Jazyková reforma: definice, cíle a historický přehled

Nejběžnější formou jazykové reformy je změna pravopisu slov. Tato reforma se nazývá reforma pravopisu. Může se také změnit gramatika jazyka, aby se zjednodušilo skloňování, syntax, slovní zásoba a tvoření slov. Angličtina například používá mnoho různých předpon, které znamenají opak, jako un-, in-/im-, a(n)-, de-. Jazyková reforma by mohla navrhnout používání pouze jedné předpony, která by znamenala opak, například un-. Kromě toho existují slova jako "dobrý" a "špatný", která zhruba znamenají opak, ale lépe by se (z hlediska jednoduchosti) vystihovala jako "dobrý" a "nedobrý", takže slovo "špatný" už není součástí jazyka.

Dalším dobrým příkladem toho, jak lze zjednodušit jazyk, je slovo hořlavý. Hořlavý znamená, že něco může snadno vzplanout. Původně bylo slovo hořlavý z latinského inflammare - zapálit něco. In- je také předpona, která může znamenat opak, jako je tomu u slov průhledný, neprůhledný. Dnes se ve většině návodů používá spíše hořlavý než hořlavý, aby nedocházelo k matení lidí, že in- v tomto případě neznamená opak.

Některé hlavní světové jazyky prošly velkou pravopisnou reformou: Francouzština (v 16., 18., 19., 20. a 21. století), španělština (v 18. století), portugalština (v roce 1910 v Portugalsku a v letech 1946 a 1972 v Brazílii), němčina (v letech 1901/02 a 1996/98) a ruština (v letech 1728 a 1919).

Někteří lidé mají pocit, že je špatné měnit jazyk. Chtějí, aby jazyk zůstal takový, jaký je nyní, nebo chtějí vrátit zpět změny, které byly v jazyce provedeny dříve. Někdy může purismus jazyk zkomplikovat, protože lidé přidávají falešné etymologie:

• iland se stal ostrovem (z latinského insula. Ostrov je vlastně germánské slovo, srovnej německé Eiland).
• ile se stal ostrov (také z insula)

Příklady jazykových reforem:

