Radovan Karadžić

Raný život

Karadžić byl dítětem Vuka a Jovanky Karadžićových. Jeho otec Vuko (1912-1987) byl obuvník. Jeho matka Jovanka (1922-2005) byla rolnice ze severní Černé Hory. Její dívčí jméno bylo Jovanka Jakić. Za Karadžićova otce se provdala v roce 1943, když jí bylo dvacet let.

Karadžićův otec byl po většinu synovy dětské kariéry ve vězení. Během druhé světové války byla Jugoslávie obsazena nacistickým Německem a dalšími zeměmi Osy. Karadžićův otec byl členem četníků. To byla armáda, která podporovala původní jugoslávskou vládu. Protože byl v této armádě, dostal se po válce do vězení.

Vzdělávání

V roce 1960 se Karadžić přestěhoval do Sarajeva, kde studoval psychiatrii na Lékařské fakultě Sarajevské univerzity. V roce 1970 studoval úzkost a depresi v nemocnici Næstved v Dánsku. V letech 1974-1975 získal další lékařské vzdělání na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.

Po návratu do Jugoslávie pracoval Karadžić v nemocnici Koševo (hlavní nemocnice v Sarajevu). Byl také básníkem. Jiný srbský spisovatel ho povzbuzoval, aby se dal na politiku.

Vězení za podvod

Během práce v nemocnici Koševo si Karadžić přivydělával nelegálními způsoby. Například zdravotníci, kteří chtěli odejít do předčasného důchodu, mu platili za to, že jsou invalidní. Karadžić také lhal pro vězně, kteří se chtěli vyhnout trestu, tím, že tvrdili, že byli v době spáchání trestného činu nepříčetní.

V roce 1983 začal Karadžić pracovat v nemocnici na bělehradském předměstí Voždovac. Se svým společníkem Momčilou Krajišnikem získal Karadžić půjčku, která měla být použita na zlepšení zemědělství. Místo toho si však s partnerem za tyto peníze postavili domy v Pale. Pale bylo srbské město nad Sarajevem, které vláda přeměnila na lyžařské středisko.

Dne 1. listopadu 1984 byli oba zatčeni za podvod. Ve vězení strávili 11 měsíců, než jejich přítel Nikola Koljević zaplatil kauci, aby se mohli dostat ven. Dne 26. září 1985 byl Karadžić odsouzen ke třem letům vězení za zpronevěru a podvod. Protože však již strávil ve vězení více než rok, soud Karadžiće nepřinutil strávit ve vězení zbytek trestu.

Fotografie pořízené při Karadžićově zatčení v roce 1984

Politický život

V roce 1989 se Karadžić podílel na založení Srbské demokratické strany (Srpska Demokratska Stranka) v Bosně a Hercegovině. Cílem strany bylo sjednotit bosenské Srby v zemi.

V září 1991 začala Srbská demokratická strana (SDS) vytvářet v Bosně a Hercegovině oblasti, v nichž vládli pouze Srbové. Dne 15. října 1991 odhlasoval bosenský parlament, že si chtějí vládnout sami. O devět dní později bylo vytvořeno samostatné Srbské shromáždění, které mělo zastupovat pouze Srby v Bosně a Hercegovině.

Dne 9. ledna 1992 shromáždění bosenských Srbů prohlásilo, že vytvořilo nový stát: Republiku srbského národa Bosny a Hercegoviny (Република српског народа Босне и Херцеговине/Republika srpskog naroda Bosne i Hercegovine). Dne 28. února 1992 schválila Republika srbská svou ústavu. V ní se rovněž uvádělo, že je nyní pod její kontrolou:

• Oblasti v Bosně a Hercegovině, které ovládali pouze Srbové
• Části Bosny a Hercegoviny, kde žilo převážně srbské obyvatelstvo.
• "Všechny regiony, v nichž je srbský národ menšinou [kvůli] genocidě za druhé světové války."

Prezident Republiky srbské

Ve dnech 6. a 7. dubna 1992 Evropa a Spojené státy uznaly, že Bosna je nezávislou zemí. Bosna se stala členem OSN 22. května 1992. Karadžić byl kolem 13. května 1992 zvolen prezidentem této bosenskosrbské vlády. Mezi jeho pravomoci patřilo i vedení armády země.

Obvinění z válečných zločinů

Jako velitel bosenskosrbské armády vedl Karadžić kampaň, jejímž cílem bylo zbavit se všech bosenských Muslimů a Chorvatů z vesnic, které chtěli Srbové získat pro sebe.

V roce 1995 obvinil Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Karadžiče ze spáchání válečných zločinů proti nesrbskému obyvatelstvu. ICTY Karadžiče obvinil z nařízení masakru ve Srebrenici v roce 1995, kde Karadžičova armáda zavraždila více než 7 500 muslimů. Obvinili ho také z mnoha dalších zločinů, mj:

• Nucení nesrbských muslimů k opuštění jejich domovů kvůli jejich etnickému původu a náboženství.
• Pronásledování (špatné zacházení se skupinou lidí) kvůli jejich rase, náboženství nebo politickým názorům.
• Vražda
• Terorismus proti civilistům
• Braní rukojmích
• Vyhlazení (pokus o vyvraždění celé populace: všech nesrbských muslimů).

Karadžić utekl, aby nemohl být za tyto zločiny souzen. Až do roku 2008 se skrýval. Vláda Spojených států nabídla za jeho zatčení odměnu 5 milionů dolarů.

Lidé zabití při masakru ve Srebrenici jsou vynášeni z masových hrobů

Zatčení

Karadžić byl zatčen 21. července 2008 v Bělehradě. Vydával se za lékaře alternativní medicíny, a to převážně v Bělehradě, ale také ve Vídni v Rakousku. Karadžić byl 30. července poslán do vězení ICTY v Haagu.

Karadžić uvedl, že ho vláda Spojených států během jeho skrývání chránila, a proto trvalo více než deset let, než byl nalezen.

Karadžić poprvé stanul před soudcem ICTY 31. července 2008. V té době ICTY uznal 64 osob vinnými z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti nebo genocidy během jugoslávských válek.

Film The Hunting Party byl natočen podle Karadžićova života na útěku.

Odsouzení a trest

24. března 2016 byl Karadžić shledán vinným z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Byl odsouzen ke 40 letům vězení.

Karadžić byl shledán vinným z genocidy za masakr ve Srebrenici. Byl rovněž odsouzen za pronásledování, vyhlazování, deportace, etnické čistky a vraždy.

Fotogalerie

·         Najetím na každou fotografii zobrazíte její popisek. Kliknutím na obrázek jej zvětšíte.

·         Karadžićovo obléhání Sarajeva

·         Masakr ve Srebrenici