Tlachtli

Pravidla

Cílem hry bylo vystřelit míč skrz kamennou obruč širokou asi 35 palců (89 centimetrů). Míč se nazýval ulli a byl vyroben z gumy. Vážil asi 9 liber (4,1 kilogramu), tedy asi tolik jako cihla. Hřiště, zvané tlachtili, bylo dlouhé asi 30 až 61 metrů (100 až 200 stop). Na každé straně měl zeď. Na těchto stěnách visely kamenné obruče.

Dvůr měl obvykle tvar písmene "I", i když někdy byl tvar jiný. Středem kurtu vedla čára. Od této čáry se podlaha svažovala ke stěnám.

Hráči směli k úderu používat pouze hlavu, lokty, nohy a boky. Míč se nesměl dotýkat země, takže hráči se často potápěli, aby nepřišli o body. Pokud jeden z týmů dostal míč přes kamennou obruč, hra skončila a tento tým vyhrál. To však bylo velmi obtížné, protože kamenné obruče mohly být až 6,1 metru nad zemí. Protože dostat míč přes obruč bylo neobvyklé, mohl tým získat body také zasažením jedné ze šesti značek podél okrajů hřiště.

Hazardní hry

Hazardní hry hrály velkou roli v kultuře spojené s hraním míčových her. Lidé si mohli vsadit téměř cokoli na to, který tým vyhraje. Někteří starověcí lidé sázeli na věci jako krásné peří. Jiní sázeli děti nebo dokonce vlastní životy. Poražení se někdy prodávali do otroctví, jen aby mohli splatit svůj dluh.

Někdy městské státy hrály hru místo toho, aby spolu válčily. Městský stát, jehož tým ve hře zvítězil, vládl nad poraženým městským státem. Vítězství nebo prohra ve hře se mohly stát záminkou k zahájení útoku nebo pokusu o atentát. ^p. 97

Náboženský význam

Mezoamerická míčová hra měla také velmi důležitý náboženský význam. Například v aztécké kultuře měla hra představovat boj, který se každý den odehrával na "míčovém hřišti" v podsvětí, kde slunce bojovalo s nocí, aby se dostalo na druhou stranu. ^p. 173

Náboženský význam hry souvisel s mayskými a aztéckými praktikami lidských obětí. Někdy Mayové nutili válečné zajatce hrát tuto hru a v případě prohry je obětovali. Mayské umění však naznačuje, že obětováni byli i mayští hráči, možná kapitáni týmů.

Aztékové také po některých zápasech obětovali poražené týmy (nebo podle některých historiků vítězné týmy). Staří Aztékové věřili, že bez lidských obětí se zastaví slunce a země se ponoří do temnoty. Někdy staří Aztékové zdobili hřiště s míčem lebkami lidí, kteří byli obětováni. Samotný míč byl symbolem hlavy obětovaného člověka. Někdy se jako míč používala skutečná hlava nebo lebka obětované osoby.

Moderní verze

V moderní době se aztécká míčová hra změnila na ulamá. Tuto hru stále hrají lidé v několika komunitách v mexickém státě Sinaloa.

Ulama používá dočasné kurty, které se vytvářejí nakreslením tlustých čar do hlíny. Existují tři různé způsoby hry ulama. V různých verzích hry mohou hráči k úderům do míče používat boky, předloktí nebo pádla.