Palearktická (nebo palearktická) ekozóna je jednou z osmi, které rozdělují zemský povrch.
Palearktická oblast je zdaleka nejrozsáhlejší ekozónou. Zahrnuje suchozemské ekoregiony Evropy, Asie severně od úpatí Himálaje, severní Afriky a severní a střední části Arabského poloostrova.
Palearktická ekozóna zahrnuje převážně boreální a mírné klimatické ekoregiony, které se táhnou napříč Eurasií od západní Evropy až po Beringovu úžinu.
Boreální a mírný euro-sibiřský region je největší biogeografickou oblastí Palearktu, která přechází z tundry v severních oblastech Ruska a Skandinávie do rozsáhlé tajgy, boreálních jehličnatých lesů, které se táhnou napříč kontinentem. Jižně od tajgy se rozkládá pásmo listnatých a smíšených lesů mírného pásma a jehličnatých lesů mírného pásma. Tato rozsáhlá eurosibiřská oblast má mnoho společných druhů rostlin a živočichů a mnoho podobností s mírnými a boreálními oblastmi nearktické části Severní Ameriky.
Eurasie a Severní Amerika byly často spojeny Beringovým pevninským mostem a mají velmi podobnou faunu savců a ptáků, přičemž mnoho eurasijských druhů se přestěhovalo do Severní Ameriky a méně severoamerických druhů do Eurasie.
Mnoho zoologů považuje palearktickou a nearktickou oblast za jednu holarktickou ekozónu. Palearktická a nearktická oblast mají také mnoho společných druhů rostlin.
Na územích při Středozemním moři v jižní Evropě, severní Africe a západní Asii se rozkládají ekoregiony Středomořské pánve, které dohromady tvoří největší a nejrozmanitější středomořskou klimatickou oblast světa s obecně mírnými a deštivými zimami a horkými a suchými léty. Mozaika lesů, lesních porostů a křovin Středozemní pánve je domovem 13 000 endemických druhů. Organizace Conservation International označila Středomořskou pánev za jedno z horkých míst světové biodiverzity.
Palearktické a afrotropické ekoregiony odděluje rozsáhlý pás pouští, včetně Sahary a Arabské pouště. Tyto pouštní ekoregiony jsou zahrnuty do palearktické ekozóny; jiní biogeografové označují hranici ekozóny jako přechodovou zónu mezi pouštními ekoregiony a ekoregiony Středomořské pánve na severu. Tím by se pouště zařadily do afrotropické oblasti, zatímco jiní umísťují hranici doprostřed pouště.
Pohoří Kavkaz, které se rozkládá mezi Černým a Kaspickým mořem, je obzvláště bohaté na jehličnaté, listnaté a smíšené lesy a zahrnuje i některé deštné lesy mírného pásma.
Střední Asie a Íránská náhorní plošina jsou domovem suchých stepních pastvin a pouštních pánví, ve vysokých horách a na náhorních plošinách regionu se vyskytují horské lesy, lesy a pastviny.
Středně vysoké úpatí Himálaje mezi 2000-2500 m n. m. tvoří hranici mezi palearktickou a indomalajskou ekoregionální oblastí.
Čína, Korea a Japonsko jsou vlhčí a mírnější než sousední Sibiř a Střední Asie a jsou domovem bohatých jehličnatých, listnatých a smíšených lesů mírného pásma. Ty jsou dnes většinou omezeny na horské oblasti, protože hustě osídlené nížiny a povodí řek byly přeměněny na intenzivní zemědělské a městské využití.
Východní Asie nebyla v dobách ledových příliš zasažena zaledněním a zachovala si 96 % pliocénních rodů stromů, zatímco Evropa si jich zachovala pouze 27 %.