Ploutvonožci jsou skupina mořských savců žijících převážně ve studených a mírných oblastech moří, rozšířená po obou polokoulích. Ploutvonožci patří do řádu masožravců (Carnivora). Hlavní tři čeledi jsou: Odobenidae (mroži), Otariidae (ušatí tuleni, včetně lachtanů a lachtanů) a Phocidae (praví tuleni). Tyto skupiny se liší tvarem těla, způsobem pohybu i způsobem života na souši a ve vodě.

Vzhled a přizpůsobení

Tuleň má štíhlé, sudovité tělo s hladkým pláštěm srsti a podkožní tukovou vrstvou (blubber), která izoluje před chladem, slouží jako energetická rezerva a pomáhá udržovat stálou tělesnou teplotu v chladných vodách. Ploutvonožci mají místo rukou a nohou ploutve; některé druhy mají pohyblivější přední ploutve (ušatí tuleni), jiné táhnou vodou hlavně zadními ploutvemi (praví tuleni). Mají výrazné psí čelisti, velké oči přizpůsobené vidění ve slabém osvětlení a citlivé čichové ústrojí — u většiny druhů se nosní dírky při ponoru uzavírají, aby zabránily vniknutí vody. Mnoho druhů má také výrazné hmatové vousky (vibrissae), které pomáhají najít potravu.

Rozměry a délka života

Velikost ploutvonožců se výrazně liší: od menších druhů s délkou okolo 1,5 metru až po mrože a některé velké lachtany dosahující 3–4 metrů. Délka života je také různá — u menších tuleňů to bývá kolem 20 let, u větších druhů (např. mrožů) může přesahovat 30–40 let.

Potrava a přirození nepřátelé

Ploutvonožci jsou převážně masožraví. Živí se hlavně mořskou potravou, například rybami, chobotnicemi a korýši; konkrétní složení jídelníčku se liší podle druhu a dostupnosti zdrojů. Mají dobře vyvinuté lovecké strategie — někteří loví samostatně, jiní ve skupinách nebo dělají výpady na hejná ryb.

Mezi přirozené predátory patří například lední medvědi v arktických oblastech, různé druhy žraloků a kosatky, které mohou lovit zejména mláďata nebo nemocné jedince.

Množení a vývoj mláďat

Ploutvonožci se páří na břehu nebo na ledě. Samci mnoha druhů si vytvářejí teritorium nebo harém samic; u některých druhů se vyskytuje tzv. opožděná implantace embrya, takže doba březosti se může lišit. Mláďata (pupíci) se rodí pokrytá srstí a jsou obvykle velmi rychle schopna kojit — mléko ploutvonožců je bohaté na tuk, což umožňuje rychlý nárůst hmotnosti. Doba kojení se u jednotlivých druhů liší od několika týdnů až po několik měsíců.

Pohyb a chování

Ve vodě jsou ploutvonožci vynikající plavci: jejich hydrodynamický tvar a silné ploutve umožňují vysokou rychlost a manévrovatelnost. Praví tuleni zpravidla pohání vodu zadními ploutvemi a na souši se plazí, zatímco ušatí tuleni používají přední ploutve k „chůzi“ po souši. Mroži mají navíc výrazné kly (zuby), které používají k obraně, při soubojích a při vyhrabávání otvorů v ledu a při vytahování se na břeh.

Vztah k lidem a ochrana

Tuleni jsou často chováni a cvičeni v zoologických zahradách nebo akváriích, kde se používají pro vzdělávací programy a tréninkové ukázky. Ve Švédsku je však nezákonné cvičit tuleně tak, aby například balancovali s míčem na nose — zákony a pravidla týkající se držení a využívání volně žijících živočichů se liší mezi zeměmi a mnohé státy zavedly přísná pravidla na ochranu zvířat.

Hlavními hrozbami pro ploutvonožce jsou lov (historicky i současně v některých oblastech), ztráta habitatu a změny klimatu (úbytek mořského ledu), nežádoucí zachycení v rybářských sítích, znečištění (např. persistentní organické látky) a narušení populací nemocemi. Mnohé druhy jsou dnes chráněné mezinárodními dohodami (např. CITES) či národní legislativou a řada populací se sleduje v rámci programů ochrany přírody a výzkumu.

Souhrn

  • Ploutvonožci zahrnují tuleně, lachtany a mrože a patří k řádu masožravců.
  • Jsou silně přizpůsobeni životu ve vodě: mají ploutve, vrstvu izolujícího tuku (blubber) a speciální smyslové orgány.
  • Živí se především rybami, hlavonožci a korýši; jejich přirozenými nepřáteli jsou lední medvědi, žraloci a kosatky.
  • Mnohé druhy jsou ohrožené nebo citlivé na lidské aktivity a vyžadují ochranu a monitoring.