Sámové v Norsku: Sapmi, území, jazyky a kultura

"Lidé, kteří chtějí volit" nebo být členy "laponského parlamentu (cs), se musí zaregistrovat jako Sámové. Definice Sámů", kterou začaly používat "laponské organizace, včetně Severské laponské rady, v 50. letech 20. století, se stala součástí norského práva v roce 1987. Sám je definován jako osoba, která: 1) jejíž mateřský jazyk je laponština, nebo jejíž otec nebo matka , nebo jeden z jejích prarodičů, má laponštinu jako svůj mateřský jazyk, nebo 2) která se považuje za Sáma a žije zcela v souladu s pravidly laponské společnosti a která je uznána reprezentativním laponským orgánem za Sáma, nebo 3) která má otce nebo matku, kteří splňují výše uvedené podmínky pro to, aby byli Sámové".

"Archeologické výzkumy ukazují, že kultura označovaná jako Sámové vznikla na Skandinávském poloostrově mezi lety 1500 a 1000 př. n. l."

"[Z]a zmínku o Sámoších se považuje již Tacitův záznam z roku 98 n. l. .

Jednu zprávu (nebo popis) z roku 896 vyprávěl Alfrédovi Velikému Ohthere z Hålogalandu (en) - norský náčelník, který měl jisté spojení s dvorem anglického krále.

[Staro]severská literatura, například islandské ságy, vypráví o Sámech: "Sága Olava Tryggvasona říká, že král zabil velkého muže, který byl "moudrý jako troll", a "kdykoli je potřeboval, následovalo ho velké množství Finů". ("Finové" je název, který někdy znamenal "Sámové").

Pokud jde o přimění Sámů ke změně náboženství na křesťanství: V 18. století vedl pietista Thomas von Westen misionářskou činnost (mezi Sámy), která byla označována jako koordinované (nebo zvláštní) úsilí. "Asi o sto let později působil mezi Sámy Niels Vibe Stockfleth, který přeložil [biblický] Nový zákon do" [jednoho ze sámských jazyků].

V Dovrefjellu v době, kdy byl králem Harald Hardrada, se vydělávalo na chovu sobích stád a obchod byl na vrcholu.

Pokud jde o Sámy (v Norsku), kteří měli stáda sobů; když tito Sámové stěhovali svá stáda (každý rok), pak se stýkali s lidmi, kteří žili trvale na pobřeží; interakce zahrnovala také verdde: přátelství z rozumu; například Sámové potřebovali mléko a ryby poté, co byli několik týdnů na náhorní plošině (nebo na vysočině); Sámové mohli potřebovat opravit vybavení; obchodovalo se: Lidé z pobřeží vyměňovali ryby za maso ze sobů.

Lidé trvale žijící na pobřeží v severním Norsku byli [převážně] Sámové; tito Sámové měli stálé bydlení a bylo pro ně snazší přestat se chovat jako Sámové; v některých oblastech nesměl člověk vlastnit půdu, pokud byl Sám; někteří Sámové si změnili jména na jména, která zněla více norsky (a rodová jména jako Sæter, Strømeng a Kalvemo se stala novými rodovými jmény).

Sámština mezi pobřežními Sámy [z velké části] vymizela. Sámové, kteří se zabývali chovem sobů, a pobřežní Sámové pomalu ztráceli úzký kontakt [mezi oběma skupinami].

Politiky zaměřené na "norizaci" Sámů

"Došlo k organizovaným pokusům o vymýcení [nebo vymizení] jazyka a kultury Sámů jako kroku k jejich asimilaci do norské společnosti." Politika "normanizace" Sámů probíhala od konce 40. let 19. století až do 80. let 20. století.

"Od konce 40. do 50. let 19. století se misionáři, zemědělští odborníci a učitelé" snažili "normanizovat Sámy"; "první formální zákon parlamentu o normanizaci Sámů byl vydán v roce 1848: Vláda se žádá, aby prošetřila ... [zjistit, zda a do jaké míry] by měla být příležitost přivést norské Laponce, zejména ty, kteří žijí v pobřežních oblastech , k výuce norštiny za účelem osvěty těchto lidí, a aby o výsledku svých zjištění podala zprávu příštímu parlamentu'".

[Norské] úřady [nebo vláda] vydaly "jazykovou směrnici (nebo pravidlo) v roce 1880, která" byla "zpřísněna v roce 1898. V ní" se říkalo, "že 'učitelé v těch okresech, kde je povolen laponský ... a finský (kvænsk) jazyk z důvodu usnadnění výuky ve veřejných školách, musí učinit vše pro šíření znalosti norského jazyka a snažit se podporovat jeho používání v kruzích, kde působí'". Kromě toho "vláda měla pro školu[y] hlavní cíl: Na školních pozemcích [nebo ve školních budovách] nesmělo zaznít jediné laponské slovo".

"Úřady také" používaly "ekonomická opatření k provádění norganizace, včetně zákona o půdě. Nařízení [nebo část zákona] z roku 1902" říká, že "prodej [půdy] může být uskutečněn pouze norským občanům ..., kteří umí mluvit, číst a psát norským jazykem a každodenně jej používají".

