Styx (dříve známý jako S/2012 (134340) 1 a neformálně jako P5) je malý měsíc trpasličí planety Pluto. Byl objeven 26. června 2012 pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu a jedná se o pátý dosud objevený měsíc Pluta. Dalšími jsou Charon, objevený v roce 1978, Nix a Hydra, které byly objeveny v roce 2005, a Kerberos, objevený v roce 2011.

 

Objev a pojmenování

Objev Styxu oznámil tým, který analyzoval snímky pořízené Hubbleovým dalekohledem. Po potvrzení existence měsíce mu byla udělena dočasná označení S/2012 (134340) 1 a neformální jméno P5; oficiální jméno Styx schválila Mezinárodní astronomická unie (IAU) v červenci 2013. Název pochází z řecké mytologie a označuje řeku Styx, která oddělovala svět živých od podsvětí.

Orientační vlastnosti a velikost

Styx je velmi malý měsíc — přesná velikost není známa, protože objekt je slabý a těžko rozlišitelný i na nejlepších snímcích. Odhady průměru se liší podle předpokládaného albeda (odrazivosti), typicky se uvádějí hodnoty řádově desítky kilometrů nebo méně (např. ~10–25 km). Složení se pravděpodobně skládá z ledu a skalnatého materiálu, podobně jako u ostatních malých plutiánských měsíců.

Orbitální charakteristiky

Styx obíhá Pluto ve vzdálenosti mezi drahami Charona a Nix. Společně s ostatními malými měsíci tvoří soustavu s blízkými středními rezonancemi, což naznačuje dynamické interakce mezi jejich oběžnými dráhami. Přesné parametry dráhy (poloměr, inklinace, perioda) byly stanoveny z opakovaných pozorování, ale menší rozměry a slabá jasnost omezují jejich přesnost.

Pozorování sondou New Horizons a další studie

Během průletu sondy New Horizons kolem Pluta v červenci 2015 byla soustava malých měsíců pozorována zblízka, avšak Styx byla příliš malá a příliš slabá na to, aby poskytla podrobné snímky povrchu nebo tvaru. Sonda nicméně potvrdila polohu a základní fotometrické vlastnosti malých měsíců a přispěla k lepšímu pochopení jejich dynamiky.

Význam pro pochopení Pluto systému

Malé měsíce jako Styx jsou důležité pro rekonstrukci historie Pluto–Charonova systému. Jejich rozmístění, rozměry a dynamické vazby podporují scénáře, v nichž vznikly z disk materiálu po obrovském impaktu v rané historii systému. Dále studium jejich rotace a interakcí pomáhá pochopit dlouhodobou stabilitu a vývoj soustavy.