Kotvy se používají k zastavení pohybu lodí. Dnes se kotvy obvykle vyrábějí z kovu a jsou navrženy tak, aby se zakously nebo dosedly na dno oceánu (mořské dno) a vytvářely odpor proti posunu plavidla.

Existují dva hlavní typy kotev: dočasné a trvalé. Trvalá kotva se nazývá kotevní blok a nelze ji snadno přemístit — používá se například pro stálá mořská zařízení, bóje nebo pevné kotvení konstrukcí. Dočasnou kotvu lze přemístit a je umístěna na lodi; právě o těchto kotev se lidé nejčastěji baví, když mluví o „kotvě“. Dočasné kotvy jsou navrženy tak, aby je bylo možné pokládat, zvedat a převážet.

Kotva funguje buď na základě hmotnosti, nebo tvaru. U kotvy, která se používá na lodích, je obvykle důležitější tvar — schopnost se zakousnout do dna a držet — a proto je konstrukce klíčová. Kotvy musí odolávat větru, přílivu a také pohybu vln nahoru a dolů a dalším silám působícím na plavidlo.

Hlavní typy kotev a jejich vlastnosti

  • Plovoucí / tvarové kotvy (např. Danforth, CQR/pluh, Bruce, Rocna) — mají lopatky (flukes) nebo pluh, které se ponoří do dna a svůj tvar využívají k vysoké držící síle při relativně nízké hmotnosti.
  • Mushroom (houbová kotva) — těžký tvar připomínající houbu; při ukládání v bahnitém dně dosedne a časem se zahrabe, proto je často používána pro trvalé kotvení menších zařízení a bójí.
  • Grappin / víceháková kotva — více ramen, vhodná pro skalnaté dno nebo při častém zachytávání o překážky; často používaná na malých plavidlech a ve skalnatých kotvištích.
  • Bloková (gravitační) kotva — těžký kus materiálu (kámen, beton, kov), který drží hlavně svou hmotností; používá se pro stálá kotvení nebo v oblastech, kde nelze spolehlivě zakousnout tvarové kotvy.
  • Historické typy (např. admiralitní kotva se zdvihacím břevnem a křížovým sikem) — dnes méně běžné, ale tvoří základ moderních konstrukcí.

Princip fungování kotev

  • Zakousnutí — tvarové kotvy využívají lopatek, které se pod úhlem zaboří do dna a vytvářejí odpor, zvyšující se s tahem řetězu nebo lana. Důležité je, aby kotva při pokládání „lezla“ po dně a našla vhodnou polohu k zakousnutí.
  • Dosednutí / gravitační účinek — u těžkých blokových kotev drží samotná hmotnost. U houbových kotev se pak často časem nad nimi vytvoří nános sedimentu, který držení zvyšuje.
  • Úhel a délka kotevního lana (tzv. scope) — čím větší poměr délky řetězu či lana k hloubce vody, tím menší úhel tahu na kotvu a tím vyšší účinnost zaklesnutí. Obvyklá doporučení: pro noční kotvení a klidné podmínky 5:1 až 7:1, pro náročnější podmínky i 8:1–10:1 nebo více.

Konstrukce a hlavní části kotev

  • Očko/ústí (shackle / ring) — místo pro připojení k řetězu nebo k lanu.
  • Tělo / větev (shank) — hlavní osa kotevního tělesa, u některých typů je zde umístěn i tzv. stock (břit), který pomáhá správnému orientování kotvy.
  • Flukes / lopatky — části, které se zakusují do dna (u pluhových nebo Danforth kotev zásadní).
  • Korunka (crown) — spodní část kotevního tělesa, místo, kde se shank a flukes setkávají.
  • Stock — příčný kus u některých kotev, který způsobí, že se kotva při položení vždy sklopí tak, aby se flukes zabořily (u moderních bezstokových kotev je tento prvek nahrazen tvarem lopatek).

Seabed – vliv dna na držení

  • Písčité dno — obecně výborné pro pluhové a tvarové kotvy (Danforth, CQR), držení je spolehlivé.
  • Hlinito-bahnité dno — velmi dobré pro houbové a Danforth typy; v měkkém bahně se kotva hluboko zaboří a drží velmi dobře.
  • Skalnaté dno — náročné; lepší jsou grappinové kotvy nebo kotvení pomocí vrutů či kotev zavěšených mezi skalami.
  • Rostliny (mořské řasy) — mohou snižovat držení tím, že zabraňují dobrému kontaktu lopatek s pevnou zemí.

Výběr kotvy a doporučení

  • Volba kotvy by měla vycházet z hmotnosti a typu plavidla, očekávaných povětrnostních podmínek a druhu dna. Výrobci uvádějí doporučenou hmotnost kotev podle tonáže lodi.
  • Pro větší lodě a profesionální plavbu jsou vhodné robustní ocelové kotvy, často galvanizované nebo se speciální protikorozní úpravou. U menších plavidel se používají lehčí tvarové kotvy vyrobené z kvalitní oceli nebo z nerezových slitin.
  • Řetěz zvyšuje účinnost kotvy, protože jeho hmotnost snižuje úhel tahu; kombinace řetězu a lana (řetěz-syntetické lano) je běžná pro lepší ovladatelnost a menší hmotnost při manipulaci.

Pokládání a zvedání kotvy

  • Při pokládání kotvy je důležité plachtit zpět pomalu tak, aby kotva mohla „vylezt“ podél dna a najít polohu pro zakousnutí. Po zaklesnutí je potřeba podat dostatečný scope a následně kontrolovat polohu lodi.
  • Při zvedání kotvy se loď plaví nad kotevní polohou proti směru tahu a kotva se zvedá kolmo; u moderních lodí se používají navijáky (výtahy) nebo kotvení z příďového navijáku.
  • Při uvolnění kotvy z bahna může být nutné kormidlovat loď tak, aby se úhel zatížení změnil a kotva se uvolnila, nebo manuálně vytahovat řetěz a zvedat kotvu mechanicky.

Údržba kotevního vybavení

  • Pravidelně kontrolujte kotvu, řetěz, šekly a připojovací body na korozi, praskliny nebo deformace.
  • Oplachování sladkou vodou po plavbě v moři prodlužuje životnost a zpomaluje korozi.
  • Vždy mějte rezervní kotvu nebo adekvátní opravné vybavení na palubě pro případ ztráty nebo poškození primární kotvy.

Konečné shrnutí

Kotvy jsou klíčovým bezpečnostním prvkem každé lodě. Správný výběr typu, hmotnosti a kotevního vybavení spolu se správnou technikou pokládání a pravidelnou údržbou výrazně zvyšují bezpečnost při kotvení. Při rozhodování zvažte typ dna, povětrnostní podmínky a velikost plavidla.