s radostí nechat volně se pohybovat.

Kočky jsou velmi čistotná zvířata. Čistí se olizováním srsti. Kočičí jazyk může fungovat jako kartáč na vlasy a dokáže kočce vyčistit a rozplést srst. Přesto si majitelé mohou pořídit pečovatelské přípravky, které kočce pomohou v péči o ni samotnou. Po olizování srsti se kočkám někdy tvoří chlupové koule. Chlupatý míček je malé množství srsti, které zvířata vyvrhují, když se příliš zvětší. To je zcela normální. Majitelé své kočky kartáčují, aby se pokusili zabránit velkému množství chlupových koulí.

Mnoho koček domácích jí potravu, kterou jim dávají jejich majitelé. Toto krmivo je vyrobeno a navrženo tak, aby obsahovalo správné živiny pro kočky. Existuje mnoho různých druhů krmiv pro kočky. Ta se dodávají v mnoha různých příchutích a náklady na ně jsou často velmi malé.

Existují vlhké konzervy a také suché krmivo pro kočky, které se dodává v různě velkých konzervách nebo sáčcích a recepturách. Existují receptury pro koťata, receptury pro kočky, zdravotní receptury, receptury pro snížení hmotnosti kočky a mnoho dalších. Mohou být dokonce organické (vyrobené ze všech přírodních složek) a obsahovat zeleninu, lososa, tuňáka, maso a mléčnou esenci. Přesto je nejlepší, když krmivo obsahuje alespoň 95 % masa, protože to je kočičí strava. Také se ujistěte, že kočka není denně krmena krmivem pro psy. To by mohlo způsobit, že kočka oslepne, protože neobsahuje taurin, což je živina pro oči.

Kočky skutečně onemocní a prevence je lepší než léčba. Nejdůležitější je nechat mladou kočku očkovat proti některým z nejsmrtelnějších nemocí. Pokud kočka onemocní, může jí nabídnout pomoc veterinární lékař (zvířecí lékař). Některé kočky mohou být v závislosti na plemeni, pohlaví, věku a celkovém zdravotním stavu náchylnější k onemocnění než jiné. Pravidelné návštěvy veterinárního lékaře mohou kočku udržet naživu mnoho dalších let, protože včas zachytí nemoci a onemocnění.

Kočky, které se pohybují venku, se někdy zableší. Kočičí blechy nežijí na lidech, ale blechy neváhají kousnout kohokoli v okolí. Majitelé se mohou rozhodnout zakoupit obojky proti blechám, ale všechna místa, kde kočka běžně spí, je třeba vyčistit. Poradit ohledně blech vám může veterinář nebo místní obchod se zvířaty. Doporučuje se, aby lidé rychle zakročili, když se na kočce objeví blechy, protože blechy mohou kočkám způsobit nepříjemné pocity.

Domácí kočky mohou mít nadváhu kvůli nedostatku pohybu a překrmování. Když se nechají vykastrovat ("fixovat"), mají tendenci méně cvičit. Kastrace se provádí u koček a kastrace u kocourů. Je důležité kočky fixovat a zde je několik důvodů. Především, pokud má kočka koťata, budou potřebovat domov. Najít domov pro koťata je často poměrně obtížné. Pokud kocour není fixován, vyvine se u něj odporný zápach. Chovatelé, kteří mají celé kocoury, je z tohoto důvodu drží ve speciální boudě mimo dům. Fixace také pomáhá zabránit přemnožení kocourů. Přemnožení znamená, že je koček příliš mnoho a některé z nich budou uspány (utraceny) ve zvířecích útulcích.

Je dobré adoptovat kočku od veterináře nebo z útulku. Veterinář, útulek nebo RSPCA se ujistí, že jsou zdravé a vykastrované.

Koťata se někdy rodí s vadami. Lidem, kteří dostanou kočku jako dárek, se doporučuje nechat ji vyšetřit na zdraví. Některé vrozené vady, například srdeční problémy, vyžadují naléhavou péči veterináře. Jiné jsou neškodné, například polydaktylie. Polydaktylie znamená mnoho číslic nebo mnoho "prstů" od slov poly (mnoho) a dactyl (číslice). Někdy dochází v kočičích rodinách k mutaci (změně). Většina koček má na každé tlapce pouze čtyři až pět prstů, podle toho, zda se jedná o přední nebo zadní tlapku. Tyto zmutované kočky jich mají šest, sedm a ve vzácných případech i více. Všechny tyto kočky se nazývají polydaktylní kočky. Mohou být také nazývány hemingwayskými kočkami, protože spisovatel Ernest Hemingway některé z těchto koček vlastnil.

Kde najdete další informace

O kočkách existuje celá řada příruček. Hledejte tituly jako Encyklopedie kočky nebo Kočičí encyklopedie.

Další stránky o kočkách

• Africká kočka divoká
• Kočka Calico
• Pravý reflex kočky
• Seznam plemen koček
• Lodní kočka
• Malé kočky

Další významy slova "cat

• Sloveso "to cat" znamená vytáhnout lodní kotvu tak, aby spočívala na čele lodi. Může také znamenat hledat druha.
• Cat může být krátká přezdívka pro Katherine, Kathleen, Caitlin, Catalina, Katrina a Catarina.