Antarktida

Geografie a geologie

Antarktidu pokrývá ledový příkrov o tloušťce asi čtyři kilometry. Pod ledem se nachází převážně pevnina, i když ledové šelfy jsou nad oceánem. Transantarktické pohoří rozděluje pevninu mezi východní Antarktidu na východní polokouli a západní Antarktidu na západní polokouli.

Antarktida má některé důležité prvky skryté pod ledem. Jedním z nich je jezero Vostok, které je pokryto ledem již nejméně 15 milionů let. Jezero je 250 km dlouhé a 50 km široké. Dalším je obrovský horský řetězec Gamburtsev, který je velký jako Alpy, ale je celý pohřbený pod ledem. V blízkosti Gamburcevova pohoří se nachází mohutné riftové údolí podobné východoafrickému Velkému riftovému údolí. Nazývá se Lambertův systém. K průzkumu celé Antarktidy vědci použili radar, který dokáže pracovat pod ledem.

Satelitní kompozitní snímek Antarktidy

Starověká Antarktida

Vědci tvrdí, že Antarktida byla dříve mnohem severněji a mnohem teplejší a na místo, kde je nyní, se dostala díky kontinentálnímu driftu. V letech 2011 až 2013 vědci nasbírali zkameněliny žab, leknínů a zubů žraloků a rejnoků, které dokazují, že tyto formy života žily na Antarktidě. Fosilie žab byly staré asi 40 milionů let. Vědci tvrdí, že vačnatci, živočichové, kteří uchovávají mláďata ve vacích, mohli začít v Jižní Americe, migrovat do teplé dávné Antarktidy a odtud se vydat do Austrálie.

Život v Antarktidě

Rostliny

V Antarktidě roste jen málo suchozemských rostlin. Je to proto, že Antarktida nemá mnoho vláhy (vody), slunečního světla, kvalitní půdy ani teplotu. Rostliny obvykle rostou jen několik týdnů v létě. Rostou však mechy, lišejníky a řasy. Nejdůležitějšími organismy v Antarktidě jsou plankton, který roste v oceánu.

Zvířata

Důležitým zdrojem potravy v Antarktidě je krill, což je obecné označení pro malé mořské korýše podobné krevetám. Kril se nachází na konci potravního řetězce: živí se fytoplanktonem a v menší míře zooplanktonem. Krill je forma potravy vhodná pro větší živočichy, pro které tvoří největší část jejich jídelníčku. Na krilu jsou závislé velryby, tučňáci, tuleni a dokonce i někteří ptáci žijící v Antarktidě.

Velryby jsou největšími živočichy v oceánu a v Antarktidě. Jsou to savci, nikoli ryby. To znamená, že dýchají vzduch a nekladou vejce. V oceánech kolem Antarktidy žije mnoho různých druhů velryb. Velrybáři loví velryby již stovky let pro maso a tuk. V současné době se většina velryb loví v oblasti Antarktidy.

Tučňáci žijí pouze jižně od rovníku. V Antarktidě a jejím okolí žije několik různých druhů. Největší z nich mohou měřit téměř 1,2 m a vážit až 40 kg. Nejmenší druhy jsou vysoké jen asi 30 cm. Tučňáci jsou velcí ptáci, kteří velmi dobře plavou, ale neumějí létat. Mají černá záda a křídla s bílou přední částí. Jejich peří je velmi hustě naskládané a tvoří hustou pokrývku. Pod peřím mají také vrstvu vlněného peří. Samotné peří je potaženo druhem oleje, díky němuž je nepromokavé. Silná vrstva tuku je také udržuje v teple. Tučňáci se živí rybami a jsou doma v oceánu. Na souš nebo led vylézají, aby nakladli vejce a vychovali mláďata. Hnízdí společně ve velké skupině.

Největší suchozemské zvíře

Největším živočichem v Antarktidě, který žije výhradně na souši, je bezkřídlá muška.

Mláďata tučňáků adéliových v Antarktidě s lodí MS Explorer a ledovcem v pozadí.

Historie jeho objevu

Lidé dlouho věřili, že na dalekém jihu Země existuje velký kontinent. Domnívali se, že tato Terra Australis "vyváží" země na severu, jako je Evropa, Asie a severní Afrika. Lidé tomu věřili již od dob Ptolemaia (1. století n. l.). Ten tuto myšlenku navrhl, aby udržel rovnováhu všech známých zemí na světě. Obrázky velké země na jihu byly na mapách běžné. Koncem 17. století lidé zjistili, že Jižní Amerika a Austrálie nejsou součástí bájné "Antarktidy". Geografové však stále věřili, že Antarktida je mnohem větší, než ve skutečnosti je.