Ve zprávě "parlamentní školské komise, jmenované v roce 1922" se uvádí, aniž by bylo možné předložit důkazy, "že Sámové jsou méně vzdělavatelní [nebo schopni se učit] než ostatní"; ve zprávě se rovněž uvádí, že Sámové jsou méně nadaní a že "kultura Sámů není vhodná pro rozvoj".

Přibližně od roku 1850 probíhala vládní politika Fornorskningu [snaha o odstranění laponské kultury]. V článku v Klassekampen se psalo, že tato politika byla velmi tvrdá [k Sámům]. Až do 80. let 20. století politika Fornorskning na některých místech trvala.

Vytváření sdružení

[Pravděpodobně první] laponský spolek (v Norsku) byl založen o novoročním víkendu v roce 1911: Same Særvve, v obci Polmak.

Chovem sobů, což je druh chovu zvířat, se zabývají Sámové mezi Bílým mořem a [směrem na západ a jih, přes ruský poloostrov Kola, Finsko, Švédsko a Norsko do norského] kraje Hedmark.

Při chovu sobů "Sámové cestují se svými stády [sobů] podle stanoveného cyklu"; tento cyklus zajišťuje, "aby se [sobi] mohli v různých ročních obdobích řádně najíst". Například jarní migrace na letní pastviny, které mají bohatou nabídku travin a bylin, se koná těsně před narozením nových telat v květnu. Léto je obdobím, kdy telata rostou a dospělá zvířata nabírají síly po dlouhé a tuhé zimě".

Mezi Sámy patří kočovníci, kteří se věnují chovu sobů. Ve svém chladném prostředí žili díky domestikaci sobů. Laponci dokázali od sobů získat vše, co potřebovali. Jedli hlavně maso, mléko a sýr. Jejich oděv se vyráběl ze sobích kůží a vlny. Z jeleních kůží se vyráběly také jejich stany. Vlněné oblečení bylo krásně zdobené.

Laponci chránili stáda a stěhovali se s nimi z letních na zimní pastviny. K tahání saní se zásobami používali soby. V zimě se stáda přesouvala na jih od míst, kde rostly stromy. Laponci žili poblíž v domech z klád nebo drnů.

Zimní oblečení se vyrábělo z vrstev sobí kůže. Vnitřní vrstva se nosila kožešinou směrem dovnitř kůže. Druhá vrstva se nosila kožešinou směrem ven. Boty byly také vyrobeny z kožešiny a vyloženy trávou, která byla nasbírána během krátkého léta. Každý večer se tráva vyndala a usušila u ohně, aby byla druhý den připravena k dalšímu použití. Tímto způsobem se Laponci mohli zahřát a cítit se pohodlně i v tom nejchladnějším počasí.

Dnes se za stády vydává už jen několik Laponců. Těchto několik málo lidí používá při své dávné migraci moderní nástroje. K pasení sobů používají sněžné skútry a k zabíjení vlků, kteří je pronásledují, pušky. K vyhledávání a přesunu sobů se používají dokonce i vrtulníky a vysílačky. Většina Laponců dnes žije na malých farmách v jednom ze čtyř laponských národů. Pro své potřeby pěstují plodiny a chovají zvířata, včetně několika sobů. Důležitým zdrojem příjmů Laponců je prodej sobího masa.

Laponci se snažili neplýtvat ničím, co získali od sobů. Mléko se sobům bralo na pití nebo na výrobu sýra. Maso se bralo na jídlo. Krev se zmrazila a pak se používala na polévku a placky. Z kostí a paroží se vyřezávaly nože a přezky na opasky. Šlachy se používaly jako šicí nit. Vyčištěné žaludky se používaly k přenášení mléka nebo sýra. Z mrtvého soba se používala každá část.

Sámská řemesla se nazývají duodji (cs:). Muži vyrábějí nože, bubny a "guksi" (poháry) ze dřeva, kostí a paroží. Ženy vyrábějí z kůže a kořenů "gakti" (oděvy). Ženy také používají břízu a smrk na pletení košů.

Sámské oblečení se nazývá "gakti" a původně se vyrábělo ze sobí kůže, dnes se však obvykle vyrábí z vlny, bavlny nebo hedvábí. Obvykle existují různé typy oblečení pro muže a ženy.

Sámský šamanismus je hlavním náboženstvím Sámů. Tato víra je spojena se zemí, zvířaty a nadpřirozenem. V některých případech se praktikuje uctívání medvěda. Sámský šamanismus je polyteistické náboženství. Věří, že existuje mnoho bohů. Sámští šamani se nazývají "Noadi". Existuje několik "moudrých mužů" a "moudrých žen", kteří se snaží léčit nemocné lidi. Používají k tomu rituály a bylinnou medicínu. Někteří Sámové změnili svou víru na křesťanství. Hlásí se buď k ruské pravoslavné církvi, nebo k luteránům.

V publikacích Snorriho Sturlusona(1178-1241) se píše, že Sámka Snøfrid se provdala za Haralda Fairhaira; navíc se žádné z jejích dětí ani vnuků nestalo králem; nejprve se králem stal Harald Hardrada, pak se její krev stala součástí krve královské rodiny.

• Nomádi