Radovan Karadžić: bosenský politik odsouzený za genocidu a válečné zločiny

Radovan Karadžić — bosenský politik odsouzený za genocidu a válečné zločiny; zatčen 2008, v roce 2016 potrestán. Přehled kauzy, soudů a následků.

Autor: Leandro Alegsa

06-02-2026 19:54

Radovan Karadžić (srbská cyrilice: Narodil se 19. června 1945 v Petnjici, Černá Hora, Jugoslávie) byl bosenským a hercegovským politikem. Měl na starosti část bosenské genocidy. V letech 1995-2008 byl na útěku. Zatčen byl 21. července 2008 v Srbsku. V roce 2016 byl odsouzen za válečné zločiny.

Život a předválečná kariéra

Radovan Karadžić vystudoval medicínu se specializací na psychiatrii a v 70. a 80. letech pracoval jako psychiatr v Sarajevu. Byl rovněž autorem veršů a přispíval do kulturních časopisů. Do politiky vstoupil koncem 80. let, kdy se stal jedním ze zakladatelů a předních představitelů Strany demokratické strany (SDS) bosenských Srbů. V roce 1992 byl zvolen prvním prezidentem samostatně vyhlášené entity Republika Srpska.

Role během války v Bosně (1992–1995)

Jako politický a faktický vůdce bosenských Srbů měl Karadžić zásadní vliv na vedení a strategii během války v Bosně a Hercegovině. Pod jeho vedením probíhaly operace, které mezinárodní soudy později označily za systematické cílení na civilní obyvatelstvo, včetně obléhání Sarajeva a kampaní, kterým předcházelo násilné vysídlení (etnické čistky) v mnoha oblastech. Nejznámějším zločinem spáchaným v této době je masakr ve Srebrenici v červenci 1995, kde bylo zavražděno asi 8 000 bosňáckých mužů a chlapců; mezinárodní soudy tento čin označily za genocidu.

Stíhání, útěk a zatčení

V červenci 1995 podal Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) obvinění proti Karadžićovi za genocidu, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Po vydání zatykače se skrýval a v letech 1995–2008 žil mimo dohled mezinárodních orgánů, částečně pod falešným jménem. Dne 21. července 2008 byl zatčen v Srbsku a vzápětí převezen do Haagu, kde byl držen v souvislosti s probíhajícím soudním řízením.

Proces a rozsudky

Proces před ICTY začal formálně v roce 2009. V březnu 2016 ho soudní senát prvostupňového soudu shledal vinným v řadě bodů obžaloby, včetně genocidy (konkrétně za události ve Srebrenici), zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, a vynesl trest 40 let odnětí svobody. Rozsudek byl významný tím, že potvrdil odpovědnost politického vedení bosenských Srbů za některé z nejzávažnějších zločinů během konfliktu.

Na následnou odvolací instanci (Mechanism for International Criminal Tribunals – MICT, nástupnický orgán ICTY) podaly obě strany odvolání. V březnu 2019 odvolací senát potvrdil většinu jeho odsouzení, současně některé náležitosti upravil, a trest byl nakonec za zpřísnění prodloužen na doživotí.

Důsledky a dědictví

Právní význam: Případ Karadžiće je jedním z nejvýznamnějších procesů mezinárodního práva za účasti jednotlivého politického představitele a přispěl k precedentům v oblasti stíhání za genocidu a zločiny proti lidskosti.
Oběti a paměť: Rozsudky potvrdily utrpení tisíců obětí a jsou důležitou součástí snahy o vyrovnání se s minulostí a o hledání spravedlnosti pro pozůstalé.
Sociální a politické důsledky: V regionech bývalé Jugoslávie (zejména v části Bosny a Hercegoviny) zůstává postava Karadžiće rozporuplná: zatímco mezinárodní společenství a velká část světa ho vnímá jako odpovědného za závažné zločiny, část srbské veřejnosti a politických kruhů jej dodnes obhajuje či idealizuje. To komplikuje proces smíření a vzpomínání na oběti.

Současný stav

Po právních řízeních a potvrzení trestu vykonává Radovan Karadžić uložený trest odnětí svobody v zařízení určeném Mechanismem pro provádění rozhodnutí. Jeho případ nadále slouží jako důležité připomenutí odpovědnosti politických vůdců za činy spáchané v obdobích ozbrojených konfliktů.

Pro další podrobnosti o procesu, jednotlivých obviněních a rozsudcích je možné vyhledat oficiální tiskové zprávy ICTY/MICT a dokumentaci mezinárodních soudů, případně odborné analýzy historiků a právníků zabývajících se konfliktem v Bosně a Hercegovině.

Raný život

Karadžić byl dítětem Vuka a Jovanky Karadžićových. Jeho otec Vuko (1912-1987) byl obuvník. Jeho matka Jovanka (1922-2005) byla rolnice ze severní Černé Hory. Její dívčí jméno bylo Jovanka Jakić. Za Karadžićova otce se provdala v roce 1943, když jí bylo dvacet let.

Karadžićův otec byl po většinu synovy dětské kariéry ve vězení. Během druhé světové války byla Jugoslávie obsazena nacistickým Německem a dalšími zeměmi Osy. Karadžićův otec byl členem četníků. To byla armáda, která podporovala původní jugoslávskou vládu. Protože byl v této armádě, dostal se po válce do vězení.

Vzdělávání

V roce 1960 se Karadžić přestěhoval do Sarajeva, kde studoval psychiatrii na Lékařské fakultě Sarajevské univerzity. V roce 1970 studoval úzkost a depresi v nemocnici Næstved v Dánsku. V letech 1974-1975 získal další lékařské vzdělání na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.