Evropské mapy tuto neznámou zemi zobrazovaly až do doby, kdy lodě kapitána Jamese Cooka HMS Resolution a Adventure 17. ledna 1773 překročily antarktický kruh, tedy do prosince 1773. Znovu ji překročily v lednu 1774. Ve skutečnosti se Cook skutečně přiblížil k pobřeží Antarktidy na vzdálenost asi 75 mil (121 km). V lednu 1773 se však musel kvůli ledu vrátit.

První potvrzené pozorování Antarktidy provedli tři různí muži. Podle různých organizací spatřily Antarktidu v roce 1820 lodě vedené třemi muži. Těmito třemi muži byli Fabian von Bellingshausen (kapitán ruského císařského námořnictva), Edward Bransfield (kapitán královského námořnictva) a Nathaniel Palmer (americký lovec tuleňů ze Stoningtonu v Connecticutu). První zaznamenané přistání na pevnině Antarktidy provedl americký lovec tuleňů John Davis. Na západní Antarktidě přistál 7. února 1821. Někteří historici si však tímto tvrzením nejsou jisti.

Lidé začali objevovat různé části Antarktidy a mapovat je. Tato práce byla pomalá, protože mohli pracovat pouze v létě. Nakonec byla mapa vytvořena a lidé začali mluvit o zkoumání pevniny, nejen moře. To by však byla velmi náročná práce. Museli by prorazit led, který byl kolem Antarktidy. Pak by na něm museli přistát a přivézt si dostatek věcí k životu, zatímco by zkoumali pevninu.

Prvním vážným průzkumem Antarktidy byla expedice Nimrod vedená Ernestem Shackletonem v letech 1907-09. Jako první vystoupili na horu Erebus a dosáhli jižního magnetického pólu. Sám Shackleton a další tři členové jeho výpravy uskutečnili v prosinci 1908 až únoru 1909 několik prvenství. Jako první lidé překročili Rossův ledový šelf a Transantarktické pohoří (přes ledovec Beardmore). Jako první vstoupili na Jižní polární plošinu.

Robert Falcon Scott, nejznámější ze všech objevitelů, chtěl jako první člověk dosáhnout jižního pólu. Ve stejné době se na cestu vydal další norský tým vedený Roaldem Amundsenem. Oba spolu závodili až k jižnímu pólu, ale nakonec zvítězil Amundsen, protože dobře využil své sáně se psy. Scott používal poníky a motorové saně, ale když dorazil na jižní pól, našel zprávu od Amundsena, z níž vyplývalo, že Scotta porazil.

Na zpáteční cestě se Scott a jeho tři společníci setkali se sněhovou bouří a při čekání na její konec zmrzli. Lidé, kteří ho našli o osm měsíců později, našli také jeho záznamy a deník, který si psal až do dne své smrti.

Změna klimatu a globální oteplování se projevují v Antarktidě, zejména na Antarktickém poloostrově. ^[]

Lidé

V Antarktidě nikdo nežije pořád. Lidé, kteří jezdí do Antarktidy, se tam učí o Antarktidě, takže většina lidí, kteří tam žijí, jsou vědci. Většina z nich žije na národních vědeckých stanicích na pobřeží. Některé základny jsou daleko od moře, například na jižním pólu. Studují počasí, zvířata, ledovce a zemskou atmosféru. Někteří vědci vrtají ledová jádra, aby zjistili, jaké bylo počasí před dávnými lety. Lidé, kteří pracují v Antarktidě, musí být opatrní, protože vánice může začít kdykoli a kdekoli. Když se vydají daleko od svého úkrytu, musí si pro jistotu vždy vzít hodně jídla.

Dnes lidé prozkoumávají Antarktidu pomocí sněžných skútrů, které jsou rychlejší než psi a mohou táhnout těžší náklad. Mnozí přijíždějí do Antarktidy jen na krátkou návštěvu. V Jižní Americe existují společnosti, které nabízejí dovolenou na Antarktidě, takže lidé si platí cestu lodí. Někteří lidé si berou vlastní lodě.

Antarktida je větší než Evropa


Takto vypadá většina povrchu Antarktidy.

Související stránky

• Seznam neobydlených oblastí

Související stránky

• Seznam řek Antarktidy