Virus západonilské horečky (WNV) je virus, který patří do rodu Flavivirus. Způsobuje infekční onemocnění nazývané "západonilská virová nemoc" nebo jen "západonilský virus". Virus WNV infikuje především ptáky, ale může nakazit i člověka, koně, psy, netopýry, kočky, plazy a obojživelníky.

Západonilský virus šíří komáři, kteří jej získávají od ptáků. Pokud komár kousne ptáka, který má WNV, a poté kousne člověka, může se nakazit západonilským virem.

Virus západonilské horečky byl poprvé objeven v roce 1937 v oblasti západního Nilu v Ugandě ve východní Africe. (Odtud pochází jeho název.) Před rokem 1990 však bylo zaznamenáno jen velmi málo případů WNV. Poté došlo k vypuknutí epidemie v Alžírsku v roce 1994 a další v Rumunsku v roce 1996. Do roku 2004 se virus rozšířil do Severní Ameriky, na karibské ostrovy a do Latinské Ameriky. Nadále se šíří v Africe, Asii, Austrálii, Evropě, na Blízkém východě, v Kanadě a ve Spojených státech. V roce 2012 došlo ve Spojených státech k jedné z nejhorších epidemií západonilského viru; zemřelo 286 lidí.

Přenos

Hlavním přenašečem jsou komáři rodu Culex, kteří virus přenášejí mezi ptáky (tzv. amplifikačními hostiteli) a náhodně také na savce včetně člověka. Lidské nákazy obvykle vznikají po kousnutí infikovaným komárem. Méně často dochází k přenosu krevní transfuzí, transplantací orgánů, vzácně také vertikálně z matky na plod nebo během kojení.

Příznaky

Inkubační doba je obvykle 2–6 dnů (rozmezí 2–14 dnů). U většiny infikovaných (přibližně 70–80 %) probíhá infekce bez příznaků. U ostatních se mohou rozvinout:

  • Mírné až středně těžké onemocnění (West Nile fever): horečka, bolest hlavy, svalů a kloubů, únava, někdy vyrážka, zvracení a průjem.
  • Neuroinvazivní onemocnění (asi <1 % případů): meningitida, encefalitida nebo akutní flakcidní paralýza podobná poliomyelitidě. Příznaky zahrnují vysokou horečku, silné bolesti hlavy, zmatenost, křeče, ztrátu vědomí, slabost nebo ochrnutí končetin.

Riziko vážného průběhu a úmrtí stoupá s věkem (nejvíce ohroženi jsou senioři) a u osob s chronickými onemocněními (srdeční, plicní, diabetici, imunosuprimovaní).

Diagnostika

Diagnóza se stanovuje laboratorně. Nejčastěji se zjišťají protilátky třídy IgM v séru nebo likvoru (CSF). V časném stadíu může být přímé zjištění viru provedené pomocí PCR v krvi nebo CSF pozitivní, ale virová nálož v krvi rychle klesá. Vyšetření likvoru pomáhá odlišit neuroinvazivní onemocnění.

Léčba a prognóza

Neexistuje žádný specifický antivirotický lék schválený pro běžné použití u WNV; léčba je podpůrná. U lehčích případů postačuje odpočinek, tekutiny a symptomatická péče. U těžkých neuroinvazivních forem je často nutná hospitalizace, podpora dýchání, prevence komplikací a rehabilitace. Někteří pacienti po závažném průběhu zůstávají s trvalými neurologickými následky. Úmrtnost u neuroinvazivních případů se pohybuje kolem 5–15 %, vyšší u starších pacientů.

Prevence

  • Prevence kousnutí komáry: používání repelentů (DEET, picaridin apod.), nošení dlouhého oblečení, instalace síťek proti hmyzu a omezování pobytu venku v době zvýšené aktivity komárů (soumrak a úsvit).
  • Eliminace míst rozmnožování komárů: odstranění stojaté vody v nádobách, čištění okapů, údržba bazénů.
  • Ve zdravotnických zařízeních a krevních bankách se provádějí opatření na snížení rizika přenosu přes transfúze a transplantace (screening dárců tam, kde je to indikováno).
  • Pro koně existují dostupné vakcíny; pro lidi zatím není široce dostupné rutinní očkování (probíhá výzkum a vývoj vakcín).

Výskyt a veřejné zdraví

WNV má široké geografické rozšíření a sezónní charakter, typicky s vrcholem výskytu v teplých měsících. Významná rozšíření a epidemie mohou vznikat rychle v oblastech, kde jsou vhodní komáři a amplifikační populace ptáků. Monitorování populace komárů a ptáků spolu s hlášením lidských případů pomáhá veřejnému zdraví při včasném zavedení kontrolních opatření.

Pokud máte podezření na nákazu WNV (zejména pokud jste byli kousnuti komárem v endemické oblasti a rozvinuly se neurologické příznaky), vyhledejte lékařskou pomoc. Včasné rozpoznání a adekvátní léčba jsou důležité pro snížení rizika komplikací.