Po návratu do Jugoslávie pracoval Karadžić v nemocnici Koševo (hlavní nemocnice v Sarajevu). Byl také básníkem. Jiný srbský spisovatel ho povzbuzoval, aby se dal na politiku.

Vězení za podvod

Během práce v nemocnici Koševo si Karadžić přivydělával nelegálními způsoby. Například zdravotníci, kteří chtěli odejít do předčasného důchodu, mu platili za to, že jsou invalidní. Karadžić také lhal pro vězně, kteří se chtěli vyhnout trestu, tím, že tvrdili, že byli v době spáchání trestného činu nepříčetní.

V roce 1983 začal Karadžić pracovat v nemocnici na bělehradském předměstí Voždovac. Se svým společníkem Momčilou Krajišnikem získal Karadžić půjčku, která měla být použita na zlepšení zemědělství. Místo toho si však s partnerem za tyto peníze postavili domy v Pale. Pale bylo srbské město nad Sarajevem, které vláda přeměnila na lyžařské středisko.

Dne 1. listopadu 1984 byli oba zatčeni za podvod. Ve vězení strávili 11 měsíců, než jejich přítel Nikola Koljević zaplatil kauci, aby se mohli dostat ven. Dne 26. září 1985 byl Karadžić odsouzen ke třem letům vězení za zpronevěru a podvod. Protože však již strávil ve vězení více než rok, soud Karadžiće nepřinutil strávit ve vězení zbytek trestu.

Fotografie pořízené při Karadžićově zatčení v roce 1984

Politický život

V roce 1989 se Karadžić podílel na založení Srbské demokratické strany (Srpska Demokratska Stranka) v Bosně a Hercegovině. Cílem strany bylo sjednotit bosenské Srby v zemi.

V září 1991 začala Srbská demokratická strana (SDS) vytvářet v Bosně a Hercegovině oblasti, v nichž vládli pouze Srbové. Dne 15. října 1991 odhlasoval bosenský parlament, že si chtějí vládnout sami. O devět dní později bylo vytvořeno samostatné Srbské shromáždění, které mělo zastupovat pouze Srby v Bosně a Hercegovině.

Dne 9. ledna 1992 shromáždění bosenských Srbů prohlásilo, že vytvořilo nový stát: Republiku srbského národa Bosny a Hercegoviny (Република српског народа Босне и Херцеговине/Republika srpskog naroda Bosne i Hercegovine). Dne 28. února 1992 schválila Republika srbská svou ústavu. V ní se rovněž uvádělo, že je nyní pod její kontrolou:

Oblasti v Bosně a Hercegovině, které ovládali pouze Srbové
Části Bosny a Hercegoviny, kde žilo převážně srbské obyvatelstvo.
"Všechny regiony, v nichž je srbský národ menšinou [kvůli] genocidě za druhé světové války."

Prezident Republiky srbské

Ve dnech 6. a 7. dubna 1992 Evropa a Spojené státy uznaly, že Bosna je nezávislou zemí. Bosna se stala členem OSN 22. května 1992. Karadžić byl kolem 13. května 1992 zvolen prezidentem této bosenskosrbské vlády. Mezi jeho pravomoci patřilo i vedení armády země.

Obvinění z válečných zločinů

Jako velitel bosenskosrbské armády vedl Karadžić kampaň, jejímž cílem bylo zbavit se všech bosenských Muslimů a Chorvatů z vesnic, které chtěli Srbové získat pro sebe.

V roce 1995 obvinil Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Karadžiče ze spáchání válečných zločinů proti nesrbskému obyvatelstvu. ICTY Karadžiče obvinil z nařízení masakru ve Srebrenici v roce 1995, kde Karadžičova armáda zavraždila více než 7 500 muslimů. Obvinili ho také z mnoha dalších zločinů, mj:

Nucení nesrbských muslimů k opuštění jejich domovů kvůli jejich etnickému původu a náboženství.
Pronásledování (špatné zacházení se skupinou lidí) kvůli jejich rase, náboženství nebo politickým názorům.
Vražda
Terorismus proti civilistům
Braní rukojmích
Vyhlazení (pokus o vyvraždění celé populace: všech nesrbských muslimů).

Karadžić utekl, aby nemohl být za tyto zločiny souzen. Až do roku 2008 se skrýval. Vláda Spojených států nabídla za jeho zatčení odměnu 5 milionů dolarů.

Lidé zabití při masakru ve Srebrenici jsou vynášeni z masových hrobů

Zatčení

Karadžić byl zatčen 21. července 2008 v Bělehradě. Vydával se za lékaře alternativní medicíny, a to převážně v Bělehradě, ale také ve Vídni v Rakousku. Karadžić byl 30. července poslán do vězení ICTY v Haagu.

Karadžić uvedl, že ho vláda Spojených států během jeho skrývání chránila, a proto trvalo více než deset let, než byl nalezen.

Karadžić poprvé stanul před soudcem ICTY 31. července 2008. V té době ICTY uznal 64 osob vinnými z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti nebo genocidy během jugoslávských válek.

Film The Hunting Party byl natočen podle Karadžićova života na útěku.

Odsouzení a trest

24. března 2016 byl Karadžić shledán vinným z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Byl odsouzen ke 40 letům vězení.

Karadžić byl shledán vinným z genocidy za masakr ve Srebrenici. Byl rovněž odsouzen za pronásledování, vyhlazování, deportace, etnické čistky a vraždy.