Šiška (nebo šiška) je orgán rostlin z oddílu Pinophyta (jehličnany), který obsahuje rozmnožovací struktury. Je to část stromu, která umožňuje jeho rozmnožování. Její formální název v botanice je strobilus, množné číslo strobili.
Známá dřevnatá šiška je samičí šiška, která produkuje semena. Samčí šišky, které produkují pyl, jsou obvykle menší a mnohem méně nápadné i v plné zralosti. Jednotlivé destičky šišky se nazývají šupiny.
Samčí šiška (mikrostrobilus nebo pylová šiška) je strukturně podobná u všech jehličnanů a u jednotlivých druhů se liší pouze v drobných rozdílech (většinou v uspořádání šupin). Z centrální osy vystupují mikrosporofylie (modifikované listy). Pod každým mikrosporofylem se nachází jedno nebo několik mikrosporangií (pylových váčků).
Šišky jehličnanů a jejich semena se používají k mnoha různým účelům. Často se používají jako dekorace. Některá semena, například semena borovice pinie, se používají do hotových jídel a při pečení.
Většina dospělých šišek je za vlhka uzavřená a za sucha otevřená. U několika druhů je k otevření šišek potřeba oheň.
Stavba šišky
Samičí šiška je obvykle složena z centrální dřevnaté osy, na které jsou pravidelně uspořádány šupiny. Každá šupina může nést jedno nebo více vajíček (obaly semenných útvarů). U některých rodů jsou za šupinami ještě přítomny volné či srostlé listeny (bracteae). Semeno je často vybaveno křidélkem (wing), které usnadňuje rozptyl větrem, nebo má masitý aril, který láká zvířata.
Samčí a samičí šišky – funkce a rozdíly
Samčí šišky (mikrostrobily) produkují pyl. Jsou menší, měkčí a často se tvoří v množství na jednom výhonku. Po uvolnění pylu samčí šišky obvykle opadávají.
Samičí šišky (megas.trobily) obsahují vajíčka a po oplození se v nich vyvíjejí semena. U různých skupin jehličnanů se liší velikostí i strukturou: např. šišky borovic bývají pevné a dřevnaté, šišky jedlí mohou být větší a tuhé, zatímco šišky některých cypřišovitých (Cupressaceae) jsou často menší a šupiny mohou být více srostlé.
Vývoj a dozrávání semen
Doba od opylení do zralého semene se liší podle druhu. U některých jehličnanů (např. mnoha smrků a jedlí) dozrávají semena během jedné vegetační sezóny, u většiny borovic to může trvat i dva roky. Po dozrání se šupiny šišky uvolní a semena se uvolňují buď přímo, nebo s pomocí mechanického rozpadu šišky.
Mnohé šišky reagují na vlhkost: při vlhkém počasí zůstávají šupiny stažené a uzavřené, za sucha se po vyschnutí rozevřou – jde o hygronické (vlhkostně řízené) pohyby dřeva a vaziva.
Rozptyl semen a ekologická role
Semena jehličnanů jsou rozptylována různými způsoby:
- větrem – lehká křidélkatá semena (např. u smrku, borovice);
- zvířaty – ptáci (např. krkavcovití, sýkory), drobní savci (veverky, myši) sbírají a snášejí semena, čímž je rozsévají dál; některá semena mají masitý aril, který láká zvířata;
- specializované mechanismy – u některých druhů (např. borovice s tzv. serotinou) se šišky otevírají až po účinku vysoké teploty (po požáru).
Šišky a semena jsou důležitou složkou potravního řetězce lesů – slouží jako potrava pro ptáky, hlodavce i hmyz. Zároveň poskytují zdroj semen pro obnovu lesních porostů a mají roli při sukcesi po narušení stanoviště (např. po požáru).
Serotiny a požáruvzdorné adaptace
Některé druhy jehličnanů mají šišky, které se otevírají jen po vystavení vysokým teplotám – tento jev se nazývá serotina. Požár tak zajistí zároveň usmrcení dospělých stromů a uvolnění semen na holé a živinami bohaté půdě, což usnadňuje obnovení porostu. Příklady takových druhů zahrnují některé borovice (např. Pinus contorta, Pinus banksiana).
Variabilita mezi čeleděmi
Struktura šišek se liší mezi čeleděmi jehličnanů. Například v čeledi Pinaceae jsou šišky obvykle zřetelně tvořeny šupinami a semeny s křidélky. U Cupressaceae (cypřišovité) jsou šišky často menší, více srostlé, někdy téměř kulovité. U čeledi Taxaceae (tisovité) se klasická dřevnatá šiška vůbec netvoří – semeno bývá jednotlivé a obaleno dužnatým arilem.
Využití šišek a semen
Šišky se často využívají dekorativně v rukodělné tvorbě, aranžmá a jako zdroj materiálu pro vzdělávání. Semena některých borovic (borovice pinie) jsou cenná jako jedlá semena (pinové oříšky), používají se v kuchyni a při pečení. Ekonomicky významné jsou i lesnické aspekty, kdy se šišky používají jako zdroj semen pro zalesňování a šlechtění dřevin.
Závěr
Šišky (strobily) jsou klíčovým rozmnožovacím orgánem jehličnanů s bohatou morfologickou a ekologickou variabilitou. Od drobných pylových šišek po mohutné dřevnaté šišky nesoucí semena – jejich stavba a funkce odrážejí různé adaptace na podmínky prostředí i způsoby rozptylu semen.
