Aztékové byli indiánský národ žijící v Mezoamerice. Aztécké říši vládli od 14. do 16. století. Jejich moc vycházela z vojenské síly, schopnosti organizovat rozsáhlé systémy vybírání daní a služeb a z kontroly důležitých obchodních cest. Centrum moci tvořilo několik měst-spojenectví, nejvýznamněji Tenochtitlánu, které bylo politickým, náboženským i ekonomickým jádrem říše.
Název "Aztékové" pochází ze slovního spojení "lidé z Aztlánu". Legendy říkají, že Aztlan byl prvním místem, kde Aztékové kdy žili. "Aztlan" znamená v jazyce nahuatl "místo volavek". p. 8 Podoba a obsah těchto legend se liší; pro Aztéky měly však velký význam mýty o příchodu a vyvoleném místě pro založení města, které určovaly jejich politickou a náboženskou legitimitu. Historické a archeologické důkazy doplňují tyto příběhy a ukazují postupné osidlování úrodných břehů jezera Texcoco.
Pojem "Aztékové" často označuje pouze obyvatele Tenochtitlánu. To bylo město na ostrově v jezeře Texcoco. Tito lidé si říkali Mexici, proto se země nazývá Mexiko, nebo Nahuové, proto se jejich jazyk nazývá nahuatl. Tenochtitlán byl založen kolem roku 1325 a rychle se stal jedním z největších měst světa té doby díky intenzivnímu zemědělství, zejména systému chinampas (umělých polí na rašelinových ostrůvcích), a živému trhu, například v Tlatelolcu.
Vznik a politická struktura
Aztécká expanze proběhla především v rámci tzv. Trojspojení (Triple Alliance) mezi Tenochtitlánem, Texcocem a Tlacopanem. Vládli jí králové z rodu tlatoani, kteří měli nejen politickou, ale i náboženskou moc. Správa závislých měst a území byla realizována prostřednictvím místních vládců, kteří se často podřizovali povinnostem platit tribut (daně ve formě zboží, práce nebo služeb).
Společnost a hospodářství
Společnost byla silně hierarchizovaná. Mezi hlavní společenské vrstvy patřili:
- vládnoucí třída a šlechta (pipiltin) – vojenští velitelé, úředníci, kněží;
- běžní rolníci a řemeslníci (macehualtin) – většina obyvatelstva, která obdělávala půdu, provozovala řemesla a obchodovala;
- otroci (tlacotin) – lidé bez osobní svobody, často váleční zajatci nebo dlužníci.
Náboženství a kultura
Náboženství bylo polyteistické a pronikalo do všech oblastí života. Centrální postavy panteonu zahrnovaly bohy jako Huitzilopochtli (bůh války a slunce), Tlaloc (bůh deště) nebo Quetzalcóatl. Náboženské obřady zahrnovaly dary, oběti i rituální tanec; jedním z nejkontroverznějších rysů byla praxe lidských obětí, která měla podle Aztéků udržovat svět v rovnováze a posilovat slunce.
Kultura se projevovala v architektuře (pyramidy, chrámy), v umění (kamenné reliéfy, keramika, pečetidla), ve znalostech astronomie a v používání kalendářů. Aztékové zaznamenávali události a informace v piktografických a ideografických kodexech; některé z těchto kodexů se dochovaly i přes ztráty během koloniální doby.
Pád říše a dědictví
Aztécká říše padla po příchodu Španělů vedených Hernánem Cortésem v letech 1519–1521. K pádu přispěly vojenské střety, aliance Španělů s nepřátelskými domorodými národy (např. Tlaxcalané) a epidemie (zejména neštovice), které dramaticky snížily počet obyvatel. Po dobytí bylo Tenochtitlán zničeno a na jeho troskách postupně vyrostlo moderní město Mexico City, hlavní město Mexika.
Dědictví Aztéků je rozsáhlé: náboženské a kulturní prvky, mnohé nářeční a slova z jazyka nahuatl se dostaly do španělštiny (např. "chocolate", "tomate", "aguacate") a ovlivnily národní identitu moderního Mexika. Archeologické lokality, dochované kodexy a umělecké předměty umožňují lepší pochopení jejich civilizace a přispívají k historickému a turistickému významu regionu.
Pro hlubší studium lze sledovat archeologické výzkumy v oblasti jezera Texcoco, odbornou literaturu o nahuatlské kultuře a dostupné překlady aztéckých kodexů. Je důležité rozlišovat mezi mýty o původu a historickými fakty, ale oba aspekty – mýtus i realita – formují dnešní chápání Aztéků a jejich místa v dějinách Mezoameriky.
Sociální struktura
V aztécké společnosti existovaly různé společenské třídy s různým společenským postavením. Nejdůležitějšími lidmi byli vládci. Prvním aztéckým králem byl Acamapichtli. Jejich posledním králem byl Cuauhtemoc. Během španělského dobývání aztécké říše se vzdal vlády nad aztéckou říší ve prospěch Hernana Cortése.
Dalšími byli šlechtici. Byli to mocní členové vlády říše, velcí válečníci, soudci a kněží. Tito lidé se těšili vysokému společenskému postavení.
Další společenskou třídou byli commoners (prostí lidé). Byli to obyčejní zaměstnanci říše. Většina z nich se zabývala zemědělstvím, provozovala obchody nebo obchodovala. Mezi další pracovníky patřili řemeslníci, řadoví vojáci a rybáři. Prostí lidé mohli vlastnit půdu jako skupina nebo rodina. Jednotlivá osoba však půdu vlastnit nesměla.
Nejnižší společenskou třídou aztécké společnosti byli nevolníci a poté otroci. Otroci neměli žádná práva. Byli kupováni a prodáváni na aztéckých trzích. Aztékové také obětovali některé válečné zajatce svým bohům. Pokud však měli peníze, mohli si koupit svobodu a stát se obyčejnými lidmi.
Po většinu existence aztécké říše bylo velmi obtížné přecházet mezi společenskými třídami. Pokud se člověk narodil v určité společenské třídě, obvykle v ní zůstal po zbytek života.
Aztékové měli tvrdé tresty za zločiny, které nám dnes připadají jednoduché. Například za cizoložství, pokácení živého stromu, posunutí hranice pole tak, aby se jejich pozemek zvětšil a cizí zmenšil, velkou krádež, zradu, výtržnictví (působení potíží na veřejnosti), opilství a promiskuitu mohl člověk dostat trest smrti. Podle aztéckých zákonů mohl být prostý člověk potrestán smrtí také za nošení bavlny. . p. 88
·
Aztéčtí velmoži, kteří patřili k nejvyšší společenské vrstvě.
·
Obchodníci, příslušníci "obyčejných lidí", vozí věci, které chtějí prodat, na velkou vzdálenost.