Planeta je velké těleso, jako je Jupiter nebo Země, které obíhá kolem hvězdy. Planety jsou menší než hvězdy a nevydávají světlo. Jupiter je největší planetou naší sluneční soustavy.

Planety mají tvar mírně stlačené koule (tzv. sféroidu). Objekty, které obíhají kolem planet, se nazývají satelity. Hvězda a vše, co kolem ní obíhá, se nazývá hvězdná soustava.

V naší sluneční soustavě je osm planet. Pluto bývalo označováno jako planeta, ale v srpnu 2006 Mezinárodní astronomická unie rozhodla, že se jedná o trpasličí planetu. Ve Sluneční soustavě jsou známy ještě čtyři trpasličí planety: Ceres, Makemake, Eris a Haumea.

Název "planeta" pochází z řeckého slova πλανήτης (planetes), což znamená "poutníci" nebo "věci, které se pohybují". Až do 90. let 20. století znali lidé pouze ty, které se nacházejí ve Sluneční soustavě. Od června 2017 známe 3 610 dalších planet. Tyto nově objevené planety obíhají kolem jiných hvězd: jsou to extrasolárníplanety. Někdy se jim říká "exoplanety".

Definice planety podle IAU

Podle Mezinárodní astronomické unie (IAU) musí těleso splňovat tři základní podmínky, aby bylo považováno za planetu:

  • obíhá kolem hvězdy (např. kolem Slunce),
  • má dostatečnou hmotnost, aby vlastní gravitací získalo téměř kulový tvar (hydrostatická rovnováha),
  • vyčistilo okolí své oběžné dráhy od jiných těles (dominuje v dané dráze).

Pokud těleso splňuje dvě první podmínky, ale ne třetí (např. je v oblasti s mnoha jinými objekty), klasifikuje se jako trpasličí planeta.

Druhy planet

Planety lze dělit podle několika kritérií. Nejběžnější dělení podle složení a vnějších vlastností rozlišuje:

  • Terestrické (kamenné) planety – malé, husté planety s pevnou povrchovou krustou (např. Merkur, Venuše, Země, Mars).
  • Plynoví obra – velmi masivní planety s hlubokými atmosférami převážně z vodíku a hélia (Jupiter, Saturn).
  • Ledoví obra – planety s větším podílem ledu, vody, amoniaku a metanu (Uran, Neptun).
  • Trpasličí planety – menší tělesa splňující některá kritéria planety (viz výše); příklady jsou Ceres, Makemake, Eris, Haumea a Pluto bývalo.
  • Exoplanety – planety obíhající jiné hvězdy než naše Slunce; nazývají se také extrasolární planety.
  • Vandrúti (rogue planets) – planety, které neobíhají žádnou hvězdu, ale volně se pohybují mezihvězdným prostorem.

Planety ve Sluneční soustavě

Naše sluneční soustava obsahuje osm planet: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Jejich velikosti, složení i vzdálenosti od Slunce se výrazně liší — od malých kamenných světů až po obrovské plynové obry. Planety mohou mít prstence (nejznámější má Saturn) a různé množství měsíců (satelitů).

Trpasličí planety

Trpasličí planety mají dost hmotnosti na to, aby byly skoro kulaté, ale nevyčistily svůj okolí oběžné dráhy. Mezinárodně uznávané příklady ve Sluneční soustavě: Ceres, Pluto bývalo (nyní klasifikováno jako trpasličí), Makemake, Eris a Haumea. Výzkum a pozorování mohou v budoucnu přidat další objekty do tohoto seznamu.

Exoplanety — planety kolem jiných hvězd

Od počátku 90. let se začaly objevovat planety mimo naši sluneční soustavu. V současnosti (stav k první polovině 21. století) známe přes 5 000 potvrzených exoplanet — číslo roste s každým novým pozorováním. Exoplanety jsou velmi různorodé: existují „hot Jupiters“ (horké plynové obry blízko své hvězdy), super‑Země (hmotnější než Země, ale menší než plynní obři), mini‑Neptuny a další typy. Některé exoplanety leží v tzv. obyvatelné zóně, kde by teoreticky mohla existovat kapalná voda na povrchu.

Jak objevujeme planety

Hlavní metody detekce exoplanet:

  • Tranzitní metoda – planeta při přechodu přes disk hvězdy krátce zmenší její jas; tuto metodu využívaly mise Kepler a TESS.
  • Radiální rychlost (Dopplerův posuv) – měří malé posuny spektrálních čar hvězdy, způsobené gravitačním vlivem obíhající planety.
  • Přímé zobrazení – vytvoření skutečného obrazu planety odděleného od světla hvězdy (náročné, ale možné u pár blízkých a jasných případů).
  • Gravitační mikrovlnné efekty (microlensing) – dočasné zesílení světla vzdálené hvězdy, způsobené gravitační čočkou mezi pozorovatelem a zdrojem.
  • Astrometrie – přesné měření pohybu hvězdy po obloze, způsobeného gravitační vlivem planety.

Vlastnosti planet

Mezi důležité vlastnosti planet patří:

  • hmotnost a průměr,
  • složení (kamenné, plynné, ledové),
  • teplota a atmosféra (pokud existuje),
  • přítomnost vody a chemických látek důležitých pro život,
  • množství satelitů a prstenců,
  • oběžná dráha (excentricita, sklon), které ovlivňují klima a dlouhodobou stabilitu.

Život na planetách a hledání obyvatelnosti

Zatím je Země jedinou známou planetou, na které existuje život. Hledání obyvatelných světů se proto zaměřuje na planety v obyvatelné zóně, ale i na měsíce obíhající plynové obry (možné podledové oceány). Studium atmosfér exoplanet pomocí spektroskopie může v budoucnu ukázat známky biologické aktivity (tzv. biosignály).

Souhrn

Planeta je fyzikální těleso obíhající hvězdu, které má dostatečnou hmotnost na to, aby bylo téměř kulové, a obvykle (podle IAU) vyčistilo svou oběžnou dráhu. Existuje velké množství typů planet — od kamenných zemí až po obří plynné a ledové planety. Kromě osmi planet naší sluneční soustavy známe tisíce exoplanet kolem jiných hvězd a jejich počet stále roste díky pokroku observační techniky.