• Čínský
• (20. léta 20. století) - nahradila klasickou čínštinu lidovou čínštinou jako standardním spisovným jazykem.
• Mandarínština byla vybrána komisí z několika čínských dialektů.
• (50. léta 20. století v ČLR) - reformoval písmo používané k zápisu standardního jazyka zavedením zjednodušených čínských znaků (později je převzal Singapur a Malajsie, ale tradiční čínské znaky se nadále používají na Tchaj-wanu, v Hongkongu, Macau a v různých zámořských čínských komunitách). Zjednodušeno bylo přibližně 2 000 čínských znaků, z nichž většina je běžná v každodenním životě.
• Čeština (19. století) - K obnově slovní zásoby přispěl slovník Josefa Jungmanna. Ve 40. letech 19. století se písmeno w začalo nahrazovat písmenem v.
• Estonština (10./20. léta 20. století) - reformní hnutí vedené Johannesem Aavikem a Johannesem V. Veskim obnovilo slovní zásobu, přejalo mnoho kořenů z finštiny a dalších uralských jazyků a dokonce vymyslelo některé kořeny, které nikde neexistují.
• Francouzština (naposledy v roce 1990): Příčestí minulé přechodných sloves ve spojeních s laisser (nechat) je nyní neměnné, předtím bylo změněno tak, aby odráželo ženské tvary a tvary množného čísla.
• Němčina (1901/02) - sjednotila pravopisný systém v celé zemi (nejprve v Německu, později jej převzaly i další germanofonní země). Další reformy byly provedeny v nedávné době, v rámci reformy německého pravopisu z roku 1996.
• Řečtina (70./80. léta 20. století) - zatímco spisovný "čistý" jazyk, katharevusa, byl plný starořeckých slov, mluvený "lidový" jazyk, dhimotiki, takový nebyl. Po pádu vojenské vlády byl vyhlášen zákon, podle něhož se i ten stal spisovným jazykem. Například na řeckých mincích se dříve psalo v množném čísle drachmai (tvar katharevusa) a po roce 1982 se z nich staly drachmy (tvar dhimotiki).
• Hebrejština (20. léta 20. století) - moderní hebrejština vznikla ze staré hebrejštiny zjednodušením gramatiky (zejména syntaxe) podle indoevropských vzorů, vytvořením nových slov z hebrejských kořenů podle evropských vzorů a zjednodušením pravidel výslovnosti.
• Maďarština (konec 18. a začátek 19. století) - vzniklo více než deset tisíc slov, z nichž několik tisíc se dodnes aktivně používá.
• Irština (40. léta 20. století) - pravopisný systém se výrazně zjednodušil, např. z Gaedheal se stal Gael, z Ó Séigheadh se stalo Ó Sé.
• Korejština (1446, po rozdělení Koreje v roce 1945) - v roce 1446 najal král Sedžong učence, aby vytvořili systém písma, který by se snadno naučil a přesně vyjadřoval zvuky korejského jazyka. Abeceda, kterou vytvořil, se nazývá hangul. Až do roku 1945 ji používali pouze obyčejní lidé. V Severní Koreji vláda Kim Ir-sena zcela zrušila hanja (čínské znaky používané pro korejský jazyk) a učinila hangul jediným systémem psaní v Severní Koreji. Rovněž bylo odstraněno mnoho čínských výpůjček (které dříve tvořily 60-70 % korejské slovní zásoby) a nahrazeny domácími korejskými slovy, aby se korejský jazyk vyčistil, ačkoli Severní Korea přijala také některé ruské výpůjčky kvůli obchodním vztahům se Sovětským svazem. V Jižní Koreji hangul z velké části nahradil hanja a stal se hlavním systémem psaní v Jižní Koreji, ačkoli mnoho Jihokorejců stále zná některé hanja a píše je na oficiální dokumenty, jako jsou smlouvy a žádosti o zaměstnání. Hanja se obvykle používá pouze pro čínské výpůjčky a homofony, u nichž není význam slova jasný z kontextu. Předpokládá se, že Korejci dnes znají přibližně 1 900 hanja.
• Norština (20. století) - po osamostatnění Norska od Dánska (1814) se norština začala odklánět od dánštiny. Reformy v letech 1907 a 1917 učinily z Riksmaal spisovnou normu norštiny, která byla v roce 1929 přejmenována na Bokmaal. Bokmaal a lidovější nynorsk se sblížily reformou v roce 1938. Dnes se používají obě jazykové formy: na norských mincích je název země střídavě Norge (Bokmaal) a Noreg (Nynorsk).
• Portugalština (20. století) - nahradila těžkopádný tradiční systém pravopisu zjednodušeným (například z astma se stalo asma a z phthysica tísica).
• Rumunština (19. století) - nahradila cyrilici latinkou, zrušila stovky slovanských slov ve prospěch románských.
• Somálština (70. léta 20. století) - s pomocí Bogumila W. Andrzejewského, který v Somálsku začal pracovat jako lingvista v roce 1949, byla vypracována latinka, kterou v roce 1972 zavedl generál Mohamed Siad Barre jako povinnou. Obnovena byla také slovní zásoba; z existujících somálských kořenů vzniklo mnoho nových slov.
• Turečtina (30. léta 20. století) - jazyk a písmo byly od 20. let 20. století reformovány do té míry, že se starší jazyk nazývá jinak - osmanská turečtina. Osmanská abeceda vycházela z arabské abecedy, která byla v roce 1928 nahrazena novou, na latince založenou tureckou abecedou. Výpůjčky perského a arabského původu byly vypuštěny ve prospěch domácích tureckých slov nebo nových slovních spojení založených na turkických kořenech.
• Vietnamština (20. století) - během francouzské koloniální nadvlády bylo klasické lidové písmo založené na čínských znacích nahrazeno novou latinkou.

• (Fiktivní): V románu George Orwella Devatenáct set osmdesát čtyři se angličtina stala Newspeakem, jazykem, který má usnadnit porozumění oficiální propagandě a znemožnit vyjádření politicky nežádoucích myšlenek.

• Oživení jazyka
• Konstruovaný jazyk