Pluto je trpasličí planeta obíhající vnější části sluneční soustavy, známá jako přední představitel Kuiperova pásu. Oficiální označení tělesa je 134340 Pluto. Pluto bylo objeveno v roce 1930 americkým astronomem C. Tombaughem a po mnoho desetiletí bylo v učebnicích uváděno jako devátá planeta. Po přehodnocení definic těles sluneční soustavy Mezinárodní astronomickou unií v roce 2006 je Pluto řazeno mezi trpasličí planety.

Objev a pojmenování

Pluto objevil Clyde W. Tombaugh po systematickém srovnávání fotografických snímků. Název „Pluto“ pochází z římského boha podsvětí a byl vybrán mezi návrhy veřejnosti; zkratka „PL“ také vzdáleně oceňuje příspěvek Percivala Lowella, jehož observatoř výzkum uspořádala. Po roce 2006 mu IAU přidělila katalogové číslo 134340 a zařadila ho mezi trpasličí planety.

Fyzikální vlastnosti

Pluto má ledovo‑horninové složení typické pro objekty vnější sluneční soustavy. Jeho průměr je řádově několik tisíc kilometrů (často uváděný přibližně 2 300–2 400 km), hmotnost je menší než u Země nebo Měsíce — v porovnání s pozemským Měsícem jde zhruba o pětinu hmotnosti. Hustota naznačuje kombinaci skalnatých materiálů a ledů. Teploty na povrchu jsou velmi nízké; v průměru se obvykle pohybují kolem −220 °C, ale mohou se v důsledku změn atmosféry a sezón lišit.

Povrch a geologie

Povrch Pluta je pestrý a překvapivě různorodý. V lokalitách prozkoumaných sondou New Horizons byly pozorovány rozsáhlé jasné planiny, temné pásemné oblasti, krátery i ledové hory. Zvlášť pozoruhodná je hladká pánev pojmenovaná Sputnik Planitia, pokrytá dusíkovými ledovými poli, která ukazuje známky relativně nedávné geologické aktivity a povrchové obnovy. Na jiných místech se vyskytují ledovcové proudy, písčité či uhlíkaté tmavé oblasti i hřbety a hory tvořené převážně vodním ledem.

Atmosféra a sezónní změny

Pluto má řídkou atmosféru složenou převážně z dusíku s příměsemi metanu a oxidu uhelnatého. Atmosféra se vrství a ztenčuje podle vzdálenosti od Slunce a podle sezónních změn způsobených sklonem osy a excentricitou dráhy. V nejchladnějších fázích může část atmosféry kondenzovat a ukládat se jako vrstvy ledů na povrchu, zatímco při přiblížení ke Slunci sublimují plynné složky zpět do atmosféry.

Dráha a dynamika

Pluto obíhá Slunce po silně excentrické a silně skloněné dráze. Vzdálenost od Slunce se během jedné oběžné doby mění v rozmezí přibližně 30 až 49 astronomických jednotek, což mu v některých obdobích umožňuje dostat se blíže ke Slunci než Neptun. Nicméně díky rezonanci 3:2 s Neptunem nedochází k přímým kolizím či blízkým průletům. Jeden oběh kolem Slunce trvá přibližně 248 pozemských let.

Měsíce a dvojsystém s Charónem

Největší měsíc Pluta je Charon, jehož průměr je značnou částí průměru Pluta; v důsledku toho se barycentrum soustavy nachází často mimo samotné těleso Pluta a soustavu někdy označují jako dvojsystém. IAU však formálně považuje Charon za měsíc Pluta. Kromě Charona známe další čtyři menší měsíce: Nix, Hydra, Kerberos a Styx. Tyto menší měsíce jsou nepravidelné, menších rozměrů a jejich vznik se vysvětluje buď kolizní událostí v rané historii soustavy, nebo zachycením objektů z Kuiperova pásu.

Klasifikace a diskuse

Po objevu řady podobných objektů za Neptunem, zejména Eris, IAU v roce 2006 upřesnila definici planety. Pluto přestal být podle té definice řazen mezi planety a byl zařazen mezi trpasličí planety. Toto rozhodnutí vyvolalo širokou diskusi mezi astronomy i veřejností; někteří odborníci nadále navrhují alternativní klasifikační schémata nebo zdůrazňují, že Pluto má řadu vlastností planet vyrovnatelných s menšími světci.

Průzkum sondami a vědecké poznatky

Klíčové poznatky o Plutu přinesla sonda New Horizons, která prolétla kolem Pluta v červenci 2015 a pořídila detailní snímky a vědecká data. Mise odhalila rozmanitost povrchových typů, relativně mladé planiny, důkazy geologické aktivity a komplikovaný systém měsíců. Některé výsledky naznačily možnost existujícího podpovrchového oceánu a procesů, které mohou udržovat vnitřní teplo u relativně malého tělesa. Tyto objevy výrazně rozšířily porozumění evoluci těles v Kuiperově pásu a otázkám týkajícím se vnitřní diferenciace malých ledových planet.

Vědecký význam a budoucnost výzkumu

Pluto představuje důležitý mezník ve studiu přechodných těles mezi malými tělesy Kuiperova pásu a plnohodnotnými planetami. Jeho rozmanitost povrchu, atmosférické procesy a soustava měsíců nabízí jedinečný pohled na podmínky vnější sluneční soustavy. Budoucí pozorování ze Země, kosmické mise a teoretické studie mohou přinést nové informace o původu a vývoji Pluto a podobných těles.

Související odkazy