Kovadlina: co to je, historie a použití v kovářství

Stavba kovadliny a její části

Kovadlina není jen prostá kostka železa — má několik běžných částí, které pomáhají při práci:

• Čelo (face) – rovná horní pracovní plocha, na kterou se buší.
• Roh / roh ve tvaru kužele (horn) – zaoblená část sloužící k ohýbání a tvarování oblouků.
• Hardy otvor – čtvercový otvor v ploše pro vsazování nástrojů (např. štípače, ohýbače).
• Pritchel otvor – menší kulatý otvor pro protahování nebo ustřelování třísek, použitý při podkování.
• Zadní část (heeľ/peggy) – někdy plochá nebo zakončená pro speciální úkony.

Materiál a výroba

Kovadliny se vyrábějí z různých materiálů a konstrukcí. Tradiční kovadlina mohla být celá z kovaného železa, často s přivařenou nebo nýtovanou ocelovou pracovní plochou. Moderní kovadliny jsou obvykle z kalené oceli (pro vyšší tvrdost a odolnost proti otěru). Levnější typy mohou být odlévané ze šedé nebo tvárné litiny, které jsou těžší a méně odolné vůči deformaci než kvalitní ocelové kusy.

Velikosti a montáž

Kovadliny existují v širokém spektru hmotností od malých přenosných kusů (několik kilogramů) až po velké dílenské kusy přes 100 kg. Výběr velikosti závisí na druhu práce: kováři podkůvek používají menší, mobilní kovadliny nebo speciální podkovářské kovadliny; průmysloví kováři a výrobci těžkých železných dílů používají velké a těžké kusy stočené na stabilní stojan nebo pařez.

Kovadlina se obvykle pevně upevňuje na masivní stojan, tzv. pařez či stojan, aby pohlcovala ráz a hluk a zvyšovala stabilitu. Někdy se používají pryžové podložky nebo šroubové upínky.

Historie

Kovadlina patří mezi nejstarší nástroje lidské civilizace. Kovadlina byla známa již v době bronzové a možná i dříve, protože práci s kovem doprovázela potřeba pevné plochy pro tvarování. Používala se ve starověkém Řecku a v starém Egyptě, kde kováři vyráběli zbraně, nástroje a ozdoby. V průběhu staletí se tvar, velikost i materiál kovadlin proměňovaly podle technologií a potřeb řemeslníků.

Použití

Kromě klasického kování žhavého kovu má kovadlina mnoho dalších použití:

• Podkovářství (podkování koní a oprava podkůvek).
• Výroba a oprava nářadí, nádobí a drobných strojních součástí.
• Tváření plechů a drátů u klempířů a truhlařů (v menším měřítku).
• Hobby a umělecké kovářství — výroba ozdob, plotů či soch.
• V dílnách i v domácích podmínkách pro různé opravy, kde je potřeba pevné a odolné opěrné plochy.

Péče a bezpečnost

Aby kovadlina dlouho sloužila, je třeba dodržovat několik zásad:

• Pravidelně kontrolovat pracovní čelo na praskliny a rýhy; větší poškození je nutné opravit nebo vyměnit.
• U ocelových povrchů dbát na správné zakalení a případné přeplatování, aby čelo zůstalo tvrdé a odolné proti opotřebení.
• Správné upevnění kovadliny na stojan minimalizuje pohyb při úderech a zvyšuje bezpečnost.
• Při práci používat ochranné pomůcky: brýle, rukavice, vhodnou obuv a oděv chránící před žhavými třískami.

Zajímavost

Kovadlina byla natolik běžným nástrojem, že se často objevuje i v literatuře a lidových příbězích. Spisovatel 17. století John Bunyan, známý hlavně jako kazatel a autor náboženských spisů, vykonával dříve práci dráteníka (řemeslníka opravujícího hrnce a pánve). Cestoval po vesnicích v hrabství Bedfordshire s malou kovadlinkou a několika nástroji na zádech. Jeho kovadlina byla upravena do tvaru klínu, aby se dala snadno zatlouci do země při opravách — tento kus je dnes vystaven v muzeu Johna Bunyana v Bedfordu.